22. února 2014 v 14:06 | SakuraUchihaHaruno13
|
Položila Itachiho na zem a rozhlédla se. Bylo jí jasné, kdo je viníkem, potřebovala jenom, aby se ukázal.
"Copak to tady vidím?" nenechala na sebe Kurenai dlouho čekat. "Že by náš nezletilý andílek nezvládal trénink označeného?" Jejich pohledy padly na Itachiho. Ležel na zemi s očima pevně sevřenýma, třásl se po celém těle a mumlal nějaká nesrozumitelná slova.
"To je náhoda, že?" přistoupila na její hru Sakura. "Objevíš se tu zrovna, když spadne ten strom," pokračovala s pohledem upřeným na Itachiho. "Takových náhod není na světě mnoho."
"To není," přitakala Kurenai.
"A co tě sem vlastně přivádí?" zajímala se Sakura. "Vždyť sem moc lidí ani andělů nechodí," objasnila důvod své otázky.
"Je tu takový klid," bez rozmýšlení odpověděla. Chvilku bylo ticho. Poté Kurenai obrátila svůj obličej k ležícímu chlapci. "Žije?" optala se.
Sakura jenom přikývla. "Dýchá, jenom je v šoku."
"O tom by se měli dozvědět ostatní andělé," začala okamžitě Kurenai. "Kdyby přišel o život, mohlo by z toho být velké fiasko. Navíc na tom stromě neměl co dělat. Do tréninku to nepatří," rozpovídala se. "Pochybil jsi, nezletilý mistře. Pochybil jsi."
Tohle Sakura odmítala poslouchat. Bylo jí jasné, že za zlomení stromu může Kurenai. "Tobě by se ale hodilo, kdyby můj žák zemřel," bránila se okamžitě. "Dostala bys mě do Modré síně a zažalovala bys mě za mou nerozvážnost a za ztrátu života jednoho označeného. Bylo by pro tebe velice příhodné, kdyby přišel o život. Pak už by na povrch nemohla vyjít pravda minulosti, nemám pravdu?"
"Snad si nemyslíš, že jsem ten strom shodila," odfrkla si uraženě Kurenai.
"To si doopravdy nemyslím," usmála se Sakura takovým dětským úsměvem, který ukazoval její světlou stránku. "Já to vím!" Výraz jí náhle ztvrdl, z očí jí čišela čirá nenávist. Věděla, že to Kurenai udělala.
"Opravdu?" podivila se Kurenai. Výraz její tváře zračil překvapení. Ale byla to pouhá maska, která měla za úkol zmást. "A máš nějaký důkaz?" tón jejího hlasu zněl vítězně. "Zkus dokázat svou domněnku, dávám ti prostor. Dokaž mou vinu." Hlasitě se smála. Tvářila se jako absolutní vítěz. Nevěděla o žádných důkazech, které by dokazovaly, že to udělala ona. Považovala Sakuru za malou holku, která už dávno celý boj prohrála. Byla to pro ni jenom nicka, kterou je třeba umlčet.
"Možná tě to trochu překvapí," sebevědomě začala Sakura, "ale doopravdy mám důkaz, že za to můžeš ty."
"Tomu nevěřím," odsekla Kurenai. "Neexistuje nic, co by mě mohlo usvědčit. Nic proti mně nemáš, jenom si vymýšlíš!" křivě ji obvinila.
"Tak dobře," ujala se slova opět Sakura. "Podívejme se na strom, který se zlomil."
Společně přešly ke stromu, který byl rozpůlen na dvě části. Několik větví bylo ulomených, ale důkaz o tom, že za to může Kurenai tam stále byl.
Sakura vytáhla z kapsy mobil a rychle nafotila pár záběrů, kdyby se Kurenai rozhodla důkazy zničit. "Podívej se na místo, kde se strom zlomil," vybídla ji.
Kurenai přistoupila blíž a pozorně si prohlédla části stromu, které byly ulomené.
"Nic nevidíš?" zeptala se Sakura.
Kurenai jenom přikývla. "Vůbec nic nenaznačuje, že jsem to byla já."
Sakura si udělala ještě několik snímků, na nichž zachytila Kurenai, jak se sklání nad zlomeným stromem i Itachiho ležícího několik metrů od nich. Přidala další obrázky zlomeného stromu s detailem na přeseknuté části.
"Je to naprosto jednoduché," prohlásila Sakura. "Dalo by se to přirovnat ke špejli."
"Ke špejli?" nechápala Kurenai.
"Ano," přitakala Sakura. "Když zlomíš špejli, na místě, kde se zlomila, nahmatáš takové ostré výčnělky, kousky třísek. Ale když špejli přeřízneš, zůstane spoj hladký, žádné třísky nevystupují," vysvětlila svou teorii Sakura. "A totéž je to i se stromem. Když se strom zlomí, není místo zlomení hladké jako tady." Ukázala na dokonale hladký povrch kmenu stromu.
"To ale není žádný důkaz!" bránila se okamžitě Kurenai. "Tvoje teorie nemusí být pravdivá a i kdyby byla, nemáš jasný důkaz, že jsem to udělala já."
"Sama ses přiznala tím, že ses tu objevila a povídala si se mnou. Přeseknout strom tak rychle, abych to neviděla a tak silně, že stačí jenom jediné seknutí, člověk nedokáže. Musí to být někdo, kdo ovládá rychlost i sílu. A to jsou andělé," usmála se Sakura. "A ty jsi anděl a jako jediný anděl jsi tady v tu dobu byla."
"Mohl to být i někdo jiný," nevzdávala to Kurenai. "Jakýkoli anděl se tu mohl nacházet a udělat to, mohlo to být jenom nastražené, aby to vypadalo, že jsem to byla já."
"To je možné, ale sem moc lidí ani andělů nechodí. Tady se totiž trénuje a kontroly tréninku nebývají. Když jsem tady trénovala s Kakashim, na nikoho jsme tu nenarazili. Nikdo tu nikdy nebyl."
"Ale mohli by sem někoho poslat, aby dohlédl na nováčka."
"To je samozřejmě taky možnost," uznala. "Ale to si můžeme snadno ověřit," nenechala se vyvést z míry. "Můžeme klidně hned vyrazit do Modré síně a zeptat se jich, jestli poslali nějakého anděla, aby zkontroloval můj trénink," navrhla okamžitě Sakura.
"Myslíš?" znejistěla Kurenai. "Podle mě by to nikam nevedlo," vyslovila nahlas svůj názor. "Mohli by třeba lhát, že nikoho neposlali, aby sis byla jistá, že nic nehrozí a chybovala," pronesla vážným hlasem odůvodnění svého názoru.
"To je možné," uznale pokývala hlavou Sakura. "Ale když jim řekneme, že šlo o Itachiho život, určitě nebudou lhát. Zahrávání si se životem označeného není sranda. Určitě by to začali řešit, kdyby se to dozvěděli," mluvila dál Sakura. Dál hrála s Kurenai tu podivnou hru.
"Kdyby se o tom však dozvěděli, začali by řešit, proč vlastně na ten strom lezl a přišlo by se na to, že jsi ho donutila k něčemu, co ani nebylo zapotřebí. Zbytečně jsi tedy riskovala jeho život," škodolibě se usmála. "A myslím, že by tedy konečná vina padla na tebe."
"Opravdu?" obrátila k ní Sakura svůj překvapený výraz. "Já si myslím, že by to odskákal ten, kdo ten strom přeřízl," umíněně stála za svým názorem. "Než na ten strom vylezl, zkontrolovala jsem ho, byl naprosto v pořádku, neměl na sobě žádnou známky poškození ani naříznutí. Po celou dobu jsem byla v jeho blízkosti, abych mohla zasáhnout, kdyby se něco stalo, a taky jsem nakonec zasáhla. Zachytila jsem ho před tím, než dopadl na zem," vysvětlila. "Jsem si jistá, že by na mě vina nepadla," mínila. "Protože je závažnější pokus o vraždu než pouhé cvičení navíc."
"Tak ty to bereš takhle?" ujistila se Kurenai. Vůbec se jí to nelíbilo. Sakura jí obviňovala, aniž by měla opravdové důkazy, které by ukazovaly, že za to může ona.
Sakura rozhodně přikývla. "Jsem si jistá, že tohle skončí, jak se domnívám." Chvilku sledovala, jak se Kurenai tváří. Snažila se rozluštit, jestli se hodlá nějak bránit nebo zda se přizná. "A navíc," pokračovala, "je jasné, že by se ti hodilo, kdyby teď Itachi přišel o život."
"Cože?" překvapeně na ni pohlédla. "Jak můžeš něco takového tvrdit? Proč by se mi měla hodit jeho smrt? O čem to zase mluvíš?"
"Je to naprosto jednoduché," řekla Sakura s lehkým úsměvem na rtech. "Jsem jediná, která ví, co jsi před několika měsíci udělala. Vím i to, že bys kvůli tomu mohla mít velké problémy s ostatními anděly a je mi také jasné, že o to nestojíš." Její hlas zněl Kurenai tak protivně. Nechtěla ji poslouchat, ale potřebovala vědět, čeho všeho si je Sakura vědoma. "Kdyby zemřel Itachi, hlavním podezřelým bych byla já. A kdyby zemřel při pádu ze stromu, řešilo by se ještě, proč jsem ho na tom strom nutila lézt. Měla bych z toho velké problémy, ale ty bys mi určitě nabídla i jinou alternativu, že?" Její úsměv Kurenai přímo nenáviděla. "Určitě bys mi řekla, že by ses mě nějak zastala, zahrála bys falešného svědka, že to byla nehoda a na oplátku bys požadovala, abych o tom tvém malém tajemství nikomu neřekla, nemám pravdu?"
Kurenai měla sto chutí zakroutit Sakuře krkem. Ještě nikdy se nesetkala s někým, kdo by byl tak neskutečně drzý a prozíravý. Měla pravdu, ale nesměla to připustit.
"Mýlíš se," bránila se Kurenai. "Tohle jsem v plánu neměla," lhala. "Šla jsem prostě kolem a potkala jsem vás."
"Ale nech toho," otráveně se protáhla Sakura. "Tohle ti nezbaštím, je mi naprosto jasné, že je to pravda. Mám důkaz a myslím, že se z toho nevyvlíkneš," nechala se slyšet. "Kdybych se ale rozhodla, že andělům povím, co jsi udělala, uvedla bys tohle jako mojí nezodpovědnost. Ale já bych to klidně risknula. Jenom anděl by byl něčeho takového schopen a jediný anděl, který by to mohl udělat, jsi byla ty. Máš k tomu i motiv, potřebuješ, abych něco vyvedla a neřekla ostatním, co jsi udělala. Myslím, že kdyby se tohle začalo řešit, všem by došlo, že jsi udělala víc věcí. Byla bys potrestána za předchozí čin i za to, že ses pokusila Itachiho zabít. A věř mi, že já jsem připravená kdykoli podat svědectví o obou činech."
Kurenai na ni nenávistně zahlížela. Nechtělo se jí věřit, jak se celá situace vyvinula. "Myslíš si, že jsi nade mnou zvítězila, ale jenom počkej. Ty ještě budeš prosit, abys nebyla svědkem první události. Budeš litovat, že ses vůbec do mých záležitostí zapletla." S tím zmizela.
Sakura přešla k Itachimu, klekla vedle něj a sledovala, jak se mu zvedá hrudník. Žil, i když se celý třásl. Oči měl pevně zavřené. Z té blízkosti mohla Sakura slyšet slova, která šeptal: Pomoc…prosím, pomoz mi…udělej to…pro mě…můj malý…an-ndí-lk-ku.
Sakura se jenom usmála a trochu s ním zatřásla. Šeptala k němu uklidňující slova, snažila se ho probrat ze stavu, v němž se nacházel. Trvalo několik minut, než otevřel oči a vnímal svět kolem sebe.
"Sakuro…" vydechl unaveně. "Co se stalo?" chtěl vědět.
"Někdo přeřízl strom, na němž jsi stál," odpověděla popravdě.
"To byla ta žena, s níž jsi tu mluvila?" ujišťoval se.
"Ano," přitakala Sakura. "Byla to ona."
"A proč to udělala? Co jsem jí provedl?" nechápal.
"Jde spíš o to, co jsem jí provedla já," snažila se mu to vysvětlit. "Hodilo by se jí, kdybys byl mrtvý, mohla by ukázat na mou nezodpovědnost a mé svědectví by bylo k ničemu."
"Nebyla to ta…" chvilku přemýšlel, jak by to měl formulovat. "Nebyla to ta žena, se kterou ses bavila v Modré síni? Ta protivná?"
"Jo," přikývla. "To byla ona."
SakuraUchihaHaruno13
waaaw brutalny diel *-* hlavne sa mi pacilo co sepkal Itachi
rychlo pokracko