close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?5

4. ledna 2014 v 15:31 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Po druhé vyučovací hodině si Sakura vzala věci na další hodinu a chtěla vyrazit na školní hřiště. Byla si jistá, že tam opět budou nějací šílenci, kteří budou svádět urputný boj o míč. Když vycházela ze třídy, narazila na Itachiho.
"Ahoj," pozdravil prostě.
"Nazdar," odvětila.
Karin postřehla nového návštěvníka třídy a neodpustila si poznámku: "Tak tohle je ten tvůj vysněný Sasuke?"
Itachi nechápavým pohledem sjel nejdřív Karin a potom Sakuru.
"O čem to mluví?" nechápal.
"Nech to být, to bys nepochopil," odbyla ho.
"O co jde?" obrátil se ke Karin.
"Sasuke je prý takový hezký kluk, má černé vlasy, onyxové oči a svaly. To říkala Sakura a ten popis na tebe sedí," horlivě mu odpověděla Karin.
"Já nejsem Sasuke," odporoval. "Já jsem Itachi."
"To mě tedy velice těší, já jsem Karin," představila se. Sakura okamžitě postřehla, o co jí jde. Snažila se na Itachiho zapůsobit. Svoje následující kroky namířila přímo k němu.
"Pojď," vložila se do toho Sakura, "musíme probrat několik věcí."
Karin si pohrdavě odfrkla, když viděla, že Itachi společně se Sakurou zamířil na školní hřiště.
"Proč sis vybral za mistra zrovna mě?" otázala se, jakmile se zády opřela o stěnu školy.
"Jak víš, že jsem si vybral tebe?" zajímal se Itachi.
"Přišel jsi za mnou. Kdybys mě nechtěl za mistra, ani bys nepřišel. A proč taky? Vždyť jsem jenom malá holka, která by nedokázala Deidaru zmlátit, že?" Její pohled vyzařoval vítězství. Jeho pomatený pohled ji velice těšil.
"Já jsem ale nikdy nic takové ho neře-" zarazil se.
"Ale myslel sis to," skočila mu do řeči Sakura.
Nechápavě na ni hleděl. "Jak to…?"
"Jsem anděl," prostě odpověděla. "To snad mluví za vše."
Chvilku oba mlčeli. Pak se náhle Itachi zeptal: "Jak se jmenuješ?" Nedokázal si zapamatovat, jak ji oslovila ta rudovlasá dívka, když říkala, jak vypadá Sasuke.
"Moje jméno znát nepotřebuješ," řekla. "Pro tebe jsem mistr, nikdo jiný."
Nechápal. "Chceš tím říct, že když tě někdy potkám na chodbě, mám tě pozdravit: Ahoj mistře? Není to trochu trapný?"
"Být označený nikdy není snadné a já ti to záměrně usnadňovat nebudu. Budeš muset přinést několik obětí, na konci však dáš tu největší ze všech, ale to uvidíš sám." Chvíli mlčela a pak dodala: "Doufám, že sis mě nevybral kvůli tomu, že jsem holka. Doufám, že si nemyslíš, že to se mnou budeš mít snazší."
Jeho vyhýbavý pohled mluvil za vše. Pochopila, že si myslel, že ona ho nebude moct pořádně prohnat nebo ho přivést na pokraj sil.
'Hlupák,' prolétlo jí hlavou. "Se mnou to budeš mít horší než s Deidarou," informovala ho. "Neznám tě, nemám k tobě žádný citový vztah, nemám problém jít k tobě a zabít tě. Deidara by s tím problém měl, já však ne. Nemám žádné zábrany, dostanu tě na pokraj sil a ještě se ti budu smát, jak jsi slabý. Jenom počkej, až nastane ten pravý čas."
"Jak to všechno myslíš?"
"Tak, jak jsem řekla," odvětila stroze. "Ale dost scestných řečí, je čas, abych tě trochu zaučila, aspoň teoreticky."
"Tak začni," vybídl ji.
Sakura se nadechla a začala mu vysvětlovat základy. "Je to jednouché, každý rok se na celém světě narodí tisíc osob, které mají předpoklady pro to, aby se staly anděly, chápeš?" obrátila k němu svůj pohled.
"A nikdo jiný se už nenarodí?"
"Každý rok se narodí spousta lidí, jenom tisíc z nich má předpoklady stát se anděly. Z těch tisíc osob projde zkouškou jenom deset. U každého se jeho označení objeví, když má vyhledat mistra a složit zkoušku. Mistři si většinou vyhledávají označené. Z Modré síně je všechny pozorují a následně k nim promlouvají. O Modré síni ti časem řeknu víc, teď to tu nebudu rozvádět."
Přikývl ve znamení, že chápe.
"Je to udělané tak, že jsou rozprostřeny po celém světě. Na každém kontinentě se narodí několik těchto osob. Jsou však daleko od sebe, aby nedošlo k jejich střetu."
"A to jako proč?"
"Dva označení se nesmí potkat, mohlo by dojít k rivalitě, k násilí nebo třeba k vraždám. To už se tu taky stalo. Když to celé začínalo, nikdo z andělů nepočítal s tím, že se mezi označenými najde velice soutěživý mladík, který je schopný udělat cokoli pro výhru. Vyhledal několik označených ve svém okolí a bez milosti je zabil. Byli nepřipravení, netrénovaní a slabí. Rozhodl se, že zajde dál. Začal cestovat a hledal všechny ostatní, kteří se měli dostavit ke zkoušce ve stejný čas jako on. Časem se ho podařilo zastavit, ale to už bylo mrtvých 235 označených. Zkouškou tehdy prošlo jenom pět označených, včetně něho. Neměl problém splnit poslední krok zkoušky. Udělal, co se po něm žádalo, ale nebylo to uznáno. Jeho mistr řekl, že se nemůže stát andělem kvůli své krvežíznivosti a krutosti. Zavrhli ho jako anděla, zbavili ho všech vzpomínek a poslali ho do světa jako normálního kluka. Po celý život ho sledovali. Stal se z něj nelítostný krutý vrah. A proto si teď všichni dávají pozor a drží označené od sebe. Nikdo nechce, aby se opět stalo něco takového. 235 nevysvětlitelných úmrtí se hodně špatně vysvětluje."
Itachi na ni jenom koukal. "A jak to vlastně funguje? Proč byl Deidara puštěn ke zkoušce dřív než já? Vždyť jsme stejně staří."
"Nevím, jak bych ti to měla vysvětlit," začala Sakura. "Ale je to prostě tak, že většina andělů je připravená v 16 letech. Ty jsi možná trochu opožděný, proto jdeš až v osmnácti."
"Ale to pak nedává smysl, když jsem nešel já, nemohlo jich být tedy přesně tisíc."
"Ale bylo jich přesně tisíc, protože kolik je opožděných, tolik je i těch, kteří jsou ke zkoušce puštěni mnohem dříve. Je to vždy vyrovnané, jde někdo opožděný a někdo rychlý. Většinou je to kolem patnácti, ale byl tu i jeden extrém. Stalo se, že na zkoušku byla připravená dívka, které bylo teprve 10 let. Moc dospělých andělů jí nevěřilo, mysleli si, že okamžitě vypadne, ale ona prošla všemi čtyřmi zkouškami. V té poslední však stála…" Tady Sakuřin hlas selhal. Nemohla mluvit dál. Nebylo jí dovoleno, aby Itachimu řekla, jak to s ní probíhalo u posledního kroku zkoušky.
"No prostě přišla i desetiletá dívka," dokončila to Sakura trochu jinak.
"A co se se mnou stane, až složím…" Náhle byl přerušen Sakurou.
"Jestli složíš zkoušku," opravila ho.
"Ty mi nevěříš?" otázal se.
"Nevěřím, že zkoušku složíš," připustila. "Když si to vezmeš z logické strany, v tomto státě, městě i škole je už andělů až moc. Každý rok jich sice přibyde deset, ale každý rok několik andělů odejde do Modré síně. Vyrovnává se to. Tady na tomhle místě je už moc andělů. Je tu moc velká koncentrace, dva je na tohle místo hodně a tři skoro nepřichází v úvahu. Řekla bych, že tvé šance jsou mizivé, když si vezmeš, že proti tobě můžou stát osoby, které celý život žili někde v divočině. Můžeš proti sobě mít soupeře, kteří jsou denně cvičení přírodou, kteří si musí jídlo lovit. Můžou být silný, rychlí a vytrvalý. Jsi proti nim nepatrné nic, jsi jenom městská panička. Zato oni jsou lovci, kteří žijí svůj tvrdý život, v němž každý den bojují o to, aby přežili. Máš opravdu mizivé šance."
"Ale ty a Deidara jste prošli," odporoval.
"To ano, ale oba jsme měli štěstí, moc silných protivníků jsme neměli. A možná bych tě ještě měla upozornit, že ti, co jdou předčasně, jsou většinou ti, jejichž život se odehrává v kruté džungli. Zatímco ti opoždění jsou právě z měst a velkoměst, kde jim všechno strčí přímo před nos a ještě se starají, zda jim moc neublížili. S těmi, co jdou předčasně, se nikdo nemazlí, ani život. A právě většinou oni zkoušku složí. To ti říkám, aby sis nedělal moc velké naděje."
Itachi beze slova zíral před sebe. Sakuře bylo jasné, že mu zkazila jeho iluze o tom, jak se stane andělem. Řekla mu čistou pravdu, musela ho připravit na to, že s největší pravděpodobností neuspěje. Nechtěla mu hned od začátku mazat med kolem pusy. Nechtěla se pak cítit jako Kakashi, který jí o tom neřekl. Sakura těsně před zkouškou na okamžik zahlédla jednoho svého soupeře. Byla to jedenáctiletá holčička s tmavou pletí. Byla velice rozhodná, v jejích očích neplanul oheň naděje, nýbrž odhodlání. Věděla, čeho všeho je schopná, byla si jistá, že zkoušku složí. Jak se později Sakura dozvěděla, zvládla všechny čtyři testy. Ta holčička v nich byla lepší než Sakura, ale u poslední zkoušky zaváhala. Došel jí čas, nerozhodla se včas, jestli poslechne svého mistra nebo ne a nakonec vypadla. Zkoušku nesložila, přesto však držela rekordy ve třech zkouškách z pěti. Ten rekord zatím ještě nikdy nepokořil a byly velké pochybnosti o tom, jestli je ještě někdo překoná.
"Jenom jsem chtěla, abys předem věděl, do čeho se hrneš. Nebudeš to mít snadné, to mi věř. Nebudeš tušit, co dělat, budeš vystaven na tenkou hranici a budeš se muset dost ovládat, abys z ní nespadl, dokud nedojde na poslední zkoušku. Nebudeš moci udělat krok dozadu. Budeš muset postupovat stále vpřed, nic už nezměníš a já ti budu schválně házet klacky pod nohy. Budu překážkou, kterou nikdy nepřekonáš. Budu tě nutit dělat věci, které jsou pro tebe jako člověka naprosto nemožné. Budu tě deptat, nic nedostaneš zadarmo. Já ti budu kazit život, kdykoli budu vědět jak. Každý tvůj pokus budu sabotovat. Poznáš, jaké to je, když tvoje opakovaná práce přijde vždy vniveč. Ale ty to nebudeš moct vzdát. Budu tvůj mistr, což znamená, že mě budeš muset poslechnout, i kdybych ti řekla, abys vypil jed. Kdybych ti řekla, že máš vylézt na střechu nejvyššího mrakodrapu a skočit, uděláš to. Kdybych ti řekla, že máš na ten mrakodrap vylézt po vnějších zdech, uděláš to. Nebudeš mít žádné právo mi odporovat, nebudeš mít žádnou šanci se proti mým rozkazům bránit."
Jeho překvapený pohled se vpíjel do jejích zelených očí.
"Chci ti říct, že ti ode dneška začíná horoucí peklo tady na zemi, Itachi. Ode dneška budeš jako v pasti, ze které tě nevysvobodí nic jiného než zkouška. Představuji ti svět, ve kterém nemáš žádná práva a jsi pouhý podřízený označený. Vítej ve světě své bezmoci a mé nadvlády."
Sakuřin krutý pohled nahnal Itachimu strach. Její slova chápal, přesto nevěřil tomu, že je doopravdy vyslovila.
"Tohle nemyslíš vážně, že ne?" Jeho hlas se třásl. Sakura v něm slyšela i podtón strachu. Bylo jí jasné, že dosáhla toho, čeho chtěla. Vysvětlila mu, jak to bude probíhat. Nahnala mu tím strach. Avšak byl stále rád, že si nevybral Deidaru, to věděla. Myslel si, že by ho Deidara mohl zmučit ještě víc. To mu chtěla Sakura vyvrátit. Rozhodla se, že toho označeného dovede na pokraj sil. Náhle v tom všem spatřila nový smysl svého života. Doslova se těšila, až jejich trénink začne. Už se dál nechtěla utápět ve smutku minulosti, už ne. Nyní se chtěla soustředit na něco jiného. Potřebovala si vykompenzovat ten čas, který kvůli zkoušce ztratila. Potřebovala si vynahradit ten smutek, který na ní kvůli zkoušce dolehl. Náplní jejího života se stal Itachiho trénink. Měla to být hra na lovce a kořist. A Sakura si to hodlala pořádně užít.
"Tohle myslím vážně," řekla. "Přesně tak to bude vypadat."
"A co vlastně získám, až složím…"
"Jestli složíš zkoušku," opravila ho.
"Co tím získám?"
"Každý anděl má nadlidskou rychlost, sílu a výdrž. Získáš to, co se naučíš během tréninku, plus ještě něco navíc." Sakura chtěla pokračovat a říct: Získáš smutek a trápení. Ale nemohla. Zase na tu chvíli ztratila hlas. Nemohla mu to povědět, proto to formulovala jinak. "A neposlední řadě získáš…"
V tu chvíli Itachimu zazvonil mobil. Sakura se stihla podívat na displej, jméno jí bylo neznámé, ale fotografie modrovlasé dívky ji uvedla do obrazu. Trochu poodstoupila, aby to mohl Itachi vzít.
Neslyšela z jejich rozhovoru moc. Jenom sem tam slyšela pár Itachiho slov, když zvýšil hlas například: 'Ano, omluvím… Ale co mám… Si vymyslím… Neboj… Nedozví… Nikomu nic neřeknu… Pak zavěsil.
"Chodí za školu?" otázala se Sakura.
"To není tvoje starost," odbyl ji. V ten okamžik zazvonilo a všichni se vydali do tříd. I kluci, kteří venku hráli fotbal.
Sakura náhle pocítila nutkání držet ho od té dívky. Nechtěla, aby se na ni moc upínal, protože pak by měl při zkoušce problém. 'Ale co to tady melu?' zarazila se. 'Proč mi na tom všem záleží? Vždyť on tu zkoušku nesloží, nedostane se až k poslednímu bodu,' přesvědčovala sama sebe o svém názoru. 'Nebo snad ano?'

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 4. ledna 2014 v 19:46 | Reagovat

pekneee to bolo ..rychlo pokracko :)

2 An An | Web | 22. dubna 2014 v 6:08 | Reagovat

"Vítej ve světě své bezmoci a mé nadvlády." -tak tahle věta se mi opravdu líbí. Krutá Sakura se mi jeví v lepším světle, než ta, která všechno odpustí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama