Tak tady je narychlo psaná báseň.
Samota…to je to slovo,
Které naprosto vystihuje jeho stav,
To opuštěné sídlo trpitelovo,
Jak pro šílence ústav.
Věčně stojí tam,
Opuštěn, naprosto sám,
Bez pomoci ničí,
K nebi své větve tyčí.
Stojí tam již řadu let,
Strom naprosto upuštěn,
Těch slz bezpočet,
Které by proplakal,
Kdyby mohl,
Když byl ze společnosti vyhoštěn.
Když vše zahalil neproniknutelný kal.
Stojí tam na mýtině opuštěné
Jako malé opuštěné štěně,
Pomoci mu není,
Jeho bratři a sestry již nejsou vedle něj,
Nic tento stav nezmění,
Je předem určený následující děj.
Roky samoty plynou tak pomalu,
Když kolem sebe nemá nikoho,
Kdo vrátil by ho k normálu,
Nemá ani přítele jednoho,
Který by mu dělal společnost,
Který by zajistil, aby nebyl tak sám,
Který by zbarvil tu nekonečnou bezbarvost,
Který by zrušil ten bídný klam.
Nemůže ani o pomoc volat,
Nemá kolem sebe nic,
Touží jen po tom vzplát,
Nedaleko malých vesnic.
Kolem sebe má jen pařezy,
Které kdysi bývali jeho přátely
Stojí bez hnutí, jak přikován řetězy,
Možná tomu tak přátelé jeho chtěly.
Nemá nad ničím moc,
Zůstává stále osamocen,
Každou temnou noc,
Doufá, že bude vysvobozen.
Ale to se mu nikdy nepodaří,
Je obětí hry života,
To zavinili života vladaři,
Že kolem je jen nicota.
Proti osudu nic nezmůže,
Je jenom pouhou obětí,
Nikdo mu nikdy nepomůže,
Nikdo nevyvede ho z podsvětí.
Sám musí stále být,
Žádné přátele nesmí mít,
Jen to základní právo žít,
Smí využít.
SakuraUchihaHaruno13









