22. prosince 2013 v 9:51 | SakuraUchihaHaruno13
|
Itachi se o Sakuru staral, jak jen mohl. Pokládal to za svoji povinnost. Připadal si jako její anděl strážný. Doufal, že se z toho Sakura do několika dní dostane. Nechtěl, aby přišla o Vánoce jenom kvůli tomu, že je nachlazená. Věděl, že by jí to bylo líto. On sám si nedokázal představit Vánoce, které by strávil v posteli jako nemocný. Kdyby měl přijít o Vánoce kvůli nemoci, udělal by všechno pro to, aby se co nejdřív uzdravil.
Přinesl Sakuře teplý čaj a dal jí studený zábal. Věřil, že z toho za chvíli dostane, potřebovala se z toho jenom vypotit.
23. prosince se Sakura necítila příliš dobře. Kdykoli se pokusila vstát z postele, pocítila ostrou bolest hlavy, která ji vždy přikovala k posteli. Cítila jakousi slabost a bezmoc, nejradši by se na všechno vykašlala. Na Vánoce neměla ani pomyšlení. I když ji Itachi stále zásobovat teplým čajem a prášky na snížení teploty, necítila se dostatečně silná, aby zvládla Vánoce se vším všudy. Bála se, že svojí nemocí všem zkazí radost. A to opravdu nechtěla.
"Tak jak ti je?" začal se vyptávat Itachi, jakmile dorazil s další várkou teplého čaje.
"Nic moc," připustila. Klepala se zimou a to ji přes to, že se v jejím pokoji topilo na maximum. Střídaly se u ní pocity zimy a tepla. V jednu chvíli se klepala zimou a za chvíli jí bylo neskutečně horko. Bylo to k zbláznění. Když se na ni Itachi díval, litoval toho, že jí nechal samotnou, aby šla domů. Vyčítal si, že tomu mohl zabránit a nic neudělal. Byl na ně opravdu žalostný pohled.
Sasuke se nijak na Sakuře uzdravení nepodílel. Trávil čas tím, že byl neustále zavřený ve svém pokoji a vycházel jenom tehdy, když musel vykonat jednu ze základních lidských potřeb. Itachi se tím moc nezabýval, měl dost práce se Sakuřiným stavem, že ani nenakoupil cukroví a věci k jídlu. V poslední době toho měl moc nebo se mu spíš zdálo, že toho má moc. Ještě si nestihl promluvit se Sasukem o tom, jak to bude vypadat na konci pololetí. Ještě se ani slůvkem nezmínil o tom, že má v plánu se Sakurou odjet, nepostavil ho před otázku, zda pojede s nimi. Úplně to vypustil, nechtěl to řešit, a tak na to radši zapomněl.
Všichni tři doufali, že se Sakura brzy vzpamatuje a všechno bude v pořádku. Podvědomě však všichni věděli, že se do Vánoc neuzdraví. Sice pro ně plála malá naděje, že jí bude líp-alespoň tak, aby si s nimi dala Štědrovečerní večeři a rozbalila dárky, ale ta naděje plála jenom slaboučkým ohněm, který mohl každou chvíli pohasnout pod sebemenším náporem osudu.
Všichni ostatní mezitím trávili dny doma a připravovali se na den, který pro některé z nich stále byl nejdůležitějším a nejkrásnějším dnem v roce. Ve všech domácnostech vonělo cukroví, výzdoba byla čistě vánoční a atmosféra byla přátelská a veselá. Nikdo netušil, co se děje ve velkém Uchihovic sídle. Nikoho to vlastně ani nezajímalo. Sem tam si na ně někdo vzpomněl, to však bylo jen tehdy, když se řeklo: "Jo, jo, ty boháči si žijou v neuvěřitelném přepychu a my tady počítáme každou korunu. Kde je ta spravedlnost sakra?"
Sakura nechtěla, aby to tak dopadlo, bylo jí jasné, že všechno kazí, chtěla to nějak zastavit, snažila se tvářit, že je jí dobře, ale bylo jí tak špatně, že to nedokázala. Bolest hlavy ji neopouštěla a vzpomínky nemizely. Byla zakletá v bludném kruhu, z něhož se nemohla vyhrabat.
Vypadalo to, že celé Vánoce stráví o hladu, kdyby Itachi nedostal náhlé vnuknutí, které mu připomnělo, že by měl nakoupit alespoň základní potraviny. Jakmile dal Sakuře další prášek, vydal se na nákup. Chtěl nakoupit co nejvíc věcí, aby se během prázdnin nemuselo chodit nakupovat. Vzal si svoje auto a odjel.
Sasuke mezitím vyšel ze svého pokoje a zamířil k Sakuře. Po dobu její nemoci to ještě neudělal, čekal jenom na vhodný okamžik, potřeboval něco vyřešit.
Sakuře se pomalu začala klížit víčka. Necítila se moc silná, chtěla prostě jenom spát a dostat se z toho. Byla dost zaneprázdněná svými myšlenkami, že si skoro nevšimla Sasukeho vcházejícího do jejího pokoje.
"Tak jak ti je?" optal se.
Sakura k němu zvedla pohled svých unavených očí. "Nic moc," odpověděla stejně na stejnou otázku jako před chvílí.
"Myslím, že bych ti mohl trochu pomoct," začal Sasuke. V jeho hlase zazníval laškovný tón. Kdyby byla Sakura v plné síle, nejspíš by si začala domýšlet, co je tím myšleno. Ale neměla dost sil, proto jenom mlčela.
"Mohl bych ti pomoct, aby ses rychleji uzdravila. Mohl bych zařídit, abys byla zítra v lepším stavu a dala si s námi večeři a rozbalila dárky. Mohla bys z postele, aniž bys cítila silnou bolest hlavy a tak," pokračoval.
Sakura na něj jenom nevěřícně hleděla. Moc mu nerozuměla.
"Chceš, abych to zkusil?" zeptal se.
"Co chceš zkusit?" otázala se. "Co všechno to vlastně obnáší? Jak mi chceš pomoct?"
"Stačí, když něco vypiješ. Připravoval jsem to několik hodin, je to účinný lék, který by ti měl aspoň trochu pomoct. Neslibuji však zázrak."
Nevěřícně na něj zírala. Byla v takovém stavu, že by zkusila snad všechno, jenom aby nepokazila Vánoce těm, kteří ji přijali a starali o ni.
"Dobře," svolila nakonec. "Tak mi to dej."
Sasuke zalovil v kapse. Po několika vteřinách vytáhl malou lahvičku, která obsahovala nevábně vypadající načernalou tekutinu. Sakura kvůli rýmě necítila zápach, který se z té lahvičky začal linout, jakmile ji Sasuke otevřel.
"A tohle mi má pomoct?" znejistěla. Moc se jí to nezamlouvalo.
"Ano," přitakal Sasuke a lahvičku jí podal.
Sakura chvilku váhala. Nebyla si jistá, jestli je to dobrý nápad, nicméně nechtěla zkazit ostatním Vánoce svou nemocí, proto do sebe lahvičku během vteřiny obrátila.
Musela uznat, že chutná odporně. Netušila, co do toho Sasuke dal, vlastně to radši ani vědět nechtěla. Tušila, že by se jí z toho mohlo udělat špatně.
"Teď se trochu prospi," poradil jí.
Sakura jenom přikývla. Zavřela oči a během několika minut usnula. Prospala celý zbytek dne. Doufala, že se všechno obrátí k lepšímu. Pořád musela myslet na to, že má Mstitele stále v patách. Chtěla se ho zbavit, ale nevěděla jak. Všechno jí připadalo úplně cizí. Nikdy jí nenapadlo, že by se v jejím životě mohlo stát tolik změn. Jako malá holka si svůj život představovala úplně jinak, starosti s nadpřirozeností neřešila, dokud se to všechno nezvrtlo v takovou nezastavitelnou tragédii.
Itachi nechal Sakuru spát, sám začal trochu pouklízet byt. Cítil se trapně, že si nikdy nenašel čas na to, aby provedl vánoční úklid. Po několika minutách si začal nadávat, že někoho na ten úklid nenajal. Měl obrovský dům a nebyl sám schopný ho uklidit. Rozhodl se tedy, že pouklidí kuchyň, v níž bude následující den vařit a pak obývák, kde se bude zdobit stromeček a tak podobně, na víc neměl čas ani sílu.
Sasuke mezitím seděl u sebe v pokoji a nepřítomným pohledem propaloval zeď před sebou. Přemýšlel o tom, jestli udělal dobře, když dal Sakuře vypít lektvar, který mu zabral tolik práce a andělské síly. Cítil se dost unaveně, nedokázal ani vyvolat svá andělská křídla, přišel prostě o moc energie. Doufal však, že to k něčemu bude a Sakuře bude lépe. Nechtěl, aby přinesl takovou oběť, která by nakonec k ničemu nebyla.
24. prosinec vypadal úplně jinak, než si to kdokoli z nich představoval. Ráno se všichni probudili dobře naladění. Každý z nich se těšil, až tento den skončí. Už to všechno chtěli mít za sebou.
Itachi hned zamířil k Sakuře do pokoje. Potřeboval zjistit, jak jí je. Toužil po tom, aby byla úplně zdravá a nic ji nebolelo.
"Jak se dneska cítíš?" otázal se, jakmile vešel do jejího pokoje.
Sakura se na něj podívala. Netušila, co by mu měla odpovědět. Cítila se líp než předchozí den, přesto ale nebyla úplně zdravá. Nevěděla, co všechno zvládne, ale bylo jí jasné, že to musí zkusit. Pokusila se vstát z postele. Necítila prudkou bolest jako při předchozích pokusech. Sice neměla dost sil, ale postavit se dokázala.
"Cítím se dobře," odpověděla.
Itachi se ji chvilku prohlížel. Snažil se zjistit, jestli to na něj hraje nebo jestli jí je opravdu líp. Došel k názoru, že se jí trochu ulevilo a šel jí uvařit čaj.
Sakura zašla za Sasukem. Bez zaklepání vešla do jeho pokoje. Chtěla mu poděkovat za to, co pro ni udělal. Byla přesvědčena, že na nohou stojí jen díky tomu, co jí dal vypít. "Ahoj, chtěla bych ti poděkovat za to, co jsi pro mě včera udělal," začala. Její pohled klouzal po jeho pokoji. Na chvíli se zarazila. Všude kolem to vypadalo tak nezvykle. Na koberci se válely různé knížky, na jejichž hřbetech byly nápisy napsány nečitelným písmem. Obrázky na obalech byly zašlé, přesto Sakura dokázala určit, že na jednom z nich je malý kotlík, z něhož stoupá dým. Nepotřebovala moc dlouho přemýšlet, aby jí došlo, že nápoj, který vypila, byl uvařen podle receptu z nějaké z těch knih.
"Je ti líp?" otázal se Sasuke, který seděl vedle té hromádky a snažil se trochu poklidit.
"Trochu jo," přitakala.
"Dobře, tak si užij Vánoce," popřál jí a odešel. Jeho kroky mířily do kuchyně. Měl hlad po tom, co ze sebe vydal téměř všechnu andělskou energii.
U Uchihů se na Štědrý den nedržel půst. Všichni jedli normálně jako každý jiný den. K obědu byly každý rok vinné klobásky s chlebem a štědrovečerní večeře se skládala z kuřecích řízků a kroket. Moc tradic nectili, nepouštěli lodičky, nedávali kapří šupinku pod talíř ani nic jiného. Byl to pro ně trochu jinak vypadající normální den.
U snídaně se všichni sešli. Sakura uvařila čaj a Itachi vytáhl ze skříně několik sušenek. Všichni mlčeli. Nikdo se neměl k tomu, aby zapředl rozhovor, který by stejné po několika chabých příspěvcích od ostatních úplně ochabl.
Potom se všichni rozešli do svých pokojů, aby se převlékli, vyčistili zuby a tak podobně. Sakura nevěděla, jak přesně probíhají Vánoce v Uchihovic rodině, proto se radši do ničeho nepouštěla. Nutila sama sebe nemyslet na všechny Vánoce, které strávila se svou rodinou. Všechno jí nutilo vracet se k minulosti, ke smutku, který ji stále dokola mučil.
Kolem desáté hodiny se všichni sešli v obýváku. Sasuke seděl před televizí a sledoval nějaký program, kde momentálně běžely reklamy. Itachi stál kousek opodál a snažil se z krabice, kterou snesl z půdy, vyndat umělý vánoční stromek. Vedle něj leželo několik krabic, na kterých byl již vybledlý nápis: 'Vánoční ozdoby, nesahat!'
"Takže to uděláme takhle," začal Itachi, přičemž pozorně sledoval Sasukeho i Sakuru. "Sasuke, ty začneš zdobit stromeček a já se Sakurou asi tak za hodinu půjdu vařit oběd."
Sasuke se na něj podíval zvláštní pohledem. "Co se stane, když něco rozbiju?"
"Tak já něco rozbiju o tvoji hlavu," zchladil ho krutým pohledem Itachi.
"Je tohle vážně nutný?" vložila se do jejich hovoru Sakura. Nechtěla, aby se začali hádat. Prožila už jedny Vánoce, kdy se její rodiče hádali a nerada na to vzpomínala. Nepřála si to celé prožít znovu. Netoužila po tom, aby se bála vyjít z pokoje, protože by nějaká slovní přestřelka nebo třeba nedobře mířená facka mohla přistát na jejích bedrech.
"Není to nutné," dal jí za pravdu Sasuke. "Ale Itachi považuje za svou povinnost kazit každou radost."
"Neprovokuj," varoval ho Itachi. "Já nechci kazit každou radost, jenom mě unavuje odpovídat každý rok na ty samé dotazy," bránil se.
"Tak toho oba necháte, jo?" pokusila se Sakura sjednat mezi nimi trochu mír.
"Vždyť já vůbec nic nedělám," hájil se Sasuke s nevinným výrazem ve tváři, který mu stejně nikdo nabaštil.
"Já taky ne," přidal se Itachi.
Sakura si povzdychla. Nechtěla řešit bratrské neshody a hádky. Chtěla si prostě odpočinout a chvilku se oprostit od negativní energie minulosti i přítomnosti. Potřebovala chvilku klidu, nic jiného nežádala.
"To se hádáte každé Vánoce?" zeptala se Sakura po několika vteřinách ticha.
"Vlastně ano," připustil Sasuke. "V televizi dávají každý rok to samé tak se musíme nějak zabavit, ne?"
"A nemůžete to letos zkusit jinak? Třeba bez těch hádek? Venku je hezky, můžeme jít třeba na chvilku ven se projít," navrhla Sakura.
Oba na ni vrhli své nejnechápavější pohledy, které uměli. "Nepřeskočilo ti?" zajímal se Sasuke.
"Ne," klidně odpověděla Sakura.
"Pak nechápu, proč nás chceš vyhánět ven do toho mrazu. Copak ti nestačilo, že jsi tam málem umrzla? Chtěla bys to celé zažít znovu?" Sasuke náhle přesměroval řeč jinam. Sakura se opět začala topit v moři vzpomínek na tu bezmoc.
Možná by se v tom moři nakonec utopila, kdyby nebyla pod ochranou jednoho anděla, který na ní od toho incidentu dával velký pozor.
SakuraUchihaHaruno13
Vaaaaw krasne :) rychlo pokracko