close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?6

5. ledna 2014 v 14:46 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Tentýž vyučování se potkali ještě jednou. Domluvili se, že po skončení vyučování na sebe počkají před školou a společně vyrazí na mýtinu, kde se Sakura probrala po zkoušce.
Sakura stála před školou a čekala na něj. V uších měla zaražená sluchátka, v ruce s dlouhými černě nalakovanými nehty svírala květ rudé růže. Objevila ho ve své skříňce, když se přezouvala. Netušila, od koho je, ve skutečnosti ji to ani nezajímalo. Rudé růže neměla ráda, přišlo jí, že jsou až moc jednoznačné. Nepotrpěla si na obyčejné náznaky pobláznění či iluze lásky, měla radši, když se musela pořádně zamyslet. Bylo by jí příjemnější, kdyby dostala okvětní lístek Sakury. Ne každý zná význam této rostliny. Často symbolizuje pomíjivost života. Je to kvůli životnímu cyklu těchto stromů, je tam vidět podobnost s lidským životem v tom směru, že se u obou střídá období vzestupů a pádů. Kdyby Sakura dostala takovou rostlinu, musela by přemýšlet, zda ji dostala kvůli tomu, že si někdo všiml změny jejího života po zkoušce nebo zda to bylo jenom kvůli jejímu křestnímu jménu.
Růži jednoduše hodila na zem a dál už si jí nevšímala. Neměla pro ni sebemenší význam.
Itachi vyšel ze školy právě v okamžiku, kdy Sakura házela růži na zem. Nechápal to. Vždycky si myslel, že je holka ráda, když dostane nějakou květinu. V duchu uznal, že se mýlil. Byl rád, že jí tu růži nedal on. Určitě by mu to dala pořádně sežrat.
"Tak půjdeme?" zeptal se, jakmile se oddělil od jeho party, kterou tvořila ta modrovlasá dívka, Deidara, Sasori, Pain a Hidan. Všechny znala jenom tak od vidění nebo z vyprávění několika svých spolužáků či spolužaček. Osobně s nimi nikdy nemluvila, nezajímali ji.
"Jasně," přikývla. Ještě se na okamžik ohlédla za jeho kamarády. Ta modrovlasá dívka ji sjela rozzlobeným pohledem, který měl jasně značit, že nesmí na Itachiho ani sáhnout.
Zachovala klid. Jenom se smířlivě usmála a do hlavy jí vnesla myšlenku: Neboj se, nic se mu nestane. Jenom udělám, co bude třeba a pak ti ho zase vrátím.
Konan se zběsile začala rozhlížet kolem sebe. Hledala původce toho hlasu. "Co uděláš?" zajímala se. Její hlas zněl jako šílené vřeštění.
Všichni z party k ní otočili své užaslé pohledy. Nejspíš se jejich konverzace týkala něčeho úplně jiného.
Sakura se jenom vítězně usmála a poslala jí další myšlenku: Nech se překvapit. Pak otočila svou hlavu před sebe a dělala, že se jí nic z toho, co se stalo za ní, netýká.
Konan pěnila vzteky. Byla toho názoru, že všichni kluci z party patří jenom jí. Nepřipouštěla jakoukoli myšlenku, která naznačovala, že by kdokoli z nich mohl mít někoho jiného. Jako jediná holka cítila, že všichni z party podléhají jenom jí. Byla přesvědčená, že všechny dokonale pobláznila. Nebyla to však pravda. Pobláznila sice pár z nich ale ne všechny. Měl o ni zájem Pain, Deidara a Itachi. Sasori ani Hidan pro ni slabost neměli. Ale to ona netušila, byla toho názoru, že jí má tajně rád každý.
Své kroky namířila směrem k Sakuře. Sakuřiny instinkty to zaznamenaly. Věděla, jak rychle se přibližuje. 'Ještě kousek,' varoval ji hlásek v její hlavě. O vteřinu později se Sakura shýbla ke své botě, dělala, že si zavazuje tkaničky.
Konan měla v plánu skočit na ní zezadu, ale jakmile se Sakura shýbla, nemohla. Místo toho se odrazila a přeletěla ji. Skončila na zemi kousek před Sakurou. Ta se na ni vítězně culila.
Itachi se na ni nechápavě podíval, přesto ji okamžitě nabídl ruku, aby se mohla postavit.
"Nesahej na mě," utrhla se na něj.
Itachi to vůbec nechápal. Netušil, co se stalo.
Konan se otočila na Sakuru. Rozpřáhla se, aby jí mohla dát pěstí. Sakura počkala, dokud její pěst nebude dostatečně blízko, potom ladně uhnula. Každý, kdo to viděl, považoval Sakuru za nadčasovou. Celá ta situace ukazovala, že je Sakura mnohem rychlejší než Konan.
"Koukejte všichni, holky se perou!" zvolal nadšeně Sasori.
Několik opodál stojících spolužáků se zvědavě otočilo směrem ke Konan a Sakuře.
"Ty jsi ku…" Konan nestihla svou nadávku dokončit. V tu chvíli jí na tváři přistála Sakuřina facka, která ji dostala na zem. Sakura zapomněla krotit svou sílu, cítila, že to trochu přehnala.
V tu chvíli se k nim přiřítil Deidara. "Klid Konan, nic se neděje. Není to tak, jak si myslíš."
"Ty se ho ještě zastávej!" křikla. "To si myslíš, že jsem úplně blbá nebo co? Myslíš, že uvěřím těm tvým lžím?"
Pak se do toho vložila Sakura. "Opravdu to není tak, jak si myslíš. Plním jenom svou povinnost, až budu hotová, všechno zase bude normální," klidnila ji.
"Jasně," odfrkla si. "Plníš svojí povinnost k…" Ani tentokrát nestihla dokončit větu. Sakura byla rychlá, nepostřehnutelnou rychlostí Konan dala pořádnou facku. Chvilku jí pak trvalo, než se dostala z prvotního šoku Sakuřiny rychlosti.
"Hele," zvážněla. "Je mi jedno, kdo jsi nebo co si o sobě myslíš, ale říkám ti, že mně nadávat nebudeš. Vůbec mě neznáš, nevíš, jak tahle situace vznikla, netušíš, co bylo její příčinou, tak se do toho laskavě nepleť, když se tě to netýká." Chvíli ji propalovala nelítostným pohledem a nakonec dodala. "Sice se mě netýká tvoje myšlení, že ti všichni kluci z party patří, ale i tak bych ti chtěla říct, že považovat jednu osobu za svůj majetek je do nebe volající hřích. Natož když si pak přivlastňuješ těch osob pět."
Sjela ji pohrdavým pohledem, který se na chvíli zastavit u rudé skvrny, která se jí začala tvořit na tváři. Dále se její pohled soustředil na její oči, měla nápadně zúžené zorničky, pak si pak všimla, že se nervózně poškrabuje na rukách. Díky jejímu mistrovi okamžitě pochopila, čeho jsou to příznaky. "Vím, že bych se do toho neměla míchat, ale měla bys přestat chodit za školu," řekla nakonec.
Konan se na ni překvapeně podívala. Její pohled doputoval k Itachimu. "Říkal jsi, že to nikomu neřekneš!" vyjela na něj.
"Ale já nic neřekl, přísahám," bránil se Itachi.
"Nebuď hloupá," smála se Sakura. "Myslíš si, že jsem tak blbá a ničeho si nevšimnu?"
Konan souhlasně přikývla.
"Tak schválně, řeknu ti svou teorii, chceš?"
"Určitě se netrefíš," mínila Konan.
"Dobře, je to tak, že každý den jdeš za školu do nedalekého baru, kde si dáš dávku heroinu. Mezitím obvoláváš všechny známé, aby tě omluvili ze školy. Jakmile účinky pominou, vrátíš se do školy a děláš, že se nic nestalo. Zatím se to neopakovalo tolikrát, aby tě kdokoli podezíral, že?"
Konan na ni hleděla nepřátelským pohledem. Rty měla semknuté do úzké čárky. Zuřila.
"Dáváš moc najevo příznaky," prozradila jí Sakura. "Nekryješ své zúžený zorničky, stále se lehce poškrabuješ a na některých místech na ruce máš ještě stopy po vpichu jehlou. Chceš, aby se na to nepřišlo, proto neriskuješ, že by tě chytili ve škole, proto chodíš za školu. Svojí partu využíváš k tomu, aby tě kryli. Nikdo z nich o tom však nemá ponětí. Máš v plánu je do toho časem zatáhnout, abys v tom nebyla sama."
Konan stále nic neřekla, nechtěla dát Sakuře za pravdu.
"Vím, že je mojí povinností něco takového okamžitě hlásit a řešit, ale tohle mile ráda přenechám na Deidarovi," její lehký úsměv byl směřován k Deidarovi.
"Jak to myslíš?" nechápavě se na ni podíval.
"Copak ti tvůj mistr neřekl, proč jsi se stal…" v tu chvíli jí opět selhal hlas. V její blízkosti bylo moc obyčejných lidí, nemohla nic říct.
"Řekl, ale to s tím má co společného?"
"Máš pomáhat, nemám pravdu?"
"Máš pravdu," přisvědčil.
"Tak můžeš začít u ní."
"Proč já? Proč ne ty?" vyzvídal. Sakura v jeho očích viděla dvě různé emoce. Viděla v nich štěstí z toho, že by s ní měl trávit víc času než ostatní, dále tam však byla i nervozita ze selhání.
"K tobě má lepší vztah," odpověděla prostě.
"Mám s tím začít hned?" otázal se.
"Nevím," pokrčila rameny. Náhle jí něco napadlo. "Myslím, že kdybys s tím začal hned, mohlo by to být zbytečné."
Deidara po ní střelil nechápavý pohled. "Jak to myslíš?"
"Kdyby Itachi složil celou zkoušku, včetně posledního bodu, přišlo by to všechno vniveč."
Chvíli mu trvalo, než to celé pochopil. "Myslíš, že by Konan měla být oběť?" překvapeně zamrkal. Svůj pohled soustředil na Itachiho a potom na Konan.
Sakura přikývla. "Myslím, že v tomto případě by to měla být ona. Kdyby ses jí začal věnovat, mohlo by to být zbytečné a taky bys tím mohl pokazit její vztah k Itachimu, nebo spíš jeho vztah k ní. Víš přece, jak to myslím."
Nikdo kolem nic nechápal, ale všichni byli zvědaví, co řeknou dál, proto je nikdo nebombardoval zbytečnými otázkami.
"To snad nemyslíš vážně," nadějně ze sebe dostal. Nechtěl tomu věřit.
"Vzpomeň si, co jsi musel obětovat ty a co jsem musela obětovat já. Je dost pravděpodobné, že tentokrát to bude ona."
"Musí to být omyl," snažil se to Deidara vyvrátit. "Ne vždy je tak, jak to bylo u nás."
"Máš pravdu, výjimku tvořila ta desetiletá holčička, ona neměla nikoho takového, musela obětovat člena rodiny. Myslím, že v tomto případě to má být ta holka anebo ty jako jeho kamarád."
Deidara se snažil vstřebat, co se právě dozvěděl. "O tomhle si budeme muset promluvit někdo v soukromí. Tady je moc normálních lidí a Itachi. Musíme se zeptat tvého mistra."
"Proč toho mého? Co je s tím tvým?"
Deidara chvíli mlčel. Zvažoval, jak to má Sakuře sdělit. "On se teď momentálně stará o někoho jiného, na mě teď vůbec nemá čas."
"Fajn, ale myslím, že nám to k ničemu nebude. Oni nedovedou předvídat, kdo to bude. Jenom nám můžou říct, v jakém vztahu musí být ta osoba s ozn…" zase jí selhal hlas. Už ji vážně štvalo, že nemůže dokončit každou druhou větu.
"Tak se dneska večer stavím u tebe, jo? Zavoláme tvého mistra a nějak se dohodneme."
"Dobře," přitakala, "měla bych dorazit kolem šesté, snad Itachimu stihnu ještě něco vysvětlit."
Oba považovali rozhovor za ukončený. Chtěli odejít, ale Konan náhle začala šíleně vřeštět. Všichni se k ní otočili.
"Vysvětlete mi, co se tady děje!" křikla. "Jaký mistr? Jaká oběť? Co s desetiletou holkou? Jaký poslední krok zkoušky? Co se to tady děje? Deidaro, tak mluv sakra!"
"Nikdo to nechápe," ubezpečil ji Pain.
"A za všechno můžeš ty," její pohled směřoval k Itachimu. "Aby bylo jasno, u mě jsi skončil." Její pohled nakonec doputoval k Deidarovi. "A ty taky, dokud mi neřekneš, co se to tady děje." Nakonec se podívala na Sakuru. "A ty si pamatuj, že si tohle nenechám líbit. Znepříjemním ti život, že se z toho do smrti nevzpamatuješ."
"Jestli vůbec přežiješ Itachiho zkoušku," řekla na rozloučenou Sakura. Zmatený Itachi společně se Sakurou vykročil směrem k mýtině. Sakura se celou cestu usmívala. Nevěděla proč, ale těšilo ji, že teď Itachi nemá u Konan šanci. On sice smutnil, ale ona se cítila jako vítěz.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 5. ledna 2014 v 18:56 | Reagovat

juuuj ta hadka mi zlepsila naladu :) krasny diel ...rychlo pokracko

2 An An | Web | 26. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

Konan je pěkná harpie... A Sakura taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama