1. června 2014 v 18:02 | SakuraUchihaHaruno13
|
Černá ovce…to je pojem, který určitě každý zná. Dost často se používá slovní spojení: 'Černá ovce rodiny.' Toto spojení pojednává o člověku, který tak úplně nezapadá do normality rodiny. Může to být tím, že celá rodina je zaměřena na jeden obor a jeden člen jde jinou, úplně odlišnou cestou a tím kazí tu rodinnou idylku.
Pokud bych měla uvést nějaký přímý příklad, nebudu muset sahat daleko. Z mého okolí znám třeba rodinu, v níž byly tři sestry, které postupně dospěly atd. Dvě z nich žily prakticky stejný život. Byly v invalidním důchodu, i když si ho tak úplně nezasloužily, obě měly manžela a odrostlé děti. Jejich manželé nebyli šťastní, jelikož oni chodili do práce a vydělávali na ně. Možná vás napadá, že by v tomto případě mohl pomoci rozvod, ale jste na omylu. Kdyby se rozvedli, muž by stále musel na tu ženu přispívat, té povinnosti by se nezbavil. Je lapen v kruhu, z něhož nelze vystoupit. Změnilo by se pouze to, že by nebydleli pod jednou střechou. Možná máte naději, že by si poté mohl najít štěstí i přes to, že by stále platil, ale jeho věk už je tak pokročilý, že by ten rozvod už doopravdy neměl žádnou cenu.
Zatímco poslední sestra je úplně jiná. Dala se na podnikání, našla si muže, který podnikal v jiném oboru, měli spolu rodinu, měli peníze a byli šťastní. Ona tak úplně nezapadala, jelikož byla v menšině a neřídila se tím, jak žily její sestry.
Tohle je příklad černé ovce rodiny z mého okolí. Pokud bych mohla psát jenom o černé ovci, přesunu se do teenegerského věku. Všichni snad známe člověka, který je nám nesympatický svým chování a výstředním vzhledem. Mám na mysli jistou skupinku lidí, která odsuzuje sama sebe, a ostatní ji odsuzují též. Na toto téma narážím skoro pořád, ale i tak mě to neomrzelo. Všichni jsme se s tím určitě už setkali, možná ne přímo ale jen okrajově. Ti lidé, kteří se zahalují do černého oblečení, ničí sami sebe zevnitř i zvenčí, dokazují, že život není tak optimisticky krásný, jak se zdá. Mít ve třídě jednu tuto osobu, která se plně věnuje nenávisti vůči sama sobě, je nesnesitelně těžké. Všichni ji vidí, všichni to vědí, ale též jsou si vědomi toho, že jí nedokážou pomoci. Její názory, její myšlenky i způsob projevování někoho odstrašuje, jiného pobavuje, ale v hloubi každého zraňuje. Mít vedle sebe někoho, kdo nenávidí svůj život, kdo stále myslí pesimisticky, i když se to k dané situaci nehodí, je nepříjemný prožitek pro všechny v okolí. Málokdo se s tím dokáže smířit, někdo to úplně ignoruje, jiného to uráží a dává mu najevo svou nadřazenost, jiný ho lituje a tím ničí sám sebe, jelikož by mu chtěl pomoci, ale jeho omezené schopnosti ho ničí. Chtěl by pomoct, ale nemůže. Neví jak. Následně se i důvod ztrácí, jelikož samotná nenáviděná osoba pomoc odmítá.
Jako další příklad bych mohla uvést lidi, kteří mají výborný prospěch, i když se na první pohled vůbec nesnaží. Jsou od narození inteligentní, všechno pochopí a rychle se něco naučí. Sáhněme si do svědomí, kdy jsme naposledy na adresu někoho takového utrousili nevlídnou poznámku, nebo jenom zakroutili očima a prohlásili: 'No jo no, je to šprt.' Tento druh lidí je často odsuzován, jelikož lidé závidí a nepřejí. Sami by chtěli mít výborný prospěch, ale nemají na to potřebné vlohy. On sám však nemůže za to, že mu to jde. Nevybral si to, bylo mu to tak dáno, bylo souzeno, aby byl ostatními opovrhován a urážen za něco, co si nevyvolil. Ale ostatní poté přehlíží vše, co to obnáší. Ten člověk pilně vypracuje každý úkol, poznamená si každý detail a následně obětuje čas, aby se to naučil, zatímco ostatní lidi úkoly ve škole opisují a píší si taháky, aby se to nemuseli učit a mohli mít víc času. Ale na co? Přemýšleli jste někdy nad otázkou, co je naší největší povinností? (Myslím těch náctiletých) Je to chození ven? Je to sezení u počítače? Je to snad lenošení nebo nějaký druh záliby? Samozřejmě že ne. Naší největší povinností je chodit do školy a plnit všechno, co se po nás vyžaduje. To je to, co musíme dělat na prvním místě, ne to ostatní. Doma musíme vypomoci, ale to zabere tolik času, aby nám zbylo na plnění své největší povinnosti. Někdo tohle však bere úplně jinak, škola je pro ně jenom otrava a bůhvíco, ale pak by konečně měli všichni držet hubu, když ten šprt dostane výbornou známku za to, že se učil, dělal úkoly a plnil si svou nejdůležitější povinnost! On tomu obětuje ten čas, on se tomu věnuje a pak ho všichni nenávidí. Ale za co vlastně? Co nám na něm tolik vadí? Že nám ho naši rodiče předhazují jako příklad? Že my nejsme tak dobří a svědomitě nepracujeme jako on? Že jsme tak blbí a nedáváme někomu za to, co si sám vypracoval, když sami nejsme schopní něco takového udělat? Proč odsuzujeme někoho, kdo si odepírá tu radost z chození s kamarády po venku, z četby knihy nebo vytváření jeho záliby? Proč mu ten jeho život ještě více ztěžujeme, když sami víme, že on musí přinášet nějaké oběti?
A snad jako poslední příklad bych mohla uvést člověka, který dělá jeden problém za druhým, aniž by si to uvědomoval. Člověk, který má prostě smůlu a pokazí všechno, na co sáhne, aniž by to byla vlastně jeho vina. Všichni ho poté vidí jako ničitele a on je takovou černou ovcí společnosti, jelikož s ním nikdo nechce nic mít.
Toť moje úvaha, můj názor k tomuto tématu.
SakuraUchihaHaruno13
Černá ovce ve třídě, která se sebepoškozuje? Zajímalo by mě, koho tím míníš, jelikož já takových oveček znám hned několik...
Moc hezky napsaná úvaha