close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?9

25. ledna 2014 v 15:50 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Kakashi se mezitím zastavil u Sakury doma. Zrovna seděla u stolu a hrbila se nad nějakým úkolem. Spěšně koukl na hodinky a žasl, bylo pár minut po půlnoci.
"Sakuro," oslovil ji. "Chtěl bych, abyste se zastavila s Itachim v Modré síni."
Sakura sebou škubla a pohlédla na něj. "Teď?" Její pohled doputoval k nástěnným hodinám, překvapeně sebou trhla a podívala se zpět na Kakashiho.
"Možná v příhodnější dobu," zkusil to jinak. "Ale musíte se tam s ním dnes zastavit, třeba odpoledne nebo tak…"
"Vlastně tam můžeme zajít hned," rozhodla.
"Nemyslíte, že není zrovna nejlepší čas?" otázal se. "Třeba už spí, chcete ho snad budit?"
"Je označený," připomněla mu. "A chce se stát andělem, je to tak?" Ani nečekala na Kakashiho přikývnutí a pokračovala. "Tak se bude muset smířit s tím, že mu holt nějaké věci budou nepříjemné. Nenechám ho projít výcvikem bez bolesti, únavy a obětí," řekla rozhodným hlasem. "Je mi jedno, jestli zkoušku složí nebo ne. Výcvik však bude věc, která ho složí na kolena. Nedovolím, aby si myslel, že ho budu šetřit jenom proto, že jsem holka. Já mu ještě ukážu, co znamená příprava na zkoušku." Její ďábelský úsměv nevěstil nic dobrého.
"Ale nepřežeňte to," varoval ji okamžitě Kakashi. "Máte ho trénovat, ne zabít."
"Jenom se nebojte, mistře, nemám ve zvyku přehánět, nejsem ale ani člověk, který dává zadarmo. Můj výcvik pro něj bude důležitý, i když zkoušku nesloží. Myslím, že mu dám pořádnou životní lekci."
"Ale nechte ho naživu," zopakoval Kakashi.
Sakura se nelítostně usmála. "Přežije," ubezpečila ho. Nechtěla však uvést Kakashiho do obrazu tím, že by mu řekla, kolik bolesti na něj čeká. Nechala ho v nevědomosti, stejně jako všichni nechávali jí, dokud nezjistila hrůznou pravdu.
Když nad tím tak přemýšlela, nepamatovala si, že by ji Kakashi nějak ztěžoval trénink zbytečnou bolestí. Požadoval po ní, co jako člověk nemohla zvládnout, ale nikdy ji nemučil. Jenom několikrát zaútočil na její slabé místo a tím ji naučil obranu proti psychickým narážkám. Rozhodla se však, že po Itachim bude žádat víc než jenom věci, které nezvládne. Její způsob tréninku nebude spadat pod název 'přímé mučení', bude spadat spíš pod název 'nepřímé mučení'. Už měla několik nápadů, jak to bude probíhat. Byla si jistá, že bez bolesti se ten trénink neobejde. A ona uměla ovládat bolest stejně jako Deidara. Mohla si rýt do ruky, aniž by pociťovala ten pocit, který přináší slabost, ale moc často tuto schopnost nepoužívala. Když si vyrývala Sasukeho jméno do ruky, chtěla, aby to bolelo co nejvíc. Nechtěla na něj nikdy zapomenout a nyní měla jizvu, jíž se už nemohla zbavit. Silné kožené náramky jí každý den připomínaly, co bylo náplní jejího života-pro co žila.
"Dobrá," přikývl nakonec Kakashi. "Zajděte s ním do Modré síně a vyřiďte potřebné věci."
"Jasně," přitakala Sakura a Kakashi zmizel. Sakura se převlékla, trochu se upravila a s pomocí myšlenky na Itachiho se přemístila do jeho domu. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby ten dům tak důvěrně neznala. Věděla, čí to byl dům. Až moc dobře znala toho, kdy tam kdysi bydlel. Ta tmavá chodba v ní probudila skoro zapomenuté vzpomínky. Schodiště s modrým kobercem ji kdysi zavedlo do místnosti, v níž celý život vyrůstala jediná osoba, kterou milovala. Dokonale ten dům znala, bez váhání vystoupala po schodech do patra, zahnula doprava a šla dlouhou a prostornou chodbou. Nepotřebovala světlo, aby věděla, kam má jít. Znala to tam, znala každý obraz, který visel na stěně, každý stoleček s malou vázou, v níž byly vždy dvě černé a jedna červená růže. Vzpomínky na ni útočily ze všech stran, nemohla zastavit vlnu pláče, která ji zaplavila. Neměla na výběr, musela se rozhlížet kolem sebe a zraňovat se vším, co ji tolik připomínalo onu osobu. Své kroky přestala ovládat, věděla, že se nevyhne tomu, aby zašla do jeho pokoje. Musela ještě spatřit, co po sobě zanechal. Byla si jistá, že by jeho rodina nevyklidila jeho pokoj. Nemohla by to udělat, pak by na něj přece zapomněli.
Zastavila se. Před ní stály dveře z pevného dřeva. Chvilku váhala, pociťovala strach otevřít ty dveře a nakouknout dovnitř. Nakonec to však udělala. Vzala za kliku a nahlédla do pokoje, kde kdysi Sasuke žil. Viděla tam úplně všechno jako kdysi. Stála tam neustlaná postel, stůl s rozházenými věcmi. Na zemi se válely papíry a jedna obálka s obrázkem třešňového květu. Opatrně ji sebrala a prohlédla si ji. Na zadní straně bylo věnování: Lásce mého života.
Třesoucími prsty ji otevřela. Uvnitř byl jenom malinký papírek, na němž bylo napsáno: Nezabývej se minulostí, už mě nikde nehledej, přečti si dopis, který jsi dostala po zkoušce a žij dál svůj život beze mě. Zemřel jsem pro Tebe, protože jsem Tě miloval. Neudělej tutéž chybu, i když k tomu máš blízko. Netruchli a žij!
Sakura si papírek i obálku strčila do kapsy a tiše vzlykla. Nechtěla mu dát za pravdu. Nepřála si, aby kvůli ní někdo umíral a pak ji ještě přemlouval, aby se nezabila také. Už několikrát to chtěla udělat, ale nemohla. Kakashi ji držel při životě. Její mistr ji nutil žít. Nemohla se zabít, vždy jí v tom zabránil. A Sasukeho dopis ještě otevřít nechtěla. Měla v plánu počkat, dokud se rána dočista nezhojí, aby se pak ještě nesložila z jeho posledních slov.
Utřela si slzy a odešla z jeho pokoje. Stále musela přemýšlet nad tím, proč byla zavedena do Sasukeho domu, když chtěla k Itachimu. Jejich podoba byla znatelná, neodvažovala se však pomýšlet na to, že by to mohli být bratranci, možná i bratři.
Už chtěla odejít, když k jejím uším dolehl zvuk tekoucí vody. Neodolala a vydala se k němu. Svitla jí malinkatá naděje, že Sasuke ještě žije. Možná by ho znovu mohla políbit a vrátit se tak do časů, kdy se netrápila jeho smrtí.
Její kroky byly čím dál rychlejší. Nezastavila se, ani když viděla mastné fleky na stěně v kuchyni, které způsobila ona sama, když se Sasukem smažila na pánvi klobásu. Útočící vzpomínky nebyly dostatečně silné, aby ji zarazily a smazaly její naději z povrchu zemského. Sakura běžela jako nikdy v životě, jenom jediná věc by ji mohla zastavit: Sasuke. Živý a zdravý Sasuke.
Zvuk pocházel z jednoho pokoje, v němž ještě nikdy nebyla. Opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Naděje v ní plála jako oheň, který nemůže nikdy pohasnout. Ani strach nebyl schopný v tu chvíli sfouknout hořící naději, která ji přiváděla k šílenství. Po tom všem, čím si prošla, po všem tom ujišťování, že doopravdy udělala, co se tolik příčilo její mysli, v ní stále hořela naděje, že Sasuke žije.
Byla to prostorná místnost, v níž se nacházela velká postel, psací stůl, křeslo, židle, skříň, televize atd. Byl to obyčejný pokoj, ve kterém by mohl někdo žít. Stěny byly vymalovány tmavě modrou barvou. Celá místnost působila takovým zvláštním dojmem.
Jakmile vešla, zvuk tekoucí vody zesílil, pocházel ode dveří, které stály několik metrů před Sakurou. Chtěla k nim dojít a vzít za kliku, ale zdravý rozum jí v tom bránil. Nemohla jednoduše přejít do místnosti, v níž se někdo sprchoval. Špetka normálnosti v ní přece jenom zůstala.
Sedla si na postel a čekala. Pocity se v ní měnily každou vteřinou. Chvilku doopravdy věřila, že se za dveřmi nachází Sasuke, hned na to však začala uvažovat nad tím, jaký je to nesmysl. Chtěla, aby to už konečně skončilo. Potřebovala se dozvědět, kdo je za těmi dveřmi. Ta nevědomost ji mučila. Znovu si připomněla ten okamžik, kdy seděla ve škole na záchodě a přemýšlela nad tím, zda doopravdy udělala to, co jí vzpomínky podstrkovaly.
Voda přestala téct. Sakura chvilku neslyšela nic. Trvalo to jenom několik vteřin, poté se ozvaly kroky, jež mířily ke dveřím. Svůj soustředěný pohled upřela na dveře. Její tělo se třáslo, uvědomovala si, že jestli vyjde Sasuke, její život opět získá, co ztratil. Chtěla, aby to byl Sasuke. Dokázala by mu odpustit, že odešel a nic jí neřekl, klidně by se smířila s tím, že se schovával. Hlavní by pro ni bylo, že je živý a zdravý. Potřebovala to ujištění, že její vzpomínky lžou stejně jako všichni ostatní.
Klika se pohnula a dveře se začaly otvírat. Společně s tou osobou vniklo do místnosti trochu světla a tepla. Svalnatá ruka sáhla po vypínači a rozsvítila tak v pokoji.
Sakura byla jako na trní. Na tenhle okamžik tolik čekala. Avšak zklamání ji přibilo k zemi a její naději úplně rozdrtilo. Stál tam Itachi ve volných teplácích a bílém tílku.
"Co tu děláš?" zeptal se okamžitě. Srdce mu trochu poskočilo leknutím, ale snažil se to zakrýt.
"Musíme do Modré síně," informovala ho zklamaně Sakura. Měla sto chutí vyskočit z okna a letět někam pryč. Někam, kde by ji nikdo neznal, kde by mohla křičet a nikdo by jí to nevyčítal. Někam, kde by se mohla smířit s tím, že už není žádná šance na zvrácení osudu.
"Proč?" nechápal Itachi.
"Potřebují vědět, kdo bude tvůj mistr," řekla stručně Sakura. Neměla náladu se s ním vybavovat. Právě jí před očima zemřela naděje, že Sasuke ještě žije. Snažila se, aby Itachi její trápení nepostřehl.
"A to jim to prostě nemůžeš říct sama?" Tón jeho hlasu jí štval. Choval se jako malý rozmazlený fracek, který očekává, že všechno za něj udělá někdo jiný. Měla v plánu to změnit.
"Potřebují, abys jim to řekl ty. Tak se obleč a jdeme."
Itachi si ze skříně vzal pár věcí a zašel zpět do koupelny.
Sakura mezitím seděla na jeho posteli a přemýšlela nad tím, jak mohla být tak hloupá a myslet si, že by to mohl být Sasuke. Nedávalo jí však smysl, jak si ti dva můžou být tak podobní a žít ve stejném domě. Sasuke se nikdy nezmínil o tom, že má bratra či bratrance. Nikdy jí o ničem takovém neřekl. Připadala si hrozně zmatená, což v poslední době nebyla žádná novinka. Všechno jí připadalo tak zvláštní. Začala si uvědomovat, že ztrácí úplně všechno. Přišla o Sasukeho, její rodiče byli pořád někde pryč a když se vrátili, hned zase odjeli. Její mistr jí však mermomocí držel při životě. Nerozuměla tomu, nechápala to. Brala to tak, že by o svém životě měla rozhodovat sama. Nechtěla, aby žila, když si to někdo přeje. Chtěla svobodu, aby se mohla sama rozhodnout, zda bude žít nebo zemře.
…Nemohla o tom rozhodovat, tím by se všechno pokazilo…
Itachi vešel do pokoje, byl oblečený a připravený. Sakura vytušila, že je hodně nejistý. Nevěřil, že se doopravdy dostane do Modré síně. Myslel si, že je to bůhvíjaký zázrak. Netušil, že k té místnosti bude chovat odpor, že už se tam nikdy nebude chtít vrátit.
Sakura k němu přistoupila, chytila ho za zápěstí tak silně, že mu své černě nalakované nehty zarývala do kůže a představila si to odpornou místnost se všemi anděly, kteří budou nepokrytě zírat na nově příchozí.
Oba ucítili jemné šimrání po těle. Když pak otevřeli oči, stáli tam.
"Jste tu dost brzy," houkl místo pozdravu anděl s černými vlasy a rudýma očima. Byla ta žena, kterou Sakura neměla moc v lásce.
"Ale jsme tu," řekla Sakura. "Tak nám dejte instrukce a my zase půjdeme."
"Ale, ale, ale," drzým tónem si ji dobírala. "Nejsi nějaká drzá? Pamatuji si tě totiž úplně jinak, seděla jsi tady na židli a snažila ses posbírat všechny střípky zbytku svého života, nemám pravdu?"
Ten žena jí byla nepříjemná. Na rozdíl od Kakashiho k ní respekt nechovala. Brala ji jako malou holku, i když složila zkoušku.
"Tady ale nejde o mě," informovala ji. "Jde o něj. Chce mě za mistra, tak si to zapište do těch papírů, ať už můžeme jít."
"Proč spěchat?" otázala se. "Máme fůru času. Ráda bych si s tebou ještě promluvila, protože se nechováš jako spořádaný hodný andílek."
"To ty taky ne, Kurenai," odvětila Sakura.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lulik Lulik | 25. ledna 2014 v 20:00 | Reagovat

jéééé to je super rychle pokracuj :-)

2 GD GD | 25. ledna 2014 v 23:04 | Reagovat

brutalny diel :) uz sa tesim na pokracko :))

3 Lulik Lulik | Web | 28. ledna 2014 v 18:04 | Reagovat

hele videli ste nekdy anime Rock Lee? :D ja popravde vedela ze to existuje a myslela ze to je na nic ale je to fakt vtipne :D kukejte jen anglicka ukazka :D http://www.youtube.com/watch?v=rVkrCcvQMao

4 Lulik Lulik | Web | 28. ledna 2014 v 18:05 | Reagovat

jinak klidne pak poslu i cely dil :D

5 OnePieceGirl OnePieceGirl | Web | 1. února 2014 v 13:09 | Reagovat

Hm...já jsem se o tom dozvěděla až teď, díky tobě :D Ale vážně sranda...;)

6 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 1. února 2014 v 13:13 | Reagovat

[3]: Ukázka hezká, sice neznám, ale zní to zajímavě, klidně mi celý díl pošli, pak se rozhodnu, zda to mám sledovat:))

7 Lulik Lulik | 2. února 2014 v 23:28 | Reagovat
8 An An | Web | 10. května 2014 v 14:55 | Reagovat

Sakuřina krutost se mi líbí čím dál víc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama