close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kam ta dnešní mládež spěje? Aneb (sebe)destrukce

11. ledna 2014 v 14:18 | SakuraUchihaHaruno13 |  Moje myšlenky, nápady, postřehy a úvahy
Všichni jsme se určitě už s tímto pojmem setkali. Myslím, že pro nikoho není problém zapnout si internet a podívat se na význam tohoto slova nebo třeba sáhnout po slovníku cizích slov. Vysvětluje se většinou jako věda zabývající se duševním zdravím. Člení se na různé poddruhy a tak dále. Pro mě je to pojem, který nejde tam úplně mimo mě. Je to věc, která je mi v jistém smyslu docela blízká. Někdo je přesvědčen, že pokud zná většinu lidských náznaků, dokáže předpovídat, co daný člověk udělá nebo co si myslí. Ještě jsem se s takovým člověkem nesetkala, ale věřím, že něco doopravdy dokáže napovědět, na co daný člověk myslí. S tím je spojena i schopnost poznat, zda daný člověk lže. Lhářů je všude kolem mě spoustu, spíš bych měla soudit, jestli mluví pravdu, protože lži jsou mi předkládány téměř každý den. Důležité u toho, jak poznat, zda daná osoba lže, je posoudit, co nám to říká a taky proč nám to říká. Je dost pravděpodobné, že člověk, který se s vámi deset let nebaví a pak najednou přijde a začne vám něco horlivě vykládat, chce na sebe upoutat vaší pozornost. Ale proč by pozornost měl vyžadovat od někoho, kdo mu je cizí? Je to jednoduché: protože by mu tu jeho lež nikdo z jeho známých neuvěřil, tak zkouší někoho jiného. Je dost možné, že v některých případech se to dost liší od mého mínění, ale to tady rozebírat nehodlám. Mohla bych se dostat k jedné situaci, kterou bych zde nerada popisovala.
Ale to už jsem trochu odbočila od hlavního tématu. Psychologie… skrývá toho v sobě mnoho, i když je to tak prosté slovo. Lidé s psychickými poruchami chodí k těm, kteří se tímto oborem zabývají: k psychologům nebo psychoterapeutům. Těch poruch je víc druhů, já se však v tomto článku hodlám zabývat sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu. Jsou skupinky lidí, kteří toto naprosto odsuzují, pak jsou zde lidé, kteří to nevnímají a pak jsou lidé, kteří to dělají. K sebepoškozování nemusí mít člověk vždy důvod. Někdy se člověk řeže, protože se nudí. Tady bych chtěla uvést komentář jedné dospělé osoby, která o tomto tématu vedla dlouhou řeč: "Ti mladí už nevědí, čím by se zabavili. Kdyby měli tolik práce doma, jako jsem měla já, na takové blbosti by neměli čas."
Je úžasné, jak se názory na toto téma liší. Někdo si je jistý, že právě v sebepoškozování najde útěchu. K tomuto se většinou uchylují mladí, kteří mají nějaký problém. Může to být problém v rodině nebo třeba ve škole. Pocit samoty je taky častým důvodem k sebepoškozování. Jako další důvody můžu uvést: snaha se zviditelnit, je to vcelku rychlý způsob, jak na sebe upoutat pozornost. Snad každý si všimne krvavě rudých šrámů či dobře viditelných jizev, které se na horní části paže či hřbetu ruky nemohou dostat obyčejným zraněním. (když padáte na ruce, většinou to odnese spodní strana paže, málo časté je, že ruku protočíte vrchní stranou dolů.) Když se pak po celé délce paže táhnou vodorovné či svislé jizvy, není moc logické vysvětlení, jak se tam dostaly, jediné je snad, že danou osobu někdo pořezal anebo se pořezala sama. Někdy si můžete taky všimnout, že jizvy se postupně skládají do různých obrazců, nebo jsou moc tlusté na to, aby je způsobil domácí mazlíček. Většinou taky dochází k tomu, že daná osoba chce, aby jizva byla hodně viditelná, proto ji neustále škrábe, strhává strupy a prohlubuje. Potom jsou jizvy hodně vidět a jsou téměř nepřehlédnutelné. Jiní lidé, kteří o jizvy nestojí, si na zranění mažou různé masti proti vzniku jizev, tím se dá taky rozpoznat, zda bylo zranění úmyslné či ne. Dalším možným důvodem je přesvědčení, že když člověk sobě způsobí bolest, vyřeší tím vše kolem. Jde o pocit přetáhnutí všeho zlého na sebe. Dál to může být považováno za rozptýlení své mysli. Daná osoba se snaží odvést svou pozornost od psychické bolesti tím, že si způsobí bolest fyzickou. Dalším důvodem může být i to, že o to někde slyšel či četl a rozhodl se to zkusit. Těch důvodů může být hodně, myslím, že je zde všechny nedokážu vypsat.
Když se pak třeba zajdete té osoby zeptat, proč to dělá, častými odpověďmi jsou: "To je moje věc (starost)." "Nestarej se o to." "Zatím jsem se ještě nezabil, tak co tě to zajímá?" "Nic ti do toho není." "Vlastně ani nevím." A tak dále, některé jsou pak vskutku originální, ale většina z nich je vyhýbavá. Nenajde se moc lidí, kteří by přesně řekli, proč to dělají. (Já jsem se tedy s žádným ještě nesetkala)
Zajímavý je pak i rozhovor, jehož jsem byla svědkem:
"Proč se vlastně řežeš? To tě to nebolí?"
"Bolí," přisvědčila osoba, na jejíchž pažích bylo dohromady 11 jizev.
"Tak ale proč…?" nechápala osoba, která se vyhýbala všem situacím, při nichž by se mohla zranit, či cítit bolest.
"Právě proto, že to bolí," odpověděla osoba s jizvami na rukách a odešla.
Jak na to koukám, je ten článek dost dlouhý, mohla bych tady o sebepoškozování psát dál, ale radši začnu to druhé téma, která jsem chtěla: myšlenky na sebevraždu.
Dost často to bývá použito jako citové vydírání. Něco jako: "Udělej to, nebo se zabiju."
Nikdo z nás by přece nechtěl mít na triku něčí sebevraždu, proto je toto dost účinná motivace, která je však dost hnusná. Takové vydírání nikdy nikam nevede.
Jinak sebevraždu páchají lidé většinou v pondělí. Napadá vás proč? Chvíli jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k tomuto závěru (někdo se mnou možná nebude souhlasit, ale s tím počítám, když je to můj názor): Jsme lidé a máme nějaké své povinnosti, většina z nás má takové nutkání dokončit rozdělanou věc. A právě to mě vede k následující myšlence: Pondělí je první den v týdnu, neděle je poslední. Z mého pohledu se to jeví tak, že ten člověk chtěl dokončit týden, možná proto, aby se přesvědčil, že se už nic nezmění k lepšímu. Mohl třeba čekat několik dní do konce týdne s nadějí, že nový začátek něco přinese, ale jakmile změna nenastala, vzal si život.
Jako další zajímavost tohoto tématu považuji skutečnost, že my jako lidé, jsme považováni za nejinteligentnější tvory. Postavit kočku před rovnice by bylo zbytečné. Umíme myslet, domýšlíme si různé věci, počítáme, čteme, píšeme…ale taky si ubližujeme a bereme si životy. Proč to nedělají zvířata? Proč nikde není jediná zmínka o tom, že by si nějaké zvíře ubližovalo či se samo zabíjelo? Zvířata jsou v tomto ohledu jiná než my. Někdy se říká, že jsou hloupější než my, tak proč si nesahají na život? Proč je mezi nimi to jediné pravidlo, pravidlo přežití?
Možná je nás lidí moc, takže nemáme potřebu držet se mermomocí při životě, ale i tak je to zvláštní. Jsme možná inteligentní, ale v jistých ohledech jsme tak omezení.
To je můj názor. Nechci tím říct, že jsme my či zvířata hloupí. Chci tím jenom poukázat na tuto skutečnost. Musím říct, že obdivuji ty, co tento článek dočetli až do konce a nepřeskočili žádný odstavec. Obdivuji vás, protože vím, že dlouhý článek moc lidí číst nechce, takže vám všem moc děkuji.
A pro ty, co mají odvahu a nebojí se, tady mám pár odkazů. Tyto obrázky nechci ukozovat všem, nechci kazit neposkvrněné duše. Nečekejte však kdovíjakou hrůzu!

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adamová adamová | Web | 11. ledna 2014 v 16:17 | Reagovat

Jé, tak tohle je na mě moc dlouhý, i když bych ráda věděla, kam ta dnešní mládež spěje :-)

2 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 11. ledna 2014 v 16:45 | Reagovat

Docela zajímavý článek. Sice jsem čekala nějaký boom na konci ale... Ta tvoje teorie/názor o tom proč lidí páchají sebevraždu v pondělí je zajímavá. Nidky jsem nad tím takhle nepřemýšlela.
Musím říct, že jsem článků o sebepoškozování a takových tematech četla hdně, už jen proto, že se mě to týka, a tvůj mě něčím velmi zaujal. Nevím čím. Možná tím, jak jsi ho napsala? Nevím. Ale určitě piš dál.

ještě jsem se chtěla zeptat : fotky jsou tvé?

3 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 17:54 | Reagovat

[2]: Myslím, že tě zaujal, protože to napsal člověk, který ví, jaké to je a zná lidi, kteří to vědí též.
A ano, ty fotky jsou mé. Nechtěla jsem zveřejňovat fotografie stažené z internetu, bylo by to kopírování a nebylo by to osobní, ale tenhle článek osobní je, nešlo by to dohromady.

4 OnePieceGirl OnePieceGirl | Web | 11. ledna 2014 v 20:10 | Reagovat

Dám ti jednoduchou otázku - kam spěješ Ty?
Teď si dej pokoj s ostatními, zastav se nad sebou :D

OnePieceGirl....

5 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

[4]: Já spěji k záhubě, to je jasné.
Už jsem s tím smířená, protože jsem se s tím narodila:))

6 el el | 10. dubna 2015 v 19:51 | Reagovat

Nejaký čas som sa o túto tému zaujímala, bolo to v období, keď celá vec okolo mojej spoužiačky, ktorá sa rezala, vďaka hlúpim učiteľkám praskla. Keď som sa o tom s ňou po rokoch rozprrávala, povedala mi, že sa chcela potrestať, nenávidela svoje telo, pretože ono za všetko mohlo. Bolesť jej vlastne pomáhala. Je to zvláštne, ale keď sa nad tým tak zamyslím, z fyzického hľadiska, tak pri veľkom úniku krvi je človek otupelý, ako by spal, a tým vlastne uniká do iného sveta. A to je tá vec, lebo vtedy nemusí byť na tomto svete, kde trpí, ale niekde úplne inde. Nezažila som to, takže tu asi vlastne iba kecám do vetra, ale táto téma ma z istého hľadiska zaujíma. Človek čo sa sebapoškodzuje, je na tom možno ešte horšie ako samovrah. Lebo zatiaľ čo samovrah to celé ukončí, a už sa ďalej netrápi, oni si ubližujú a chcú trpieť. ;-)

7 el el | 10. dubna 2015 v 19:51 | Reagovat

[6]: Eh, ten smajlík je preklep, sorry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama