close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?23

26. dubna 2014 v 19:59 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakura se zvedla na loktech a nevrle zavrčela: "Je to v pořádku, neobtěžuj se."
"Jak myslíš," pokrčil rameny Itachi. Obvaz znovu zamotal a triko shrnul dolů.
"Nemysli si, že se dneska uliješ z tréninku," prohlásila jako by mimochodem. "To, že mám dva škrábance, ještě neznamená, že jsem vyřazena ze hry."
Itachi jenom nevěřícně zakroutil hlavou. Nemohl uvěřit, že dvě bodné rány nazývá škrábanci. Přišlo mu, že ona doopravdy neví, kdy jde do tuhého.
Sakura se prudce vymrštila do sedu a vstala. Náhle se jí začala motat hlava a ztrácela rovnováhu. Šmátrala kolem sebe v naději, že se něčeho zachytí a počká pár vteřin, než to odezní.
Itachi si toho všiml. Jednu ruku ji ovinul kolem boku a tou druhou jí chytil za rameno. Podíval se do její tváře a viděl, že má lehce přivřené oči a zhluboka dýchá.
"Jsem v pořádku," bránila se, jakmile všechno odeznělo.
Itachi se jí podíval do očí. Hledal v nich něco, co by mu jasně řeklo, zda lže. Místo toho v nich zahlédl překvapení a jistou zranitelnost. Víc, než kdykoli jindy, si uvědomoval, že andělství nedává úplně všechno. Měla nějaké schopnosti, ale nebyla nezranitelná. Kdykoli mohla zemřít jako kterýkoli obyčejný člověk. Mohla být zabita andělem, stejně jako obyčejný člověk mohl být zavražděn člověkem.
"Jsem v pohodě," připomněla mu a vytrhla se z jeho sevření. "Vůbec nic mi není."
Itachi v duchu nadával na její tvrdohlavost, ale nahlas nic neřekl.
Společně šli do jídelny, kde se nasnídali.
"Co si dáš?" optal se Itachi, když se podíval do ledničky.
"Asi jogurt a rohlík," odpověděla Sakura a sedl si na židli. Nezasténala, když dosedla, nedala na sobě vůbec znát, že by ji cokoli bolelo.
"Jasně," zahuhlal Itachi a vzal si totéž.
"Co jsi tady vlastně dělal, když jsem spala?" zajímala se Sakura. Zvědavým pohledem ho propalovala do té doby, než jí to vypověděl.
"Povídal jsem si s Deidarou," vypověděl podle pravdy.
"Vážně?" Sakura nebyla schopná skrýt svůj úžas. "A o čem?"
"O tobě," odpověděl dřív, než to dokázal zastavit.
"Doopravdy?" zpozorněla.
"J-jo."
"Tak to se radši neptám, k jakému závěru jste dospěli," zasmála se, i když jí břicho stále bolelo. Odmítala dát jakkoli najevo, že je oslabená. Nechtěla, aby ji považovali za slabou.
"Děláš dobře," zamumlal Itachi.
Sakura se usmála a dál už to nekomentovala. Přemýšlela nad tím, jak by měl vypadat jejich dnešní trénink. Měla v plánu zajít s Itachim za Kibou, aby se trochu procvičil v bojovém umění. Před tím ale chtěla, aby si trošku zaběhal. Nelíbily se jí jeho výsledky, ať už se týkaly čehokoli.
"Kam půjdeme po snídani?" vytrhl ji z jejích myšlenek Itachi.
"Půjdeme na mýtinu a potom ke Kibovi," oznámila mu.
"Opravdu?" podivil se Itachi.
"Jo," přitakala. "Máš snad nějaký problém?"
"Já ne," bránil se. "Ale ty…" nechal větu vyznít do prázdna.
"Já co?" štěkla okamžitě Sakura. "Co jsi chtěl říct?!"
"V-vůbec nic," stáhl se okamžitě Itachi.
"Říkám, že to zranění se ani nedá vnímat jako zranění. Je to jenom malé škrábnutí, tak z toho všichni nedělejte bůhvíco. Já to přežiju," tvářila se sebevědomě. "Uvědom si, že nejsem z cukru a něco vydržím!"
"Dobře," klidnil ji Itachi. "Já to chápu, jenom Deidara chce, abych na tebe dával pozor, tak promiň, že se starám."
"Deidara?" překvapeně zamrkala Sakura. "Deidara chce, abys na mě dával pozor?" nechápala. "A to jako proč?"
"Myslím, že ví, že by ses mohla zranit ještě víc, kdybys nebyla opatrná. Jsem si jistý, že on zná následky a nechce, abys trpěla víc, než je nutné."
Sakura na to nic neřekla. Jenom zamyšleně koukala před sebe. Znala Deidaru a věděla, že on pro ni vždy chtěl jen to nejlepší. On tu pro ni byl, když se trápila. Hodně mu dlužila, ale netušila, jak by mu to měla vrátit, proto to celou dobu moc neřešila.
"Sbal nějakou svačinu a půjdeme," řekla nakonec.
Itachi do sebe naházel poslední sousta a do malého tmavého batohu nastrkal dvě jablka, pomeranče stejného počtu a narychlo udělal čtyři toasty s okurkou, rajčaty, sýrem a šunkou.
"Hotovo?" otázala se Sakura.
"Ano," přikývl Itachi a batoh zapnul.
Sakura přešla k Itachimu, chytila ho za ruku a společně se s ním přemístila na mýtinu. Sedla si na nejbližší pařez a nohy natáhla před sebe. Bolest stále neustávala, ale ona to odmítala řešit. Dala si za úkol, že Itachiho vycvičí za každou cenu.
"Tak co budeme dělat?" zajímalo Itachiho.
"Já si tady budu sedět a ty mezitím budeš běhat kolem dokola, rozumíš?"
Itachi na ni vrhl nespokojený pohled.
"Vytrvalostní běh je důležitý, chci vědět, jak dlouho jsi schopný běhat," vysvětlila mu Sakura. "Tak začni."
Itachi, ač velice nerad, začal obíhat celou mýtinu. Nejdřív mu to šlo dobře, Sakura k tomu neměla žádné výhrady, ale postupně, jak ubíhaly minuty, na něj začala pokřikovat, ať zrychlí.
Minuty se pozvolna míjely a Itachi začínal pociťovat nedostatek energie. Jeho nohy se mu zdály neskutečně těžké, každý krok navíc pro něj byl mučením a každý nádech bolestí.
"Přidej trochu," pobídla ho snad již po milionté Sakura, která stále jenom seděla na pařezu a sledovala jeho výkon.
Itachi zrychlil, i když jeho tělo důrazně protestovalo. Jeho plíce odmítaly dál spolupracovat. Jeho tělo bylo horké a vlhké potem. Jeho tváře rudly. Pociťoval žízeň a touhu po odpočinku, ale zároveň věděl, že ji nemůže uposlechnout. Sakura ho sledovala a nabádala k větší rychlosti. Snažil se vydržet co nejvíc, ale měl i nějaké hranice. Dostal se do takového stavu, kdy téměř nemohl odlepit nohu od země, každý nádech pro něj byl neskutečným mučením, veškerý pohyb se mu zdál nad jeho síly, přesto se však snažil běžet dál. Zkoušel všechno ignorovat, ale pak to došlo do takové fáze, že už doopravdy nic nemohl udělat. Přes veškeré Sakuřiny protesty si lehl na zem a zhluboka oddychoval. Cítil neskutečné horko, jak sálá z jeho těla. Nikdy by neřekl, že je možné, aby člověk mohl dosáhnout takové tělesné teploty jako teď on.
"Nic moc, hochu," nespokojeně zavrtěla hlavou, když viděla, jak moc je vyčerpaný. Došla k němu a shýbla se. Cítila horko, jak vychází z jeho těla a musela se pousmát nad tím, jak málo vydrží.
"Běhal jsi zhruba 47 minut, což není zrovna nejlepší výsledek."
Itachi by se bránil, kdyby byl schopný pořádně dýchat.
"Budu s tebou mít mnohem víc práce, než jsem původně myslela."
Itachi stále nereagoval. Snažil se zklidnit svůj dech, aby byl schopný mluvit.
"Vstávej, Itachi, musíme ke Kibovi."
"Dej mi chvilku," zaskučel. "Dej mi čas, abych se trochu sebral." Dostal ze sebe mezi několika přerývavými vzdychy.
Sakura na to nebrala ohledy. Chytila ho za ruku a přemístila se s ním před dveře tělocvičny.
"Tak se už konečně seber," řekla mu.
Itachi se s velkou námahou vyškrábal na nohy. Opřel se o stěnu a snažil se nabrat síly.
Sakura mezitím otevřela dveře a vešla. Kiba i všichni v místnosti se okamžitě otočili jejím směrem.
"Konečně jsi tady," usmál se Kiba. "Přemýšlel jsem, kdy mi zase přivedeš toho kluka," zasmál se. "Což mě přivádíš k otázce: Kde je?"
Sakura se ulehčeně usmála. Itachi vstoupil do tělocvičny. Každý jeho krok se zdál být neuskutečnitelný. Pletl nohama, že byl zázrak, že nespadl.
"Co jsi s ním udělala?" optal se Kiba. "Čím jsi ho takhle unavila? To jste museli být vzhůru celou noc, co?"
"Klidni hormon," okřikla ho Sakura. "Běhal tři čtvrtě hodiny a dělá, jako by měl umřít."
"Chtěl bych vidět tebe, jak běháš tři čtvrtě hodiny před zkouškou," bránil se Itachi. "Myslím, že jsem to dal ještě dobře."
"Tak do práce," vložil se do jejich rozhovoru Gaara. "Nemáme na to celý den. Taky bych si rád zatrénoval, nechci tady jenom bezdůvodně stát."
"Já si vezmu na starost Itachiho, vy ostatní trénujte proti sobě, tři na tři, jasný?"
"No jo no," zabručel Gaara.
Sakura si sedla na podlahu se všechno sledovala. Přišlo jí, že je Itachi doopravdy hodně unavený. Netušila, že ho jeden běh tolik zmůže, ale musela uznat, že ona sama před zkouškou neběhala o moc lépe. Měla průměrnou výdrž i rychlost. Nijak moc nevynikala. Zkouška však představovala radikální změnu v jejím životě, dokonale ji změnila.
Koutkem oka zahlédla, jak někdo jde jejím směrem. Zaměřila se na tu osobu a znuzeně obrátila oči v sloup. "Co tu chceš, Gaaro?" začala bez okolků. "Máš přece trénovat s ostatními."
"Dávám si na chvíli pauzu," vysvětlil jí.
"Copak máš tak malou výdrž? S tím chceš jít ke zkoušce?"
"Nech mě," ohradil se. "Přišel jsem se jenom zeptat, kdo tě takhle zřídil," zkusil to jemně.
"Ale já nejsem zřízená," bránila se.
"Máš ksicht plný modřin, stejně tak i ruce, předpokládám, že zbytek těla na tom není o moc líp," odůvodnil svou otázku. "A navíc jsem si i já všiml, že nepatrně kulháš," dodal vítězným hlasem.
"V tom případě bys měl nejlépe znát odpověď na otázku, kdo mi to udělal, co?"
"Nechápu," přiznal Gaara.
"Tak ona se Kurenai nesvěřila, kam jde?" předstírala překvapený výraz.
"Cože?"
"Kurenai se stavila u Itachiho, měla s sebou dva nabroušené nože, ale jakmile zjistila, že jsem tam já a že chci Itachiho bránit, začala se se mnou rvát, z toho mám ty modřiny a jako bonus dvě bodné rány," vysvětlila Sakura. "Ona ti o tom nic neřekla?"
"Ne, to není možné," mumlal Gaara. "Něco takového by nikdy neudělala."
"Fajn, neměla náhodou dneska ráno nebo včera v noci brčálově zelenou tašku, která se vůbec nehodila k jejím šatům a lodičkám?"
V Gaarově tváři se mihl úžas. Na chvilku tam zazářilo i pochopení, ale nakonec to všechno zmizelo. "Ne, to prostě nemůže být pravda, vymýšlíš si."
"Ty jednou doopravdy tvrdě dopadneš, až celá tahle iluze skončí," zašeptala Sakura. "Předem říkám, že toho nechci být svědkem, bude to dost bolestivé." S tím se zvedla a přešla k Itachimu a Kibovi, potřebovala se ujistit, že je Itachi schopný se hýbat. Ležel totiž na zemi jako čerstvá mrtvola.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 27. dubna 2014 v 16:32 | Reagovat

chuda Sakura :D tesiim sa na pokracovanie...vyborny diel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama