14. března 2014 v 14:17 | SakuraUchihaHaruno13
|
Sakura si zarazila sluchátka hluboko do uší, zvýšila hlasitost písní a sledovala, jak mu Kiba ukazuje základní chvaty. Bavila se docela dobře. Viděla Itrachiho nechápavé výrazy a někdy se i usmála. Přišlo jí, že z Itachiho nikdy nebude dobrý bojovník, ale nechtěla předbíhat. Ona sama začínala jako on. Neuměla vůbec nic, a když se jí Kiba snažil něco naučit, jenom na něj nechápavě zírala.
Když však z dálky sledovala Itachiho pohyby, když měla dokonalý přehled o tom, čeho všeho je schopen, neubránila se vzpomínce na Sasukeho. Náhle mezi nimi opět spatřila jejich podobu, nemohla zabránit porovnávání. Sama sobě vyjmenovávala věci, v čem jsou stejní, v čem podobní a v čem se liší. Přemýšlela nad tím, kdo z nich je v čem lepší. Itachiho znala krátce, přesto dokázala odhadnout jeho základní vlastnosti, cíle a schopnosti. Sasukeho znala déle, věděla o něm spoustu věcí a vzpomínky na něj stále bolely, ale ona byla rozhodnutá, že nedá bolest najevo. Už nechtěla brečet a zaobírat se minulostí. Její život dostal pár nových cílů. Mezi nimi byl Itachiho trénink a souboj s Kurenai. Měla v plánu ještě zjistit, co Gaara ví. Přišlo jí, že zatajuje důležité informace, ale jistá si nebyla. Když se stala andělem, začala být hodně podezíravá a mnoha lidem nevěřila.
"Proč jsi sem přivedla toho kluka?" Ta otázka pocházela od Gaary, který stejně jako Sakura sledoval trénink nováčka.
Sakura slyšela jakýsi šepot, nerozuměla slovům, jelikož stále měla v uších sluchátka. Otočila hlavu směrem, kde stál Gaara a znuzeně se usmála. "Říkal jsi něco?" vypadlo z ní.
"Proč jsi ho sem přivedla?" položil svou otázku znovu a hlavou jemně pohodil směrem k Itachimu a Kibovi. Ostatní v tělocvičně soupeřili mezi sebou. Byla to dvojice proti trojici, ale boj se zdál být vyrovnaný.
"Je to můj učeň a myslím, že Kiba by ho mohl něco naučit. Myslela jsem, že tady zesílí a vytrénuje si reflexy," klidným hlasem odpověděla Sakura. Stále byl v jejím hlase slyšet znuzený podtón. Nechtěla se s Gaarou bavit, chtěla vše sledovat z dálky a přemýšlet. On to však nechápal a stále rozvíjel konverzaci mezi nimi.
"Nějak se mi nechce věřit, že by tobě mohli někoho svěřit," ironicky se zasmál.
"Měl na výběr a zvolil si mě, byla to jeho volba a já to respektuji. Je to moje povinnost." Sakura se snažila dát Gaarovi jasně najevo, že není taková, jakou z ní Kurenai dělá. "A nikdo nic nenamítal. Nikdo se nestavěl na odpor, nebyla mi předhazována nezodpovědnost, jíž jsem se ani nedopustila."
"Stále ale nechci věřit tomu, že někdo jako ty prošel zkouškou. Přijde mi, že to musí být naprosto primitivní." Sakura netušila, čeho chce Gaara svými řečni docílit, ale štvalo ji, že ji má za slabou malou holku, která nic nedovede.
"Není to primitivní," odporovala jeho názoru. "Projde jenom deset z tisíce, projde pouze setina, chápeš to?" Její tón už nebyl tak znuděný, přecházel spíš do mírného vzteku. "Ne všichni totiž projdou prvními dny, ale ten poslední…" chvilku mlčela. Nesměla říct, co se bude dít v posledním dni. "Poslední den vyřadí nejvíc, většina zklame a pak zbyde jen deset označených. Zbytek zapomene na všechno, na mistra, na oběti, jež musel přinést, na výcvik, na bolest i na radost. Ti, co neprojdou zkouškou, po zbytek života cítí jakési prázdno uvnitř sebe. Chybí jim ten čas, který věnovali tréninku i samotné zkoušce. Je to nevědomost, která stále není úplná. Zbydou jim jizvy, ale ne vzpomínky na okamžiky, kdy se jim to stalo. Ztratí přátele, ale nevzpomenou si, jak k tomu došlo. Stále budou tušit, že jim chybí část jejich života, ale nikdy jí nezískají zpět, nikdy nebudou mít přístup k zapomenutým událostem. Všechno zmizí…"
"Tu přednášku si můžeš ušetřit," líně se protáhl Gaara a zabodl své zelené oči do jejích. "Já zkouškou projdu a stanu se lepším andělem, než jsi ty a pak tě v boji porazím."
"Je možné, že se u zkoušky potkáme," připustila Sakura. "Ale nejsem si jistá tím, že projdeš."
"To mi nevěříš? Nevypadám snad na to, že chci projít zkouškou? Copak není na první pohled jasné, že projdu zkouškou?" Gaara se trochu urazil. Nemluvil s mnoha lidmi o zkoušce, ale nečekal, že mu někdo narovinu řekne, že neprojde.
"Tady nejde o to, co si myslím nebo nemyslím o tobě," snažila se ho vyvést z omylu. "Tady jde o to, že nevěřím tvému mistrovi."
Gaara se urazil ještě víc a opět pocítil záchvěv vzteku. "Proč tohle říkáš? Co ti Kurenai udělala?"
"Copak tebe to ještě nenapadlo?" zasmála se. "Chceš mi říct, že jsi stále nepochopil princip téhle hry?" Sakuřin smích se postupně stupňoval.
"O čem to zase mluvíš?" vybuchl Gaara. "Nikdo si se mnou nehraje!"
"Sakura se přestala smát a zvážněla. "Ale ano. Někdo si s tebou hraje a je to shodou okolností tebou tak obdivovaný mistr."
"Nevěřím," odmítal Gaara. Nechtěl přijmout pravdu.
"Ale no tak, neříkej mi, že jsi tak hloupý." Sakura se opravdu dobře bavila. "Je na první pohled jasné, o co jde. Kurenai tě jenom využívá, abych proti ní nemohla. Všechny sliby, které ti dává, jsou falešné, protože jakmile skončí zkouška a ty neprojdeš, už je nebude muset plnit. Ví, že ji chci před soud dohnat dřív, než začne zkouška, abych mohla Itachiho využít jako svědka a oběť. Dokud nezačne zkouška, je v ohrožení. Tebe potřebuje jako prostředníka. Ty jsi na dokonalém místě, máš ke mně přístup, můžeš mě sledovat a zjistit si, co dělám, můžeš na mě najít kdejakou špínu a to se jí hodí. Bude tě potřebovat, dokud neskončí soud. Pak už jí bude všechno jedno. Tebe nechá na holičkách, nechá tě neprojít u zkoušky, aby se tě zbavila."
"Ty lžeš!" vykřikl Gaara hlasitě. Všichni v místnosti se k němu otočili a Itachi směrem k Sakuře hodil podezíravý pohled. Jenom zakroutila hlavou a dál si ho nevšímala.
"Vážně?" otázala se provokativně. "Tak mi řekni, kde je tvůj mistr," vybídla ho. "Neměla by být Kurenai náhodou s tebou a trénovat? Neměla by snad být v tvé blízkosti a hlídat, zda se neflákáš? Připravuje tě nějak na zkoušku? Dělá něco, co se příčí tvému mínění? Má pro tebe nějaký tvrdý trénink, nebo to moc neřeší? Zamysli se nad tím. Je dost možné, že na tebe kašle, protože chce, abys u zkoušky neprošel."
"To není pravda!" vzpouzel se okamžitě Gaara. "Není to, jak si myslíš. Nevyužívá mě!"
"Co se stalo mezi tebou a Kurenai, že ji nevidíš takovou, jaká je?" zajímal se Gaara. Snažil se klidnit svůj vztek, věděl, že by rozčílením ničeho nedosáhl.
"Já že nevidím, jaká je?" překvapeně k němu stočila svůj pohled. "Já jsem byla svědkem jejího činu, viděla jsem, co udělala. Vím, čeho je schopná. Není těžké si domyslet, že bude schopná udělat všechno, aby mě umlčela. Jestli je někdo, kdo ji nevidí v pravém světle, jsi to ty. Jenom ty z ní děláš dokonalého anděla, věříš její masce, necháváš se klamat. Ona není dokonalá, není taková, jak si myslíš. Ty prostě odmítáš věřit pravdě, jelikož jsi zaslepen lží. Nejhorší na tom však je, že ty si to zklamání ani nezažiješ, zapomeneš dřív, než ti dojde, že to celé byla jenom past. Musím říct, že tě docela lituju."
"Nech toho!" rozkřikl se opět Gaara. "Tak to není!"
"Tak zaslepený…" zamumlala Sakura. "Tolik odmítá pravdu…" pokračovala v tichém rozhovoru se sebou. "Tak moc je ovlivněn jejími sladkými řečmi…" zakroutila nesouhlasně hlavou. "Nejspíš mu už ani není pomoci," vydechla unaveně. "Nemůže být zachráněn."
Gaara slyšel jenom kousky jejích vět. Nebyl si jistý, co tím Sakura myslí, ale rozhodl se to ignorovat. Místo toho se obrátil k Itachimu a Kibovi a sledoval, jak Itachi padá pod náporem Kibových jemných útoků. Dával mu možnost, aby ho blokoval, vše dělal pomalu a opatrně, ale Itachi nebyl schopný jeho útoky vykrýt. Vypadalo to, že mu v tom něco brání.
"Ty říkáš, že já zkouškou neprojdu," opět začal konverzaci Gaara. "Nechceš mi snad říct, že si myslíš, že on tu zkoušku složí, že ne?"
"Já neříkám, že Itachi projde," bránila se Sakura. "I jemu jsem řekla, že nepočítám s tím, že tu zkoušku složí, ale nevidím důvod, proč bych ho neměla trénovat. Je to moje povinnost a nezáleží na tom, zda si myslím, že tu zkoušku složí nebo ne. Můj předpoklad není důležitý, důležité je, abych mu dala stejnou šanci, jakou mají ostatní. Kdybych zanedbala jeho trénink, mohla bych mít problémy. Takhle je mít nebudu a ještě se pobavím." Sakuře v mysli vyvstal obraz Itachiho, jak leží na zábradlí jejího balkónu a musela se pousmát. Vzpomněla si, jak s ním houpala z jedné strany na druhou.
"Ty říkáš, že tu zkoušku nesloží a přesto mu věnuješ svůj čas? To máš tak nudný život s hromadou volného času, že se zabavuješ zbytečným tréninkem?" Na Gaarovi bylo jasně vidět, že to nechápe.
"Možná je jeho trénink zbytečný, ale mě je to jedno. Dostala jsem za úkol ho trénovat a já od toho nehodlám ustoupit. Přijde mi, že je to dobré rozptýlení od hektické doby, která nás ze všech stran obklopuje a připomíná se v každém našem pohybu či rozhodnutí, v každé věci i myšlence. Je to příjemná změna, docela mě to baví," pousmála se.
"Už ti někdo řekl, že jsi blázen?" otázal se Gaara.
Sakura přikývla. "V poslední době je mi to stále opakováno," přitakala.
"Dobře, tak já říkám, že jsi naprostý šílenec!" zvedl hlasitost svého hlasu. "Zahazuješ se s takovou nulou, která nic nedokáže, pochybuješ o tom, že projdu u zkoušky a ještě urážíš mého mistra sprostými lžemi!"
"Každý to prostě vidíme jinak," nenechala se vyprovokovat k hádce. "Uvidíme, jak to nakonec dopadne, ale myslím si, že úplný výsledek bude z nás dvou znát jenom jeden," nepřirozeně se zašklebila.
"Jak to myslíš?" nechápal Gaara.
"Jenom jeden z nás si to bude pamatovat, protože ten druhý automaticky zapomene," vysvětlila mu Sakura a v duchu se mu smála za jeho nechápavost.
"Ty jsi teda vážně provokatérka," neodpustil si poznámku. "Teď se nedivým, že má s tebou Kurenai problémy. S takovým spratkem vydrží jen málokdo."
"Neurážej," varovala ho Sakura a zvážněla. "Měla jsem kluka, který mi rozuměl a respektoval mě, mívala jsem i přátele. Není tak těžké se mnou vyjít, jenom prostě nesmíš být zaslepený vůl, to je všechno."
"Já nejsem zaslepený vůl," namítl Gaara. "A co se stalo s tím klukem a přáteli? Opustili tě, když jim došlo, jaká ve skutečnosti jsi? Stranili se tě, když zjistili, že jim přátelství či vztah s tebou nic nepřinesou?" Gaara se očividně dobře bavil.
"Ne, to samozřejmě ne," oponovala mu. "Všechno jsem měla, právem jsem si to zasloužila, ale pak mi to všechno vzala zkouška. Přišla jsem o lásku i přátelství."
"Nebo si spíš ti lidé uvědomili, jaká jsi mrcha."
"To ne,"odporovala Sakura. "Kdybys prošel zkouškou, pochopil bys. Ale takhle to chápat nemůžeš, nemáš vědomosti na to, abys to chápal. Je nemožné, abys to pochopil."
"Tak mi to vysvětli," vyzval ji. "Nedělej ze mě hlupáka a vysvětli mi to. Nejsem tak nechápavý, jak si myslíš. Nepropadej stále předsudkům, tím od sebe odháníš lidi. Nesváděj to na zkoušku, když si za to můžeš sama. Neviň okolí, viň sebe."
"To dělám celý život," ohradila se. "Celý život na sebe beru vinu za cizí hříchy, ale když najednou odmítnu přijmout cizí vinu, jsem považována za viníka, i když to tak není," povzdychla si.
"Myslím, že si spíš nepřipouštíš vlastní vinu a tohle, co mi tu vyprávíš, používáš jako výmluvu pro sebe. Říkáš si, že na sebe přibíráš cizí vinu, ale ve skutečnosti je to jenom tvoje vina a děláš ze sebe obětavého andílka, který přebírá cizí vinu, i když ta vina patří jenom tobě."
"Myslím, že náš rozhovor by měl skončit," začala Sakura trochu jinak. "Nechci se bavit s někým, kdo stále propadá Kurenaiině lži." S tím se od Gaary vzdálila a přešla blíž ke Kibovi a Itachimu.
SakuraUchihaHaruno13
a komentuju první
jinak moc super díl
a uz sem tam dala dalsi dil svoji povidky 