close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?22

19. dubna 2014 v 20:07 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Jakmile se všichni dodívali na video, setkala se Sakura s několika nechápavými, avšak obdivnými pohledy. Itachi nemohl pochopit, jak mohla něco takového ustát. Bylo mu jasné, že kdyby byl na jejím místě, nejspíš by ani nevěděl, co má dělat. Pravděpodobně by utekl, protože čelit takové bolesti by pro něj bylo víc než obtížné.
Deidara uznával, že Sakura vydrží hodně, obdivoval ji za to, ale i přesto byl toho názoru, že to dělat nemusela. Byl si jistý, že to mohla vyřešit jinak, že nemusela čelit každé ráně, mohla se alespoň bránit tomu noži. Mohla využít své síly nebo rychlosti, aby nemusela být pobodána. Uznával ji, věděl, že je statečná, ale stále si stál za tím, že to přehnala. Byl si jistý, že jestli v tom bude pokračovat, tak by ji ta její hrdost a odvaha mohla jednou zabít.
Kakashi věděl, že se už jednou postavila proti Kurenai a schytala při tom několik desítek silných ran. Už jednou vyšla z boje neskutečně pomlácená, ale v tu chvíli na ni Kurenai nevytáhla nůž ani jinou zbraň, zůstala jenom už pěstního boje s několika kopanci. Byl hrdý na to, že Sakura není strašpytel, který z každého boje uteče. Byl rád, že se Kurenai dokázala postavit a neřvala, ani nebrečela. Přesto však věděl, stejně jako Deidara, že by neměla být tak pošetilá a nechat se jen tak mlátit. Oba věděli, že hodně vydrží, ale jakmile Kurenai vytáhla nůž, měla shodit svou odvážnou masku a uvědomit si, že tady jde opravdu do tuhého. Oba si plně uvědomovali, že by ji to jednou mohlo zabít, ale nemohli proti tomu nic dělat. Mohli ji jenom chránit a doufat, že po Kurenai už s nikým nebude mít takové rozbroje.
"Jak dlouho tu chcete ještě zůstat?" prolomila to ticho Sakura a donutila tak všechny, aby na ni přestali upírat své pohledy.
Všichni se podívali na hodiny a žasli. Bylo po čtvrté hodině ranní.
"No, já bych asi už šel," řekl Deidara. "Přišel jsem se jenom přesvědčit, že jsi v pořádku, trošku jsem pomohl, něco jsem se dozvěděl, tak mizím. Mějte se všichni." S tím opravdu zmizel.
"Mládeži," oslovil je Kakashi, "doufám, že to tady zvládnete," významně na ně pohlédl. "Itachi, hlídej ji, aby nedělala blbosti a nesnažila se dělat něco, co by ji mohlo to zranění ještě zhoršit," nabádal ho.
"Samozřejmě," ochotně přikývl Itachi.
"A vy," otočil se na Sakuru. "Nesnažte se mě jakkoli obelstít. Poznám, když se vám to zhorší. Nepřepínejte se a dál hlídejte svého učně, má velké štěstí, že získal právě vás." Poté bez rozloučení zmizel stejně jako Deidara.
"Slyšel jsi?" optala se Sakura. "Máš velké štěstí, že máš za mistra mě, tak teď mi udělej jednu malou laskavost, ano?"
Itachi netušil, co by měl od Sakury očekávat. "Co potřebuješ?" nechápal.
"Dnešní trénink se o pár hodin posune, nevadí?" Ani nečekala na jeho odpověď a pokračovala: "Já se zatím trošku prospím a ty jdi zatím nakoupit, tady máš seznam." Podala mu papírek, který vylovila za zadní kapsy kalhot. Ten seznam napsala už předchozí den, aby se na to nepomnělo.
Itachi si ho prohlédl a znechuceně zakroutil hlavou. Vadilo mu, že v něm není napsaná žádná čokoládová sušenka nebo něco na ten způsob.
"Pak mi přines účet, zkontroluju si, jestli sis něco nevzal navíc nebo naopak nevynechal."
Itachi zklamaně vydechl. "Vždyť jsou čtyři ráno, nikdy nemají otevřeno. To až od sedmi," protestoval.
"Tak počkej do sedmi," poradila mu. "Já se zatím vyspím, dělej si zatím, co chceš, hlavně mě nebuď." S tím se otočila na bok, zavřela oči a zkusila usnout.
Itachi mezitím šel do vedlejšího pokoje a přemýšlel nad tím, jak by se měl zabavit.
"Je tu nuda, co?" ozvalo se mu těsně u ucha. Měl co dělat, aby leknutím nenadskočil.
"Co ty tu děláš?" zajímal se. "Myslel jsem, že jsi už odešel," řekl směrem k Deidarovi.
"Věděl jsem, že tě teď nebude moc trápit, protože to potřebuje trochu zhojit. Využívá spánkové regenerace, takže se jí to bude hojit trochu rychleji než normální lidem, ale jen trochu. Jsem si jistý, že jakmile se vyspí, zase tě začne trénovat."
"To mám vážně štěstí," povzdechl si ztrápeně.
"Žere tě to?" nechápal Deidara. "Představ si, že bys za mistra dostal třeba Kurenai," vybídl ho. "Buď rád, že máš Sakuru."
"Tobě se to říká," stěžoval si Itachi. "Ty ji neznáš, nevíš, jaká je."
"Jsi na omylu, kámo," bránil se Deidara. "Znám ji déle než ty. Seznámili jsme se, jakmile složila zkoušku. Mým hlavním úkolem bylo dostat ji z pozkouškových depresí."
"Pozkouškových depresí?" nerozuměl Itachi.
"Jo," přikývl Deidara. "Tebe to možná taky potká. Je to prostě takový stav, do kterého upadá každý nový anděl. Někoho to postihne více někoho méně," vysvětloval Deidara. "A věř mi, že to není jen tak. Se Sakurou jsem měl hodně práce. Musel jsem s ní trávit každou chvíli, abych si byl jistý, že si neublíží nebo se nezabije. Bylo to dost krušné období," vzpomínal Deidara. V hlavě měl scénu, kdy se snažil Sakuru zastavit dřív, než si do ruky vrazí nějaký střep z rozbitého nádobí, které sama vyhazovala z poličky a ničila.
"Jak to myslíš?" Itachi stále nedokázal pochopit, čeho všeho je zkouška schopná. "Co myslíš tím, že to bylo hodně krušné období?"
"Ona nebyla vždycky taková, jako teď," začal Deidara. "Vždycky nenosila jenom černou, neutápěla se ve smutku, nebyla tak odtažitá. Před zkouškou se uměla radovat ze života, i když to neměla tak jednoduché. Od jejích třinácti se o ni rodiče moc nestarali, měla chůvu, ale i o tu postupem času přišla. Doma byla úplně sama a svoje rodiče skoro vůbec nevídala. Jediná osoba, která jí vnášela do života radost, byl Sasuke, její kluk. A pak Kakashi, který jí dělal mistra. O Sasukeho kvůli zkoušce přišla a pak už jí zbyl jenom Kakashi, který neměl tolik času, aby zastával post jejích rodičů, ale alespoň se snažil. Po zkoušce jsem přišel já a hlídal jsem jí, aby byla v pořádku. Postupem času se do toho zapletla Kurenai, Kiba a ještě několik osob, včetně toho kluka, kterého chce před Kurenai chránit. Nakonec se z toho nějak vyhrabala a pak jsi přišel ty. Její příběh je zvláštní, můj je podobný. Taky jsem zkouškou hodně ztratil, ale vždycky jsem měl rodinu, která mě podržela, ona to štěstí neměla. Doteď ses nesetkal s jejími rodiči, jelikož jsou za prací v zahraničí. O Sakuru se vůbec nestarají, nikdy ti o nich neřekla, to ti nebylo nikdy divné?"
"Netušil jsem o ní nic," přiznal. "Myslel jsem, že je to jenom panovačná holka, které stouplo sebevědomí po tom, co složila zkoušku. O tom, že by měla nějaké problémy, jsem netušil."
"Nechce, abys o tom věděl. Všechno to tají, stydí se za to. Stydí se za svou rodinu, ale hlavně nechce, aby ji někdo litoval. Chce být silná a postavit se všemu. Je dost paličatá a proto se Kurenai nebránila, chce dokázat, že je silná, proto přijala každou ránu a ani se nesnažila ovládnout bolest. Je to prostě zvláštní holka, máš štěstí, že ses s ní potkal. Není mnoho takových lidí, je skvělým vzorem. Ona sice tvrdí, že u zkoušky neprojdeš, ale jestli přežiješ její trénink a pochopíš její příběh, budeš připraven všemu čelit," usmál se Deidara. "Ona se tě bude snažit shazovat, bude ti ze života dělat peklo, ale bude to dělat jen proto, abys uspěl, protože u zkoušky se s tebou nikdo nebude mazat. Dostaneš úkol a čas, budeš muset vykonat úkol v daném čase a nikoho nebude zajímat, jestli jsi měl špatný podmínky nebo tak. Neuspěješ, budeš vyřazen ze zkoušky. A ona to dobře ví, proto se s tebou snaží jednat tak, abys na to byl připraven. Nebuď na ni naštvaný, spíš jí za to děkuj. Věř, já jsem taky zkouškou prošel, vím, o čem mluvím."
"Fajn, ale ona mi chce sestavovat jídelníček, tohle snad nemusí být, ne?"
"Však ono tě nezabije, když si na chvíli odpustíš ty svoje milovaný čokoládový sušenky. Ber to tak, že tohle bude do chvíle, než nastane zkouška, pak už bude všechno jedno," sdělil mu. "Jenom bych tě chtěl požádat, abys na ni dával pozor," zašeptal.
"Jak to myslíš?" zopakoval svou velmi častou otázku.
"Ona sice chce být silná, ale nezapomeň na to, že není všemohoucí. Zkouškou získala sílu i rychlost, ale nemůžeš počítat s tím, že vydrží úplně všechno. Ona potřebuje každodenní ochranu, chce ochranu, ale bude říkat, že ji nepotřebuje. Je strašně paličatá, potřebuje někoho, kdo by se o ni staral, někoho, kdo by jí nahradil ten čas, který byla úplně sama, chápeš?" věnoval mu významný pohled. A poté pokračoval: "Řekl bych, že se dost často přeceňuje. Určitě bude říkat, že je v pořádku, ačkoli jí ta noha i to břicho budou bolet. Musíš ji pohlídat, aby se nezranila. Je tvým úkolem dávat pozor na svého mistra, aby neudělal nějakou blbost, je ti to jasné?" změřil si ho podezíravým pohledem. Dost mu záleželo na tom, aby se Sakura necítila sama. Byl svědkem jejího chování, když byla psychicky na dně a za žádných okolností to nechtěl zažít znovu.
"Fajn," pokýval hlavou Itachi. "Zkusím to, ale i tak si myslím, že to s tím jídlem přehání," trval si na svém.
"Tak mi řekni, co je na tom špatného," vyzval ho Deidara.
Itachi mu podal nákupní lístek a čekal, co na to řekne.
"Nechápu, na co si stěžuješ," začal okamžitě Deidara. "Máš tady máslo, šunku, sýr, tvaroh, bílé jogurty, okurku, papriku, rajčata, chleba, toastový chleba, jablka, pomeranče, citróny…"
"Jo, ale k čemu mně budou citróny?" ohradil se Itachi. "Nebo cokoli jiného z toho? Mně by stačila čokoláda."
"Můžeš být rád, že tě nenechala o suchém chlebu a vodě," utnul jeho protesty Deidara. Podle mě to chvilku vydržíš, tohle není ani pořádná dieta. Máš tam maso, sýr, ovoce, zeleninu a tak. Nestěžuj si, mohla z tebe udělat vegetariána nebo něco takového. Buď rád, že ti to takhle dopadlo."
Itachi s ním tak úplně nesouhlasil, ale radši byl zticha. Následně převedl řeč na jiné téma. Povídali si tam docela dlouho, probírali různá témata, povětšinou Deidara vyprávěl Itachimu, jak se Sakura chovala po zkoušce. Vyprávěl o všem, co dělala a o tom, jak nemohl spát, protože věděl, že by si mohla něco udělat, když bude bez dozoru.
Ani si nevšimli, že utekly dvě hodiny. Itachi věděl, že by měl jít nakoupit, proto se zvedl a společně s Deidarou zkontrolovat, jestli Sakura pořád spí. Vypadala úplně jinak než obvykle, nevyzařovalo z ní nepřátelství ani provokace.
Společně odešli, šli loudavou chůzí, takže do obchodu došli pět minut po otevření. Koupili úplně všechno, co bylo na seznamu. Itachi se několikrát snažil propašovat i něco sladkého, ale Deidara ho vždy zarazil. Zpátky domů se pak vracel Itachi sám. Vyložil nákup a šel zkontrolovat Sakuru. Stále ještě spala, její obličej vypadal tak bezelstně, tak krásně, ale hlavně nevinně. Byla tak neskutečně zranitelná, když spala. Itachimu připomínala bezbranné dítě. Líbil se mu její andělsky nevinný výraz, který v sobě nesl pouze dobro.
Sedl si ke své posteli a tiše ji sledoval, sledoval každý její nádech, každé nepatrné trhnutí jejím tělem. Postupně, aniž by si to sám uvědomoval, se k ní přibližoval. Cítil na tváři její lehký dech, viděl její pevně semknutá víčka i jemné vláčné rty, které si získaly jeho plnou pozornost. Jedna jeho myšlenka uklouzla mimoděk směrem, jaké by to asi bylo, kdyby ji políbil. K té jedné se postupně připojovaly další, přemýšlel nad tím, jak by se asi cítil, kdyby se ji pokusil políbit. A jak by asi reagovala ona? Zeptal se. Co by dělala? Jak by se cítila?
Chvíli nad tím přemýšlel, dokonce na chvilku našel odvahu to zkusit, ale potom sám sebe okřikl, že by to byla naprostá pitomost. Místo toho jí odkryl deku, trochu vyhrnul triko a odmotal obvaz. Podíval se na její ránu a musel uznat, že to vypadá dobře. Na okrajích byla úplně zacelená, ale zbytek se teprve hojil. Vypadalo to dobře a on nepochyboval o tom, že s nohou to bude stejné.
Sakura unaveně otevřela oči a podívala se kolem. Viděla, jak se Itachi sklání nad její ránou.
"Co to sakra děláš?" vyjela na něj.
"Jenom kontroluju, jak to vypadá," popravdě odpověděl a podíval se do jejích zelených očí. Mohl klidně přisahat, že v nich nikdy neviděl tolik únavy, rozrušení a nejistoty. Působila úplně jinak, nezlobila se, ale nebyla ani milá. Měnila svou povahu, ale jemu to nevadilo. Rozhodl se, že přestojí všechno, co bude muset.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arya Arya | 26. dubna 2014 v 11:07 | Reagovat

Sice se mi tento námět povídky nelíbí,ale píšeš krásně :3 :-)

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 13:25 | Reagovat

[1]:Toto je povídka na přání, jakmile ji dokončím napíšu tu pro tebe. Zatím to budeš muset ještě chvilku vytrpět. :))
Děkuji moc :-D ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama