close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?10

31. ledna 2014 v 18:16 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
"Přece si dobře pamatuješ na dobu před třemi měsíci, že?" Sakuřin úsměv lezl Kurenai pěkně na nervy. "Určitě si to pamatuješ, byl tam přece ten mladík-"
"Mlč!" zahřímala Kurenai.
"Ale copak to slyším?" Sakura byla očividně ve výhodě. Její hlas zněl povýšeně, taky měl proč. Měla převahu, protože věděla o porušení andělských nařízení. Schovávala si to však pro vhodnou příležitost. "Přiznáváš vinu?"
"Ne! To rozhodně ne," nesouhlasila Kurenai. "Jsme tu přece kvůli tomu označenému, nebudeme zabíhat do minulosti," pokusila se řeč odvést jinam.
"Začala jsi s tím přece sama, měla jsi počítat s následky svého činu, které se vždy dříve nebo později dostaví." Sakura přidala další nevinný úsměv a rozhlédla se po Modré síni. Většina andělů seděla, úctu nově příchozím projevovali pouze tři dospělí andělé: mistr Iruka, Gai a Kakashi. Nikdo jiný je nepovažoval za důležité. Byla to pro ně jenom malá holka, která ještě ani nestačila dospět a nově označený, který zkoušku stejně nesloží.
"Necháme tedy zbytečných debat a přejdeme rovnou k věci," zamluvila to Kurenai a vyzvala je, aby si sedli ke stolu, na nějž měli všichni přítomní dokonalý výhled.
Jakmile se Sakura posadila, posadili se i tři dosud stojící mistři. Kakashi přešel ke stolu, obrátil svůj pohled k Itachimu a vyzval ho, aby mu ukázal své označení. Itachi k němu natáhl ruku a otočil ji tak, aby Kakashi viděl kříž vyrytý do hřbetu jeho ruky.
"Dobrá," pokýval hlavou Kakashi. "A teď mi řekni, koho sis vybral za svého mistra. Pokud nejsi spokojen se zde přítomnou Sakurou, můžeš dostat někoho jiného. Volba je pouze na tobě. Nejsi ničím ovlivněn, řekni si, koho chceš za svého mistra, a my ti vyhovíme."
Sakuře to dokonale připomnělo, jak si byla v Modré síni vybrat svého mistra. Dovedl ji tam Kakashi, který ji už delší dobu sledoval a vysvětloval jí, co se stalo. On jí seznámil s tím, jak to bude dál probíhat a čeho se stala součástí. Pamatovala si moc dobře, že když v Modré síni byla poprvé, přepadl ji stísněný pocit, že na ni všichni zírají jenom, aby odhalili každou její chybu. Necítila se tam nikdy dobře, ale díky Kakashimu to dokázala vždy překousnout. Řekla tehdy, že chce Kakashiho. Nikoho jiného neznala a nikdo jiný jí taky nebyl tak sympatický. I když schovával značnou část své tváře, věřila v jeho klidný úsměv, který se pro ni stal záchranným majákem v tom černém moři, v němž se začala topit od okamžiku označení.
"Chci Sakuru," řekl rozhodným hlasem Itachi.
"Jsi si jistý?" optal se pro jistotu Kakashi. "Pak už to nebudeš moct vrátit. Od té chvíle už budeš podléhat jejímu tréninku i příkazům. Ona ti nastolí program, který budeš muset plnit i proti své vůli," varoval ho Kakashi. "A já osobně si myslím, že máme i mistry, kteří dokážou být jemnější."
"Nestojím o mistra, který bude jemný," oznámil Itachi. "Chci někoho, kdo dokáže být tvrdý, někoho, kdo mě dokáže připravit na zkoušku tak, abych ji složil."
"Na poslední den zkoušky tě však nijak nepřipraví," informoval ho Kakashi. "Poslední den zkoušky budeš muset zvládnout sám, nikdo ti předem nic neřekne. Je to den, který vyřadí nejvíc označených. Sakura tě bude trénovat, abys k němu došel, ale pak budeš muset udělat, co budeš považovat za správné. Nikdo to za tebe nerozhodne," upozornil ho Kakashi.
Itachi jenom přikývl. "Dobrá."
"Chtěl bych se tě ještě zeptat, jestli se chceš stát andělem," pronesl Kakashi vážným hlasem. Už několikrát se mu stalo, že se někdo odmítal stát andělem a jako na potvoru zkoušku sloužil.
"Chci," přitakal Itachi.
"Dobře," přikývl Kakashi. "Kdybychom ještě něco potřebovali, zavoláme si tě."
Jakmile oba vstali, ze židlí se zvedli i dva dosud sedící mistři. Nikdo jiný se k nim nepřidal. K Sakuře nikdo úctu nechoval. Prošli si tím, co ona a mysleli, že přehání. Itachi pro ně byl jenom jeden z tisíce. Nikdo důležitý. Pro Kakashiho, Iruku a Gaie to bylo jinak. Všichni věděli, jak celý příběh dopadne. Věděli, jak to všechno začalo. Byl to snad jediný případ, kdy se předem věděl vývoj situace. A oni považovali za důležité, aby k tomu došlo. Kakashi je do toho zasvětil, věděli, co se stane a proto oběma projevovali úctu. Věděli však, že nejvíc si ji zaslouží Deidara. On o něco přišel, a když opět něco takového našel, měl o to znovu přijít. Byl ten nejzranitelnější článek celého plánu. A také byl nakonec nejvíc raněn.
Společně se opět dostali do Itachiho domu. Sakura k němu otočila svůj zvědavý pohled a zeptala se: "Víš, kdo byl Sasuke?"
Itachiho tato otázka zaskočila. "Já…vlastně…" nebyl schopen tu větu dokončit.
"Znal jsi ho, že jo?"
Itachi přikývl.
"Bydlel tady."
Nebyla to otázka, přesto Itachi přikývl.
"Tak proč tady teď bydlíš ty?"
Itachi mlčel. Netušil, co by jí měl povědět. Pravdě se snažil za každou cenu vyhnout.
"Jakým právem okupuješ dům, v němž bydlel? Proč jste si tak nesnesitelně podobní?"
Itachi se smutně usmál. "Jsi snad jediná, která si ho pamatuje," zašeptal. "Jenom ty tedy můžeš nás dva spojovat." Věnoval jí zničený pohled. "Ale řekni mi, jak je možné, že si ho pamatuješ ty a nikdo jiný? Proč jenom my tři víme, že existoval, i když ho ostatní viděli. Znali ho. Tak proč si ho nepamatují?"
Sakuru udivilo, že řekl, že o něm vědí jenom tři, ale nezabývala se tím. Nechtěla mu říct nic z toho, co se stalo před necelým rokem. Odmítala nahlas přiznat, co se stalo. Chtěla jenom vědět, proč si ho pamatuje on.
"Spíš mi řekni, proč si ho pamatuješ ty. Proč jste si tolik podobní?"
"Byli jsme bratři," přiznal. "Ale pak náhle zmizel. Nevrátil se domů a já stále čekám, že se vrátí." Na chvilku se odmlčel. "Ale on zanechal dopis, který doteď leží v jeho pokoji," pokračoval. "Stojí na něm, že je věnován lásce jeho života. Je to pro někoho, kdo složil zkoušku. Píše, že pro tu osobu zemřel rád." Probodl ji podezíravým pohledem. "Pamatuješ si ho jenom ty, neznám nikoho jiného, kdo by složil zkoušku a pamatoval si ho. Deidara sice o něm ví, ale pochybuji, že by ho Sasuke miloval. Jsme jenom tři, kteří víme o jeho existenci." Klesl mu hlas. "Tři."
"A já jsem ještě zkoušku nesložil, nemohl jsem ho tedy zabít. Zbývá Deidara nebo ty. A Sasuke nebyl gay, nemohl by Deidaru milovat, musela to být dívka, o níž se nikdy nezmínil. Moc jsem se o jeho život nestaral, ale vím jistě, že to nebyl gay. Musela ho tedy zabít nějaká dívka. A jediná dívka, která v tomto okolí složila zkoušku, jsi ty."
Sakuře bylo okamžitě jasné, kam tím míří, ale odmítala se mu přiznat. Kdyby ho ujistila v tom, že Sasukeho zabila, dozvěděl by se o tom, co se má stát v poslední den zkoušky. Nemohla mu to přiznat.
"Vím, o co ti jde," začala. "Ale mýlíš se. Já jsem ho nezabila ani jsem nebyla důvodem jeho smrti," zalhala.
"Ten dopis však mluví jasně," odporoval. "Oslovuje v něm dívku a hovoří o zkoušce. Ta dívka si má přečíst dopis, který dostala po zkoušce. Je to jasné. Něco o zkoušce věděl a zahynul pro ni. Ona se nemá trápit. Vysvětli mi to, když popíráš, že jsi viníkem."
"Mohla to být sebevražda a ten dopis měl ostatní svést na falešnou stopu," plácla to první, co ji napadlo.
"Mluvil tam o zkoušce," připomněl. "Jak by se o ní mohl něco dozvědět, kdyby nebyl její součástí? Nikdo jiný o zkoušce neví, je zakázáno o tom mluvit před normálními lidmi. Mohl o tom vědět jenom, kdyby byl její součástí. Kdyby byl označeným."
"Tak počkej," zastavila ho Sakura. "Snad si nemyslíš, že jsem ho zabila, protože jsme byli oba označení." Sakura pomalu začala chápat, že Itachi netuší, co obnáší poslední den zkoušky. "Myslíš si, že jsme byli rivalové a já ho zabila, abych složila zkoušku. Tohle si myslíš?"
"Takže přiznáváš svou vinu?"
"Samozřejmě že ne!" ohradila se Sakura. "Nebylo to tak, jak si myslíš. Nebyli jsme rivalové. On ani nebyl označený."
"Tak mi řekni, jak to bylo. Proč tedy o všem věděl? Řekla jsi mu to a pak jsi ho zabila, protože o tom vědět neměl? Nebo jak tomu mám rozumět?"
"Proč si stále myslíš, že jsem ho zabila? Píše, že zemřel rád. To znamená, že ho klidně mohl zabít někdo jiný. Ale to mohlo být z jakéhokoli důvodu. Třeba znal označenou dívku, kterou miloval. Sledoval ji a pak se o všem dozvěděl. Nakonec se na to přišlo a oni ho zabili. Mohlo to být různé a já v tom taky nemusím mít roli, tak proč mě z toho viníš?"
"Nemusíš v tom hrát žádnou roli," uznal. "Ale máš ji. Jsi viníkem, já to vím."
"Jak tohle můžeš vědět? Vždyť jsi tam nebyl, Sasuke nenechal žádný přímý důkaz, že jsem to byla já. Mohla to být jiná dívka, nějaká označená, která nakonec zkouškou neprošla."
"Nebraň se, je to zbytečné. Je mi jasné, že jsi to byla ty. Nikdo jiný by to ani být nemohl. Nevěřím tvým lžím, prostě jsi to byla ty a tím to končí."
"Je úžasné, že odmítáš věřit vlastnímu mistrovi," poznamenala suše.
Itachi úplně ignoroval její poznámku. "Řekni mi něco," vyzval ji tichým hlasem. "Jak se tvářil, když ho zabíjela?" Jeho oči zalila nenávist. "Měl je plné oddanosti, byl smířený se svou smrtí, nebo se zmítal a bránil? Jak to tehdy bylo?"
Sakuře dokonale ruply nervy. Opravdu nesnášela, když někdo hodnotil situaci, o níž nic nevěděl. Nesnášela lidi, kteří bez znalostí o té události soudili. Prostě se v tu chvíli neudržela. Jedinou ranou poslala Itachiho k zemi. Stála nad ním a prudce ho kopala. Nemohla s tím přestat, měla v sobě příliš mnoho energie, která byla ještě umocňována vztekem.
"Sakuro!" vykřikl někdo třetí. Dívka se otočila a spatřila ze sebou vyděšeného Deidaru. "Pamatuj, že on je normální. Vždyť ho můžeš zabít!"
"Jo, zabije mě. Stejně jako mého bratra," utrousil Itachi a postavil se. Z nosu mu tekla krev, na rukou měl pár rudých skvrn, které pomalu začaly nabírat tmavších barev, ale jinak byl v pořádku. "Zabila jsi mého bratra a teď ses stala mým mistrem, abys zabila i mě," pronesl rozhodným hlasem. "Co máš proti nám Uchihům? Co jsme ti provedli?"
"O co tady jde?" nechápal Deidara.
"Itachi si myslí, že jsem zabila Sasukeho a teď se snažím zabít i jeho."
"Ale vždyť…" Deidara chtěl větu dokončit slovy: jsi Sasukeho doopravdy zabila. Ale nedostal příležitost.
Sakura mu vtrhla do řeči a větu dokončila za něj: "Je to úplná blbost."
"Ano," přitakal nakonec Deidara. "Je to úplná blbost, vždyť Sasuke byl…"
"Proč stojíš na její straně?" vybuchl Itachi. "Ona ho zabila, všichni to víme, tak proč to zapíráte?"
Byla jenom jedna odpověď na jeho otázku: Protože by se pak mohl dozvědět, k čemu bude přinucen při posledním dni zkoušky. A on se to předčasně dozvědět nemohl. Mohl by se na to totiž připravit, mohl by si to předem promyslet, ale to nesmělo být nikomu dovoleno. Musel zůstat v nevědomosti jako všichni ostatní. Zkouška byla férová, i když to tak většina označených neviděla.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 1. února 2014 v 23:16 | Reagovat

brutalne to bolo ...rychlo pokracko :))

2 An An | Web | 10. května 2014 v 15:06 | Reagovat

Itachi je mi v tomhle díle krajně nesympatický, ale jinak je to super. Je to moc dobře napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama