Stojím zde, sužován strachem,
Obklopen nesnesitelným pachem,
Pachem rychle blížící se smrti,
Jež mě svou mocnou rukou škrtí.
Jediné, co jistě vím:
'Toto jest má poslední chvíle,
Tuto situaci již nijak nezměním.'
Již poddávám se té silnější síle.
Tělo mé je paralyzováno,
Nemohu se jakkoli hnout.
O můj život už je postaráno,
Již nemohu se ke své naději pnout.
Můj život mi před očima mizí,
Všechno, co jsem měl, náhle ztrácím,
Vše zdá se najednou tak strašně cizí,
Svou dokonalou iluzi života rozvracím.
Srdce tluče mi neskutečnou rychlostí,
Myslím pouze na nevyhnutelnou smrt svou,
Nepochybuji již o úplné své bdělosti,
celým tělem cítím, jak mě do říše smrti zvou.
Naděje moje už dočista zmizela,
V mé společnosti je pouze věc jediná:
Je to paralyzující pocit, jenž nejde zahnat.
Pocit, jenž říká, že nastala poslední hodina,
Pocit, jenž mě donutí ke všem hříchům se přiznat.
Je to pravdivé zdání postihující celé tělo,
Je to sužující pocit, jenž často k šílenství dohání
Je to jako by vše píseň smrti pělo,
Je to, jako by bylo náhle zakázáno dýchání.
Vše zdá se najednou tak marné,
Vše neuskutečnitelně vypadá,
Vše zdá se tak jednotvárné,
Vše na mě blížící se smrtí dopadá.
Nejsem schopný jinak vnímat,
Úplně všechno kolem se uzavírá,
Nemohu pokojně nechat nervy své dřímat.
Ten strašný pocit do pasti mě svírá.
Všechny východy jsou zataraseny,
Nemohu uniknout z neviditelné klece,
Již nemohu být nikdy spasený.
Mé srdce strašně divoce bije,
Krev mi v žilách splašeně koluje,
Myslím, že mě tento pocit jednou zabije,
Svobodnou vůli či pohyb mi nepovoluje.
Krev rozhání ten příšerný pocit po celém těle,
Všechno je zastaveno, pohyb je mi znemožněn,
Přesto se však cítím neskutečně bděle,
Zároveň však vím, že nejsem nikým chráněn.
A ten pocit, pocit, jež odvahu a sny mění prach,
Ten cit, který kazí pověst odvážným,
Jehož překonání stává se nemožným,
Se nazývá tak všedně, avšak nese velký význam: strach.
SakuraUchihaHaruno13









