Sakura díky tomu, že byla anděl, dokázala oba nože včas zachytit. Vůbec jí neublížily, jelikož je chytila mezi prsty pravé ruky.
"Ozbrojený útok?" otázala se smíchem v očích. "To je tvoje taktika?" znělo to, jako by se jí vysmívala.
"A co ty?" optala se jí na oplátku. "Co máš ty? Co plánuješ?" Z jejího hlasu byla jasně slyšet hrdost. "Máš v plánu jenom stát a bránit ho? Chceš si znovu hrát na ochránce? Copak tě ty tvoje bláhové sny už neopustily? Copak stále věříš, že se mi můžeš postavit?"
Sakura položila nože na stůl, neměla v plánu s nimi bojovat. Potřebovala jenom dostat Kurenai pryč, aby Itachimu nemohla ublížit.
"Nejsou to bláhové sny," oponovala. "Někdo musí bránit ostatní, když jsou nespravedlivě napadáni. Musím pomáhat, jelikož já dokážu víc, než tvé oběti-"
"Ale nedokážeš víc než já!" přerušila ji ostře Kurenai. "Ať si říkáš, co chceš, nejsi lepší než já. "Já jsem andělem delší dobu, vím, jak využívat své schopnosti. Zato ty nevíš vůbec nic, jenom si hraješ na to, že víš, co dokážeš. Pouze předstíráš, že někoho zachraňuješ, přitom sama sebe odsuzuješ k záhubě. Všechno tady zbytečně komplikuješ, nikoho nezajímá tvůj názor. Všechno, co děláš, je naprosto zbytečné. Nikdo tě nebude poslouchat, nikdo ti nebude věřit, jelikož jsi jenom malá holka s velkými sny. Ničeho nedosáhneš, jenom sama sebe ztrapníš. Stavíš se proti něčemu, co nikdy nedokážeš porazit. Jsi jenom hloupá holka, která má přílišnou fantazii. Nikdy se ti nesplní nic, co budeš chtít, jelikož jsou tvé cíle přehnané. Nikdy z tebe nebude nic, co chceš, jelikož jsi na to moc slabá, moc obyčejná. Smiř se s tím, že nikomu nepomůžeš, jenom všem uškodíš. Vzdej se svého bláhového snu, že všechny zachráníš. Smiř se s tím, že svět je nespravedlivý a ty to prostě nezměníš. Nedokážeš to, nikdy se ti to nepovede."
"Je až obdivuhodné, jak moc věříš, že zůstaneš bez viny. Ublížila jsi obyčejným lidem i andělům, nad tím prostě nejde jenom mávnout rukou. Prostě ti to neprojde. Říkej si, co chceš, ale mě nepřesvědčíš. Myslím, že už jsem došla tak daleko, že teď bych to nemohla vzdát, ani kdybych chtěla. Nejsem jedna z těch, co to vzdají a pak si do konce života vyčítají, že to nedotáhli do konce. Nedokázala bych se smířit s vyčítavými pohledy těch, kterým se snažím pomoct. Já se nevzdám, nedovolím, aby ti to prošlo."
"Jak pošetilé malé dítě," nesouhlasně zakroutila hlavou. "Tak naivní malá holčička."
"Tak bláhová Kurenai," přidala se k ní Sakura. "Ta žena, která se nedokáže smířit s křivdou, jež na ni uvalila její vlastní sestra."
"Mlč!" křikla Kurenai tak hlasitě, že Itachi na chvilku pootevřel oči, ale byl tak unavený, že je zase pevně stiskl a snažil se spát dál.
"Ta malá utlačovaná dušička, která se nedokáže smířit s tím, jaký osud nastal po smrti její sestry. Ta nenávist, která vedla k hříchům."
Kurenai se neudržela. Nedokázala v sobě potlačit vztek, který v ní vyvolala Sakuřina slova. Přiběhla k ní a přimáčkla ji na zeď. "Se mnou takhle mluvit nebudeš, jasné?" zasyčela jí do ucha. Následně ji odhodila na protější zeď a dřív, než se Sakura stačila vysápat na nohy, ji zvedla a strčila do vedlejší místnosti. "Nebudeš si na mě dovolovat, je ti to jasné?!"
Sakura se postavila na nohy a usmála se. "Tohle už tady taky bylo, pamatuješ?" usmála se. "Už jednou ses mě snažila o něčem přesvědčit pomocí násilí, a jak to dopadlo?" její úsměv se postupně rozšiřoval. "Dopadlo to tak, že jsem se rozhodla bojovat proti tobě," připomněla jí.
"Mlč!" vyjela Kurenai a znovu ji přitiskla ke zdi. Neodpustila si několik silných ran do břicha.
Sakura se stále usmívala. Nedokázala odstranit úsměv za své tváře. I když cítila bolest, smála se. Mohla bolest ignorovat, mohla se bolesti zbavit, ale tím by dala Kurenai najevo, že je slabá, že nedokáže vydržet několik ran.
Kurenai ten její úsměv dráždil. Kypěla vztekem, když ji viděla se usmívat. Brala to jako výsměch. Nedokázala pochopit, že se směje, když ji bije. Neviděla v tom žádnou logiku, viděla v tom vzdor a právě to ji rozčilovalo. Vztek čím dál více narůstal, až to prostě nevydržela a začala bez přestání Sakuru bít. Zasazovala ji jednu ránu za druhou, aniž by si plně uvědomovala, co dělá. Pokaždé se trefila jinam, každá rána také nesla jinou sílu. Jedna byla neskutečně silná a druhá zase velice slabá. Neovládala se a mlátila ji, jako by jí zkazila život. S každou další ránou cítila čím dál větší vztek, s každým Sakuřiným náznakem úsměvu nebo dokonce smíchu ztrácela nervy čím dál víc. Nedokázala se ovládat, prostě ji bila, aniž by jí dala jedinou šanci na odpočinek či nádech. S pomocí své andělské síly a rychlosti ji zbila tak, že na jejím těle nezbylo téměř žádné místo, na němž by se postupně nezačala tvořit modřina nebo podlitina. Kurenai myslela, že ji tak přesvědčí, aby se vzdala, ale nejhorší na tom všem bylo, že se Sakura vůbec nebránila. Nechránila se před jejími ranami, jednoduše ležela na zemi a očekávala kopance a údery. Snad jediné, co dělala, bylo, že se stále bez přestání usmívala.
"Tak co?" zeptala se Kurenai jako smyslů zbavená. "To ještě nemáš dost?"
Sakura se nezvedla ze země, stále jenom ležela a smála se. Chytala se za břicho a tiše se smála. Nemohla přestat, měla nutkání se tolik smát Kurenaiině naivitě. Nemohla uvěřit tomu, že je Kurenai doopravdy tak pitomá a mlátí jí. Věděla, že v tomhle domě jsou nainstalované kamery, takže kdyby chtěla, mohla by Kurenai obvinit z toho, že ji surově napadla. Měla na to důkaz. Ale nechtěla to udělat. Už jednou ji Kurenai zmlátila, ale ona to odmítala řešit. Nešlo jí o to, co Kurenai udělala jí, ale o to, co udělala ostatním. S těmi modřinami a bolestí se dokázala smířit, nemělo to pro ni žádnou cenu. Cenu pro ni mělo to ostatní, co provedla. Odmítala ze sebe dělat chudinku a přiznat, že ji zmlátila. Nechtěla si stěžovat, jelikož tím by dala najevo, že nic nevydrží.
"Co je tady tak vtipné?" podrážděně se optala Kurenai.
"Promiň," dostala ze sebe Sakura, jakmile na chvilku uklidnila svůj smích. Někdy se prostě musím smát, když cítím bolest."
"Já ti klidně pomůžu, aby ses smála jako šílená," šíleně se usmála Kurenai a vytáhla z tašky další nůž. "Tentokrát se tomu nevyhneš, mám tě nadosah ruky," bláznivě na ni pohlédla. Sklonila se k ležící Sakuře a přemýšlela, kam by měla nůž zabodnout. Nechtěla ji zabít, tím by si moc nepomohla, protože by všem nejspíš došlo, kdo je vrahem. Potřebovala nějaké místo, které se snadno schová, ale které bude bolet.
Sakura se navenek smála, uvnitř však cítila strach. Věděla sice, že jí Kurenai nezabije, to by si nedovolila, ale věděla, že kdyby ji vážně zranila, mohla by potom klidně jít a ublížit Itachimu. A to Sakura nechtěla, potřebovala, aby dokázala být natolik silná, aby dokázala chránit Itachiho. Kdyby ji Kurenai poranila tak, že by se nemohla hýbat, nebo byla moc pomalá, mohla by zranit Itachiho a to nechtěla.
"Stále se směješ?" otázala se Kurenai. "Tak se směj," vybídla ji. "Plač smíchy!" S tím jí nůž vrazila do boku.
Sakura se podívala, jak moc vážné to je. Bolelo to, ale to ji nezajímalo, snažila se přijít na to, jestli by se dokázala postavit a chránit svého učně.
"Proč se nesměješ?" zpozorněla Kurenai. "Copak ty nemáš nutkání se smát, když cítíš bolest?" S tím z ní nůž vyrvala a vrazila jí ho do stehna. "Tak se směj, když máš tolik ráda bolest. Směj se jako šílená, když tě to tolik baví. Tak se směj!" Nůž z ní vytáhla a hledala další vhodné místo.
"Nech ji!" křikly najednou dva hlasy. Z pokoje se vyřítil ospalý Itachi a vedle se objevil vyděšený Kakashi.
"Strážný anděl své milované svěřenkyně?" optala se Kurenai směrem ke Kakashimu.
"Doživotní ochránce svého díla," opravil ji.
"Co se tu děje?" nechápal Itachi. Náhle byl úplně bdělý a nechápavě sledoval scénu před sebou. Viděl Kurenai, jak v rukou svírá nůž a klečí nad Sakurou, která byla celá pomlácená a z břicha i z nohy se jí řinula krev.
Kakashi vyrval Kurenai nůž z ruky a odehnal ji od Sakury.
"Ty se o ni postarej, sežeň doktory nebo tak. Víš, kde máš lékárničku?" Kakashiho slova směrem k Itachimu byla dost nesouvislá, přesto Itachi pochopil, že se má o Sakuru postarat.
"Jak ti je?" zeptal se okamžitě.
"Jsem úplně v pořádku," usmála se. "Nic mi není."
"Nelži," napomenul ji Itachi a rychle zaběhl do koupelny, kde vzal lékárničku. Poté přiklekl k Sakuře, vyhrnul jí triko, aby ji mohl ošetřit ránu na břiše. Ona zatím držela ránu na noze, aby tolik nekrvácela. Sakura měla trochu obavy, že to špatně dopadne, nevěděla, jak moc je Itachi zkušení co se týče zdravotnictví, ale jeho výkon ji překvapil. Podařilo se mu zastavit krvácení tím, že na ránu přiložil obvaz. Potom vydezinfikoval okolí rány a celé břicho jí následně obvázal. U nohy postupoval stejně. Neztratila moc krve, neupadla do šoku ani do bezvědomí.
Itachi se snažil najít mobil, aby zavolal záchranku. Nebyl si jistý, jestli bude Sakura doopravdy v pořádku.
"Nikoho nevolej," zastavila ho Sakura. "Jsem úplně v pořádku, nic mi není."
"Ale-"
"Nech to být, není potřeba. Jsem anděl, brzy se z toho dostanu."
"Jsi si jistá?" nedůvěřivě na ni pohlédl. Viděl, jak se válí v kaluži vlastní krve, jak se na jejím těle zbarvují modřiny. Jediné, co mu do toho nepasovalo, byl její úsměv. Smála se, i když musela trpět bolestí.
Sakura přikývla. "Mám tady několik nedokončených věcí, nemůžu si dovolit být slabá."
"Ty jsi hodně tvrdohlavá, co?"
"Nejspíš," pokrčila rameny a pokusila se vstát. Měla v plánu vytřít tu krev, v níž ležela, nechtěla po sobě zanechat žádné stopy. Kurenai se už dávno přemístila pryč, vzala s sebou všechny věci: nože i tašku. Nezanechala po sobě žádnou stopu.
"Blázníš?" vyjekl Itachi, jakmile postřehl, že se Sakura sbírá ze země. Hned ji k zemi přitiskl a svou vahou se jí snažil na zemi udržet.
"Co je?" nechápala.
"Nemůžeš vstát, máš zraněné břicho i nohu."
"A to je problém?"
"Sakuro, měla byste být opatrná. Je skvělé, že nám tady neskučíte bolestí a neděláte strašlivou scénu, že zemřete, ale musíte myslet na to, že jste zraněná a neměla byste to brát na lehkou váhu. Když se budete přepínat, můžete si to ještě zhoršit. Radši se uklidněte."
"Má pravdu," přidal se Deidara, který se tam znenadání objevil.
"Co ty tady děláš?" nechápali všichni.
"Měl jsem jakési tušení, že to s tebou nevypadá dobře, tak jsem se vydal k tobě, ale tam jsi nebyla, tak jsem šel sem. Vidím, že mám stále dobrou intuici. A kdo tě, prosím tě, takhle zřídil?"
"Nejsem moc zřízená," bránila se Sakura. "Jsem v pořádku."
"Kurenai," odpověděl Itachi.
"Už zase?" podivil se Deidara.
"Jak to myslíš?" nechápal Itachi. "Ony se už někdy porvaly?"
"Jo, a musím říct, že to byl pěkný masakr. Vsadil bych se, že tohle bylo jako minule, co Saky? Zase ses nebránila? Copak ti nikdy nedojde, že tě ta tvoje hrdost jednou zabije?"
"Jsem v pořádku," opakovala už po několikáté.
"Itachi, odnes ji někam, kde může v klidu ležet a spát. Já a Deidara se zatím pokusíme najít něco, co by nám pomohlo Kurenai z tohohle usvědčit."
"To nemusíte!" vykřikla Sakura. "Nechci být za chudinku, že si stěžuju kvůli tomu, že mi dala pár ran. Neřešte to."
"Nic hledat nemusíte," řekl Itachi. "V každém pokoji je nainstalovaná kamera, která reaguje na pohyb, můžeme se na to všechno podívat."
"Skvělé," usmál se Deidara. "A ty si to už konečně srovnej v hlavě. Nemůžeš se chovat, jako že se nic nestalo, když na tebe vytáhla nůž. Tohle se musí řešit, odhoď svoji hrdost stranou, tohle je vážné."
Itachi vzal opatrně Sakuru do náručí a odnesl ji do svojí postele. Všechno dělal tak jemně, každý dotyk byl tak váhavý a opatrný, jako by se bál, že jí ublíží.
"Nech toho, prosím, nejsem přece z cukru."
"Ale zbytečně nemusíš cítit bolest," trval si na svém. Jakmile ji položil na postel a přikryl, zašel do otcovy pracovny, kde byly všechny záznamy z kamer. Vybral svůj pokoj, koupelnu a vedlejší místnost. Nebyla si jistý, kde všude se bitva odehrála, ale usuzoval, že by to mohlo stačit. Poté si přinesl svůj notebook, napojil to na to a donesl to do svého pokoje, kde už všichni čekali. Notebook položil tak, aby to viděli všichni včetně Sakury. Pak to zapnul. Všichni byli svědky jejich debaty a jejich rvačky. Itachi nemohl uvěřit tomu, že se Sakura vůbec nebránila a ještě se tomu smála. Přišlo mu to úplně šílené, musel uznat, že je opravdu silná, když něco takového vydrží.
"Měl jsem pravdu, co?" ozval se Deidara. "Zase sis nechala dát na hubu, aniž by ses bránila. Ty to celé chceš asi hodně vyhrát, co?"
Měl pravdu. Sakura se nechtěla bránit, protože kdyby zranila Kurenai, nebyla by tak čistá a Kurenai by nebyla tak špatná. Potřebovala, aby ji Kurenai zranila, ale aby ona sama Kurenai nic neudělala.
SakuraUchihaHaruno13









