close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?27

24. května 2014 v 12:46 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakura silou vůle ovládala bolest jejího těla, která jí zabraňovala v pohybu. Její mysl byla totálně zmatená, cítila se vyčerpaná jak po fyzické, tak po psychické stránce. Jedinou únikovou cestu, která se jí naskytla, našla ve spánku. Její tělo vyplo, mozek zpomalil svou činnost na minimum. Potřebovala načerpat síly, aby mohla dál jednat.
Její sen spočíval v tom, že viděla sama sebe, jak neskutečně ubližuje Itachimu. Pociťovala zvláštní tlak na hrudi, který ji probouzel do takového stavu, kdy plně vnímala svůj sen, bolest i tvrdou podlahu pod sebou. Vnímala každičké slovo, které mu řekla. Každý jeho ztrápený pohled v ní zanechal stopu. Nedokázala tomu uniknout, snažila se odlepit víčka a prohlédnout nekonečnou tmou, pokoušela se dostat do plně bdělého stavu, ale nemohla. Víčka měla tak ztěžklá, tělo ztuhlé, jako by paralyzované. Nic jí nemohlo pomoci, pozorovala a prožívala celou tu scenérii stále dokola, nejdůležitější momenty se stále opakovaly, aby nemohlo dojít k jejich plnému zapomenutí.
Trápilo jí to, chtěla s tím už konečně přestat. Když pak uslyšela hlas, který do toho vůbec nezapadal. Ten hlas volal její jméno. Tón hlasu v sobě nesl starostlivost, obavy, naději a překvapení. Do celé té situace, kdy vědomě zraňovala svého učně, se ten hlas ani trochu nehodil. Jeho úloha nebyla ve snu vítaná a to pomohlo Sakuře se probudit. Začala plně vnímat ten hlas, který ten sen rušil. Zaposlouchala se do ticha a čekala, až se ozve znovu. Slyšela povědomé kroky a dokonalé známý hlas.
"Sakuro?" neslo se rozlehlou tělocvičnou její jméno. "Jste v pořádku, andílku?" Hlas zněl z bližší vzdálenosti. Majitel se rychle přibližoval. Pak uslyšela rychlé cvaknutí a místností se rozlilo světlo.
Konečně otevřela oči a okamžitě je zavřela, aby nemusela čelit ostrému světlu. Snažila se pochopit, co všechno se stalo, co byla skutečnost a co sen. Tělo ji bolelo, každá část o sobě dávala vědět, i v obličeji jí přetrvávala bolest z úderu míče.
"Co jste si to ksakru zase udělala?" vyděšeně se ozval hlas.
Její oči si pomalu přivykaly na světlo. Jenom několik kroků od sebe spatřila svého mistra, jak na ni překvapeně a trochu vyděšeně zírá.
"Jsem v pořádku," odbyla ho, i když se její tělo nacházelo v plamíncích bolesti. Snažila se ignorovat krvavou skvrnu na kalhotách i triku. Každý pohyb prováděla tak, aby nemusela dávat najevo, že ji všechno bolí.
"Viděl jsem to všechno," změnit náhle téma.
Sakura jeho směrem upřela pohled s povytaženým obočím. Netušila, co všechno by mohl vědět. Doufala, že nevěděl úplně všechno.
"Úplně všechno," dodal, když zaznamenal její nejistý pohled.
Sakura vypustila z úst tiché zaklení a odvrátila svůj pohled od mistra. Nedokázala se mu po tom všem podívat do očí, spatřovala v sobě to nejhorší, co kdy chodilo po planetě Zemi.
"Jste silná," hrdě vyřkl ta slova, jako by to byla tak trochu i jeho zásluha.
Sakuře to slovo několik vteřin rezonovalo v hlavě. Silná? Otázala se v duchu. Silná? Zapakovala pohrdavě. Já a silná? Stále nechápala, co tím Kakashi myslí.
"Silná a rozumná," pokusil se znovu Kakashi vyjádřit svůj obdiv vůči ní.
Rozumná? Objevilo se v jejích myšlenkách. Rozumná? Nevěřila tomu, že by někdo mohl něco takového tvrdit zvlášť potom, co se stalo před několika hodinami.
"Dobrovolně trpět kvůli osobě, kterou milujete, vyžaduje hodně síly," snažil se vysvětlit, proč za ní přišel.
Miluju? Tohle slovo zastínilo všechna předešlá. Miluju? Opakovala, jako by sama nevěřila, co právě slyšela. Miluju? Celé jí to přišlo zvláštní. Miluju? Nechápala, kde se to všechno bere. Psychicky se cítila rozpolcená. Nechtěla Itachiho zranit, ale musela. Nechtěla se od něj oddělit, ale musela. Potřebovala ho po svém boku, ale udělala všechno pro to, aby se jejich cesty rozešly.
"Obdivuji vás," přiznal bez jakýchkoli zástěr Kakashi. "Jsem hrdý, že jste byla mým učněm. Těší mě, že se dokážete správně rozhodovat."
"Dokážu se správně rozhodovat?!" vykřikla Sakura. "Vždyť jsem zranila jeho i sebe! Nikomu z nás to nic nepřineslo! Všechno šlo do háje jen několika mými slovy. A tomu vy říkáte, že se umí správně rozhodovat?! Že jsem silná a rozumná?" ječela, až jí začaly bolet hlasivky. Sakura měla sto chutí odsoudit sama sebe k nekonečnému zatracení. Neviděla na sobě nic hezkého, nic pozitivního. Vnímala sebe jako největší zlo.
"Nelituji ničeho," tiše pronesl pár slov. "Vycvičil jsem vás tak, abyste dokázala na první místo stavět všechno ostatní a na druhé až sebe," pokýval zamyšleně hlavou. Uvědomoval si, že touha zastavit Kurenai a potrestat ji za všechny hříchy pochází od něj. On sám s ní měl problémy a Sakura mu slíbila, že mu jakkoli pomůže. Shodou okolností se stala svědkem toho, jak Kurenai ubližuje někomu jinému a mohla proti ní veřejně vystoupit. Mohla tedy taky vytáhnout staré spory, které spolu měl Kakashi a ona. Mohla to vše dát do pohybu a ulevit Kakashimu od trápení se nad tím, že mu to dříve nevyšlo. "Pokud bych měl však možnost trénovat vás znovu," zvýšil hlas, aby Sakura slyšela každé jeho slovo, které v ohromné tělocvičně vždy doprovázela ozvěna, "možná bych se vás pokusil nějak vytrénovat i po psychické stránce, abyste nemusela být tak ztrápená z věcí, které jsou potřeba."
Sakura na něj upřela svůj pomlácený obličej. "Nemohl jste tušit, že se něco takového stane. Nemohl jste mě připravit na takovou ztrátu, jelikož jsem dřív nic tak cenného neměla."
"Ani Sasukeho?" vyhrkl otázku dřív, než to dokázal zastavit.
"Ani Sasukeho," připustila Sakura.
"Vím, že je to vůči vám neskutečně bezohledné, ale musíte se z toho dostat. Psychicky nestabilní anděl se rovná obyčejnému člověku a obyčejného člověka andělský svět nepotřebuje."
Tato slova Sakura slyšela poprvé. Sama si je musela chvíli opakovat, aby jí došel jejich plný smysl. "Jak dlouho ještě?" položila otázku, aniž by přesněji upřesnila, na co se ptá. "Kolik ještě času zbývá do konce?" pokračovala v nic neříkajících otázkách.
"O čem to mluvíte?" starostlivě na ni pohlédl.
"Jak dlouho to celé potrvá?" zeptala se znovu. "Jak dlouho bude trvat, než celý soud skončí a já budu moci zapomenout?" opětovala mu pohled. "Jak dlouho ještě budu muset žít po jeho boku a nesmět se ho dotknout?" oči se jí zaleskly.
"K soudu dojde v sobotu," informoval ji. "Ke zkoušce dojde trochu později."
"Víte už datum?" otázala.
"Ještě přesně ne."
"Aha," sklopila svůj pohled a zadívala se na své ruce, které na jedné straně hrály hnědozelenou barvou, kousek vedle byla však kůže zbarvena do lehké fialové. Takhle to pokračovalo po celém jejím těle, v obličej měla naštěstí jenom několik nafialovělých flíčků, na čele několik boulí, ale jinak vypadala docela dobře.
"Sakuro," oslovil ji otcovským hlasem plným starostlivosti. "Měla byste se ještě na chvilku prospat, jsou tři hodiny ráno a dnes jdete do školy. Musíte se připravit na školní život a pokračování v Itachiho tréninku, nemůžete se mu vyhýbat, musíte to dokončit."
Sakura přemýšlela, kolikrát se v celém jejich rozhovoru objevilo slůvko: 'musíš.' Přemítala nad tím, kolikrát v životě už toto slovo slyšela a musela se jím řídit.
"Dobrá," uvelebila se znovu na zemi, "zkusím se ještě trochu prospat, když tak mě vzbuďte v sedm, ok?" nepočkala si na jeho odpověď, prostě si pod hlavu položila ruce, několikrát sebou pohnula, aby zmírnila bolest všech míst, kterými na zemi ležela, zavřela oči a dál se pokusila oddat se spánku.
Kakashi zhasl a ještě před tím, než odešel, pronesl: "Za méně než pět hodin budete postavena před rozhodnutí, které rozhodne o vašem osudu. Nevybírejte si podle toho, co by vám mohlo nejvíce přinést, nebo co by bylo nejpohodlnější. Vyberte si místo, kde budete moci nejvíc věcí napravit," poradil jí a zmizel.
Sakura jeho slova slyšela, ale snažila se je ignorovat. Nechtěla se něčím takovým zabývat. Chtěla spát.
Dřív, než ji Kakashi stihl v sedm vzbudit, probudil Sakuru druhý dobře známý hlas.
"Sakuro?" rozléhalo se opět prostornou tělocvičnou. "Jsi tady? Sakuro?" Světla se znovu rozsvítila a Sakura zamžourala do ostře osvětlené místnosti.
"Pane Bože," ulevila si Sakura, jakmile spatřila, co spatřila.
"To bych spíš mohl tvrdit já," ujala se slova druhá strana. "Co se ti stalo? To tě ve škole šikanují, nebo ses nepohodla s nějakou nepříjemnou partou?" nevěřícně na ni pohlížela nečekaná návštěva. "Slibuji, že udělám vše pro to, aby se to vyřešilo. Stačí, když mi prozradíš, kdo ti to udělal a já tě ochráním," konejšivě k ní promlouval, jako by tím snad mohl smáznout všechno, čím ji kdy zranil. "Prozraď mi, kdo může za prolití tvé krve, za bolest i za ty modřiny," uklidňujícím hlasem se ji snažil přesvědčit, že je na její straně. "Sakurko, mluv se mnou," prosil ji.
"Ale já od tebe nic nechci!" okamžitě se stavěla na odpor. Odmítala se podívat do jeho očí, propadnout naivní důvěřivosti a nechat se jím vést. Už několikrát na to doplatila, teprve nyní byla připravená plně vzdorovat.
"Ale no tak," ozvalo se ode dveří. Dostavila se i druhá postavička důležitá pro tuto nepovedenou komedii. "Hledali jsme tě po celém domě, až jsme tě našli tady. Je to docela netradiční místo na spaní, tak by mě zajímalo, jak jsi dospěla k tomu, že budeš spát tady," povýšeně na ni pohlédla nově příchozí osoba, která si jí nesnažila získat důvěrou ani sliby, spíše praktikovala respekt, úctu a dost často i ponížení spojené s naprostým podřízením.
"Tebe nemusí zajímat, kde budu spát," postavila se i proti nově příchozí osobě. Jejím cílem bylo vzdorovat tak dlouho, až to vzdají oni, ne ona. "Copak jste se mě už dříve nezřekli? Nejsem stále jenom otrava tohoto ovzduší? Nejsem tím nejhorším, co vás kdy potkalo?" bodavým pohledem, v němž se mísila síla a nutkáním vzdoru, je pozorovala. "Možná ne potkalo," pokusila se opravit svou poslední větu, "ale spíš to, co se vám narodilo?" nechtěla za žádnou cenu prohrát.
"Už dlouho jsme se neviděli, tak jsme přijeli, abychom ti oznámili, že kolem poledne odlétáme na Bali a chceme tě vzít s sebou. Běž si sbalit, vyspat se můžeš v letadle."
"Ani náhodou," odsekla Sakura. "Nepočítejte s ničím, co po mně chcete. Nepočítejte s žádnou přízní ani spoluprací z mojí strany," předem je upozornila, "nehodlám pokračovat v téhle hře, které vy říkáte rodina. Kašlete na mě. Už od doby, co jsem byla malá, se o mě nezajímáte. Pak si pokaždé přijedete, jako byste byli největším pokladem v mém životě a děláte, že se nic nestalo. Všechno se snažíte zamaskovat předstíranou pomocí a starostlivostí, ale já vám už na tohle všechno kašlu. Běžte si s tím někam, kde vám to uvěří, se mnou už v žádném případě nepočítejte. Už nejsem vaše dcera, jelikož vy dva jste se mě zřekli už dávno!" Sakura měla sto chutí se přemístit, ale nesměla prozradit svou andělskou stránku, proto rychle vyběhla směrem ke svému pokoji.
"Vrať se!" uslyšela za sebou matčin tvrdý a nesmlouvavý hlas. "Sakuro Haruno, okamžitě se sem vrať a odvolej, co jsi právě řekla!" razantně ji poroučela, jako by jí bylo teprve pět.
"Nikdy!" vzdorně křikla. "Už nikdy!" Zrychlila svůj běh, po schodech vystoupala do přízemí a postupně se propracovala ke svému pokoji. V mžiku zamkla dveře a rozhlédla se kolem. Do školní tašky naházela všechny učebnice, které měla, veškeré sešity, mobil, nejdůležitější osobní věci skončily na tomtéž místě. Sbalila si i oblečení a rychle přemýšlela, co by měla dělat dál.
Její matka zběsile bušila do dveří a pokřikovala na ni různé nadávky a výhružky. Sakura to však ignorovala, otevřela okno a pohlédla dolů. Uvěřili by mi útěk oknem? Přemýšlela. Musela uznat, že bydlela docela vysoko, ale pod svým oknem měla několik dalších, které se sloupcovitě táhly po stěně až k zemi. Mohli by uvěřit, že se mi podařilo postupně slézt po trámech všech těch oken, odpověděla si. Okno nechala otevřené, svůj pohled směřovala ke dveřím, které vypadaly, že za chvíli ten matčin nátlak neunesou a povolí.
V mysli se věnovala tomu, kam by měla jít. Její rodiče netušili, kdo jsou její přátelé, protože žádné neměla. Neznali Kakashiho, ani Deidaru ani Itachiho. Mohla jít tedy ke komukoli z nich. V tom jí v mysli vyvstanula Kakashiho slova: 'Za méně než pět hodin budeš postavena před rozhodnutí, které rozhodne o tvém osudu. Nevybírej si podle toho, co by ti mohlo nejvíce přinést, nebo co by bylo nejpohodlnější. Vyber si místo, kde budeš moci nejvíc věcí napravit.' Myslel tím tohle? Otázala se. Asi ano, uznale pokývala hlavou a bez dalšího zdržování se přemístila k Itachimu.

Poznámka autora: Bali je indonéský ostrov. Je nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Jávou na západě a Lombokem na východě.


SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 25. května 2014 v 13:30 | Reagovat

wa brutalne dobry diel ..uz sa tesim na pokracovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama