"Tak o co jde?" vyhrkla bez pozdravu. Byla stále ještě rozladěná z předchozí události.
"Sakuro," oslovil ji téměř tichým hlasem. "Chtěl bych vám říct, že jsem byl přítomen vašeho dnešního tréninku s Itachim," pokračoval stále trochu neslyšně. "Chci vám také sdělit, že vím o všem, co se tam přihodilo. Lépe řečeno jsem svědek," přiznal.
"Vážně?" žasla Sakura. Najednou jí bylo mnohem lépe. "Takže to znamená, že můžete Kurenai usvědčit? Chcete tím říct, že máme navrch?" Sakura nedokázala skrýt nadšení, náhle jí svitla neuvěřitelná naděje, že po těch dlouhých tahanicích s Kurenai konečně narazila na místo, které jí pomůže celý ten boj vítězně ukončit. Byla strašně ráda. Cítila náhlé neskutečné blaho a úplně zapomněla na Sasukeho a Itachiho.
"Bohužel se tu vyskytl jeden malý problém, který mi nedovoluje svědčit," překazil její náhlé rozradostnění.
Sakuře ztuhl úsměv na rtech a téměř vražedně se na něj zadívala. "A co to má být? Co vám, jakožto očitému svědkovi, může bránit v tom, abyste tu svini usvědčil?" nechápala podrážděná Sakura.
"Nemusíte hned používat silné výrazy," pokáral ji. "Ale je tu ten problém, že vy jste moje bývalá žačka. Ať chcete nebo ne, jste dílo, jímž se pyšním. Jsem možná již starý blázen, ale cením si toho, co jsem zde po sobě zanechal. Vložil jsem do vás svůj čas i píli, stala jste se tím, co jsem z vás udělal. Možná si to ani neuvědomujete, ale vy jste to jediné, co jsem ve svém životě udělal pořádně. Ať si to připouštíte nebo ne, jste tím, co jsem z vás udělal. Jsem na vás hrdý, jelikož vy jste odraz mé snahy. Sakuro, i když tady možná působím jako starý dědek zbavený veškerých smyslů, stojím si za tím, že vy jste se stala andělem jen díky mému tréninku. Možná si za to beru přílišnou odpovědnost, přílišnou zásluhu, možná zde přeháním, ale i přes to mám právo na to, abych byl hrdý na sebe za to, co jsem z vás udělal. Nejspíš ani nevnímáte, jak moc jsem toho do vás vložil. S velkou pravděpodobností si tady povídám pro sebe, jelikož vy asi odmítáte chápat, co všechno jsem obětoval vašemu tréninku. Ale já toho rozhodně nelituji, jsem rád za to, že mi bylo umožněno vás trénovat a dovést vás k tomu, abyste prošla zkouškou. Bylo mi nesmírnou ctí trávit s vámi čas a vnímat změny, jež se odehrávaly na povrchu i uvnitř vás. Jsem s vámi spokojený víc než kterýkoli jiný trenér. Po celou dobu vašeho tréninku jsem vás vnímal jako svou dceru, kterou jsem nikdy neměl. Stala jste náplní mého života, i když jste o tom nejspíš ani nevěděla. Byla jste to jediné, na co jsem se každý den těšil. Ty hodiny, které jsem trávil bez vás, mi přišly jako věčnost, naopak čas strávený s vámi mi přišel jako mrknutí oka. Nemohu se stále ubránit tomu, abych vzpomínal na každou chvíli ať už radostnou či trochu smutnou, kterou jsme strávili spolu. Nechci vám tady moc dlouho mluvit, chci vám pouze říct, že vám vnímám jako své nejdokonalejší dílo. Byla jste mezi deseti z tisíce označených. Pro mě jste to jediné, co jsem kdy v životě vytvořil, aniž bych to na okamžik vzdal či na to jen pomýšlel. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že trénink s vámi ukončím, jelikož už od začátku jsem ve vás viděl silnou dívku, která má šanci zkoušku složit. Postupně jsem se seznamoval s vaším příběhem a přirostla jste mi k srdci jako moje vlastní dítě, které nemám." Kakashi udělal ve svém proslovu kratičkou pauzu. Bylo na něm vidět, že by klidně pokračoval dál, ale nejistota z toho, zda to má vůbec cenu, ho zarazila. Místo toho řekl jen: "A právě proto nemůžu svědčit proti Kurenai. Postavil bych se na vaši stranu a mohl bych být nařčen ze lži. Není způsob, jak v andělském světě zjistit, kdo mluví pravdu a kdo ne. Mám strach z toho, že kdybych se postavil na vaši stranu, byla byste ze lži obviněna i vy a celý případ byste ztratila jen kvůli mně. Nechci vám to pokazit, proto nemohu jít za svědka a riskovat, že to pro vás špatně dopadne. Je mi to líto, ale vy máte pravdu. Kurenai může za pád toho stromu, ale nemáme na to žádný přímý důkaz. Nemám žádnou fotografii nebo něco takového, nemám vůbec nic, co by vám mohlo pomoci. Jsem sice svědek, ale jsem nepoužitelný. Je mi to doopravdy líto, netušil jsem, že bude schopná zaútočit na vašeho žáka jenom proto, aby si v případu polepšila. Doufám ale, že stále máte potřebné věci, abyste ji usvědčila alespoň z toho prvního maléru."
"To ano," vpadla mu do řeči. "Mám u sebe svůj malý triumf, čímž jí doufám odzbrojím." Hluboce se mu zadívala do očí. Věděla, o čem před chvílí mluvil, chápala jeho pocity, když říkal, že ji vnímal jako své dílo. Chtěla na to navázat, ale nejdříve chtěla vyřešit věc týkající se Kurenai. "Je mi jedno, zda se vyřeší věc týkající se toho, co provedla mě. Na tom mi zas až tolik nezáleží, ale trvám na tom, aby ji neprošla věc, kterou se dopustila na tom mladíkovi. Jsem ochotná jí odpustit, co udělala mě, to ať jí klidně projde bez trestu, ale to, co způsobila jemu, jí nesmí za žádných okolností projít. O to se postarám, i kdyby mě to mělo stát cokoli. Čeho se dopustila na mě, není důležité v porovnání s tím, čeho se dopustila na tom klukovi. Vždyť na to neměla žádné právo, celé to zavinila sama a on se do toho připletl jenom náhodou. Je mi jedno, jestli si na mě opět něco zkusí, důležité je, co udělá ostatním. Klidně ať trpím já dobrovolně, než někdo, kdo se prostě vyskytl v dané situaci, aniž by to mohl jakkoli ovlivnit. Nesmí jí projít ta sviňárna, kterou udělala jemu. Prostě nesmí." Sakura si teprve teď začala uvědomovat, že s ní cloumá vztek. Svá slova myslela naprosto vážně, nezajímala se o to, co Kurenai udělala jí, zajímalo ji, jak dopadne případ toho chlapce. Důležité pro ni bylo hlavně to, jak se bude dál vyvíjet případ toho nevinného kluka.
"Jsi velice statečná," přerušil ji v jejích myšlenkách. "Možná i to jsem tě naučil," posmutněle se ušklíbl. Přišlo mu, že mu Sakura není dostatečně vděčná. Snažil se to shodit na pubertu, ale i tak ho to bolelo.
"Kakashi," oslovila ho. "Vy jste mě naučil naprosto všechno, co umím," řekla. "Jen díky vám tady teď hrdě stojím připravená k boji proti zkušenějšímu andělovi. Jenom díky vám jsem prošla zkouškou a uvědomila jsem si spoustu věcí. Nyní už chápu, že jsem musela zažít bolest ze ztráty, abych mohla plně přijmout svůj úděl ve funkci anděla. Už je mi jasné, že jsem musela něco ztratit, abych se mohla stát silnější a odolnější. A to jen díky vám," upřímně se na něj usmála. Už delší dobu si uvědomovala, že truchlení pro Sasukeho začíná být zbytečné. Skoro se už vzdala té myšlenky, že by se s ním mohla ještě někdy vidět. Pomalu ji opouštěl pocit viny za to, co udělala. Postupně pociťovala změnu uvnitř sebe. Vnímala trochu jinak od té doby, co se dostala k trénování Itachiho. Její pohled na věc se postupně měnil, když si uvědomovala, co všechno bude muset udělat, aby Kurenai porazila. Stávala se moudřejší, když si uvědomila, že na svých bedrech nese důležitý úkol. Musela obhájit kluka, který neměl žádné speciální schopnosti. Byl to naprosto obyčejný mladík, který potřeboval, aby se za něj někdo postavil. A tím někým byla právě Sakura. Věděla, že on nemá moc velkých šancí se proti Kurenai bránit a proto se postavila na jeho stranu, aby dokázala, že Kurenai není nepostižitelná. Nevynikal žádnými schopnostmi, měl jen svou pevnou vůli, díky níž zvládl mnoho věcí. Sakura v něm viděla rebela, který bude bojovat do posledního dechu, i když ten boj je již od začátku nerovný a bohužel jsou karty rozdány tak, aby on celou hru prohrál. Chtěla mu pomoct, jelikož všechno viděla. Znala Kurenai z dřívější doby, věděla, čeho je schopná. Ona se dokázala smířit s tím, co udělala jí, čerstvému andělovi, který odmítal pravdu. Ale nedokázala se smířit s tím, co udělala naprosto bezbrannému klukovi, který neměl čím se bránit. To uvědomění Sakurou tolik hnulo, že se rozhodla zapomenout na minulost. Nechtěla dál být skrze Sasukeho zranitelná, potřebovala být silná, aby vyhrála následující boj. Musela být silná, aby tomu chudákovi pomohla se bránit. Naučila se vnímat život úplně jinak, když si uvědomila, co všechno pro ni Kakashi dělal, co bude ona muset udělat pro Itachiho i pro toho kluka. Už se nechtěla dál trápit, potřebovala vést boj, jelikož z nich byla nejsilnější. Leželo na ní nejtěžší břemeno a ona byla rozhodnutá, že ho na svých bedrech donese až do vytouženého cíle a všem ukáže, že ona nehledí na předsudky, ale koná podle toho, co uzná za správné.
"Ale Sakuro," ujal se opět slova Kakashi. "Ty jsi sice pochopila jednu věc, ale druhá ti úplně unikla," zasmál se, jako když ji dříve trénoval. "Máš se ještě co učit," poznamenal, přičemž u srdce cítil jakési příjemné teplo. Dokonale si připomněl všechny šťastné okamžiky jejich tréninku. "Pochopila jsi, že si Sasukeho musela ztratit, abys dokázala to, co dokázal jen málokdo. Je ti jasné, že ses musela trápit, abys byla silnější. Na druhou stranu ti však unikla docela podstatná věc," pokračoval klidným hlasem, v němž byl stále slyšet náznak smíchu. "Stále ti ještě nedošlo, že tady budou lidé, kteří se tě budou snažit zraňovat tak dlouho a tak silně, dokud úplně nepadneš. Je pravda, že ses musela trápit, ale nyní tě nic takového nesmí napadnout, jinak budeš lapena v jejích nástrahách. Moc dobře si uvědomuješ, že musíš vést tento odboj, protože ty jsi viděla, co dokáže, dokonce jsi to i zažila. Jsi jedna z mnoha, kteří to viděli i zažili, ale lišíš se od nich tím, že máš odvahu jít proti ní a dokázat její vinu. Před tebou jich bylo nepočítaně, ale nikdo z nich neměl odvahu vystoupit proti ní a obvinit ji. Mnozí před tebou byli andělé i obyčejní lidé. Měli různé schopnosti, dokázali mnoho věcí, dost často byli neskutečně sebevědomí, ale nikdo z nich nebyl schopný bojovat. Ale ty tu odvahu máš. Jsem neskutečně šťastný, když vím, že jsem tě už od samého začátku trénoval tak dobře, že máš odvahu jít proti ní. Hřeje mě u srdce, když vím, že můj trénink nebyl zbytečný. Jsem rád, že jsem mohl pomoci k tomu, aby se už konečně přišlo na všechno, co Kurenai spáchala. Už dlouho toužím po pomstě a jsem rád, že ty nemáš strach vystoupit z davu a bojovat za svůj vlastní názor." Kakashiho hlas byl plný mnoha emocí. Nedokázal v sobě zadusit všechny pocity, které se draly na povrch.
"Dělám to hlavně kvůli němu," zašeptala Sakura. "Pokud však ublížila i někomu jinému, nemám problém obhajovat i starší případy, i když si nejsem jistá, jestli by mi to uznali."
"Uznali," přerušil ji Kakashi. "Stačí, když se všichni dozvědí o jejích špatných vlastnostech, poté se staré případy automaticky vyřeší, jelikož viníkem bude usvědčená Kurenai. Na jeden případ se skoro zapomnělo, ale jestli vyhraješ, všichni si na něj vzpomenou a vyřeší se."
"Dobrá," přikývla Sakura. "Jsem připravená a to jen díky vám. Byl jste to vždy vy, kdo mě držel nad vodou. Chci vám poděkovat, že jste pro mě byl oporou jako ještě nikdo. Zastával jste místo mých rodičů, kteří mě již od mých třinácti let nechávali doma úplně samotnou. Nestarali se o mě, pro ně byla vždy důležitější práce, jejich dcera byla pouze výdaji na víc a starostí, která všechno pouze ztěžuje. Pokud jsem potřebovala něco, měla jsem chůvu, která mi podepisovala úkoly a dávala mi najíst. Postupem času jsem ale ztratila i ji, protože to byly jenom další výdaje. Moji rodiče stále pracovali, měli čím dál více peněz, ale stávali se čím dál více lakomými. Kapesné jsem dostávala, bylo dokonce větší než, jaké dostávali ostatní v mém věku, ale já jsem stále nedokázala skousnout, že se s nimi téměř skoro nevidím. Kdybych se jich zeptala, zda si všimli, že jsem se trápila, jsem si jistá, že by byli dokonale překvapení a vůbec o ničem nevěděli. Kdybych jim řekla, že jsem měla přítele, vyvalili by oči a říkali, že lžu. O mém životě neměli vůbec ponětí, zajímalo je pouze to, zda jim nedělám ostudu. Musela jsem mít dobré známky, o nic jiného jim nešlo. Měla jsem větší svobodu než kdokoli ze třídy. Nikdo mě nehlídal, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, ale za cenu toho, že jsem byla stále sama. Neměla jsem je při sobě, když jsem potřebovala. Nemohla jsem v nich najít útěchu. Pokaždé, když jsem se vracela domů, mi bylo jasné, že nikdo není doma. Čím dál více se ode mě začali vzdalovat, neviděla jsem je již několik měsíců. Stále byli a stále jsou pryč. V době zkoušky jsem mohla trénovat, kdykoli jsem chtěla, jelikož vůbec netušili, kde jsem nebo co dělám. V tu dobu jste tu pro mě byl vy. Vy jste se stal mých záchytným bodem. Vy jste na mě čekal před vchodem do domu, těšila jsem se na vás, jelikož jste po Sasukem byl moje jediná společnost. Vy a Sasuke jste tvořili můj svět, mou společnost. Bez vás jsem byla naprosto sama. A teď mám vás, Deidaru a Itachiho. Moji rodiče na mě stále kašlou, ale vy jste se mnou pořád. Nepřestal jste se se mnou stýkat po tom, co skončila vaše povinnost trenéra. Podporujete mě a jste stále se mnou, i když to mnohdy nedokážu řádně ocenit," nechala se slyšet. Uvědomoval si, že dřív s Kakashim mluvila dost často. Řešili spolu její osobní problémy, mohla se mu se vším kdykoli svěřit. Na oplátku se Sakura dozvěděla, proč s Kurenai není zadobře.
"Musíme vybrat dobrého soudce," upozornil ji po delší odmlce. "Je totiž dost možné, že většina z nich by nemohla pronést spravedlivý rozsudek kvůli tomu, že Kurenai…" Kakashimu to šlo špatně přes jazyk. "Prostě už s některými…"
"Nenamáhejte se," klidnila ho. "Chápu vás," usmála se Sakura. "Myslím, že by soudcem mohla být Shizune."
"To nezní špatně," přikývl Kakashi. Byl rád, že si spolu rozumí. Věřil tomu, že zvládnou vyhrát boj proti Kurenai, potrestat ji za toho mladíka a taky ji donutit k přiznání za to, co udělala Kakashimu.
SakuraUchihaHaruno13










uiz sa tesiiim na pokracko :) rychlo ...dobry diel