Nečekané setkání-2-12

30. listopadu 2013 v 15:42 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakura dál spala. Její srdce tlouklo, pravidelně dýchala. Ruka po nějakém čase přestala krvácet. Okolí se zdálo být klidné. Bylo bezvětří, nefoukal žádný vítr, který by ji mohl zbavit jejího tělesného tepla. Z nebe se snášely malinkaté vločky, které se ihned začaly měnit v kapičky vody, jakmile na ni dopadly.
Sakura spala klidným bezesným spánkem, netušila tudíž, co se kolem ní děje. Nevěděla, že kousek opodál stojí pozorovatel, který shlédl celou tu scénu. Stál za keřem a tiše ji pozoroval. Jednou rukou si prohrábnul své lesklé, uhelně černé vlasy, pohled svých temně černých očí upřel na ni. Jeho hlavou létaly myšlenky jedna přes druhou. Věděl, co se stalo, znal Mstitele, jeho pravé jméno mu nebylo neznámé, přesto však úplně nechápal, co se tam stalo. Bylo mu jasné, že znehybnil Sakuru, pořezal ji a následně ji uspal. Slova, která hyzdila Sakuřinu ruku, mu však nebyla známá. Bál se přiblížit. Věděl sice, že bude spát, dokud Mstitel neuzná, že je vhodný čas na to, aby se probrala, ale radši nechtěl nic riskovat. 'Celá tahle situace je zvláštní,' promlouval k sobě. 'Nemuselo by k tomu vůbec dojít, všechno mohlo být normální,' teoretizoval dál. 'Kdybych zakročil dřív…' tolik myšlenek vířilo v jeho hlavě. Nedokázal to ovládat. 'Mohla být moje, měla být moje…' stále nemohl uvěřit tomu, že o ni přišel, když ji mohl mít. 'A všechno je to Itachiho vina,' pokračoval, 'je to jenom jeho vina, to on za všechno může.' dělalo mu potíže smířit se s tím, že Sakura není jeho. 'Prostě přišel a vzal si ji,' doopravdy nedokázal se s tím smířit. 'Vzal si ji, stejně jako všechno ostatní, naprosto stejně jako vždy.' Jeho chabý usměv prozrazoval, že není spokojen s vývojem situace. 'Dostal ji stejným způsobem jako všechno ostatní,' rozvíjel dál své myšlenky. 'Chápu Mstitele,' lehce pokýval hlavou. 'Itachi mu vzal jeho milovaného učitele, má právo na pomstu.' Jeho oči se zastavily u Sakuřina obličeje, viděl její rudý obličej, měl dokonalý výhled na její plné rty, které byly okolním mrazem vysoušeny. 'Ale Sakuru by do toho zatahovat nemusel. Ona přece nic neudělala, jenom odnáší vinu ostatních. Mohl by ji nechat žít, měl by ji nechat žít…abych měl šanci získat její srdce.'
Věděl, že by se do toho neměl plést. Nebyla jeho starost, co se stalo, přesto cítil, že musí zasáhnout. Na zádech se mu objevila ohromná onyxově černá křídla, která mu byla připomínkou, že není úplně nevinný. Mohl se postavit, na kterou stranu chtěl. Rozhodnutí záviselo pouze na něm. Mohl Sakuru během vteřiny připravit o život stejně, jako mohl zařídit, aby vyvázla bez jediného náznaku toho, že mohla umrznout. Po krátkém přemýšlení se zvolil zlatou střední cestu. Stačilo, aby se chvíli soustředil a zařídil, že Sakura vyvázne jenom s omrzlinami prvního stupně a lehkým podchlazením organismu. 'Neměla by mít žádné trvalé následky, prostě jí potom zahřejí a ona bude pár dní marodit, potom se vrátí do normálního stavu,' zopakoval si, co bude následkem toho, že se postará o to, aby její tělesná teplota neklesla pod 35°C.
Rozhodl se, že u ní zůstane ještě chvíli. Potřeboval se dívat na jemné rysy jejího obličeje. Musel si zapamatovat každý detail. Nechtěl narušit přirozený chod věcí, chtěl se jenom ujistit, že Sakura nezemře. Potřeboval, aby žila. 'Už jen kvůli mně musí žít,' řekl sám sobě. 'Musí milovat jenom mě.' Jeho pohled byl stále soustředěn na její rty. Cítil náhlé nutkání k ní dojít a políbit ji. Pociťoval vnitřní neklid, když přemýšlel nad tím, co všechno by mohl udělat, když spí a s velkou pravděpodobností se jen tak nevzbudí. Mohl by k ní během několika vteřin přistoupit, shýbnout se k ní, přiblížit se k jejím jemným rtům a políbit ji. Mohl… 'Vlastně nemohl,' zastavil proud myšlenek, který směřoval k Sakuře. 'Co mi v tom jenom brání?' otázal se sám sebe. 'Strach?' nechápavě se rozhlédl kolem sebe. 'Strach z čeho?' Přemýšlel nad tím, z čeho by mohl mít strach, co by ho mohlo děsit. 'Bojím se snad toho, že mi Itachi něco udělá? Nebo si sám namlouvám, že mám strach, protože mi schází odvaha?' Nevěděl. Nicméně nechtěl nic riskovat, proto zůstal ukrytý ještě chvíli. Když se nic nezměnilo a Sakura byla zajištěná, vrátil se do školy, kde se smíchal s davem nově přicházejících.
Ve škole bylo dost živo. Každá třída se proměnila v takový malý trh, kde se prodávalo všechno možné. V kvartě to byly například bramboráky, různé podomácku vyrobené ozdůbky, šperky, přáníčka, pití, něco malého k zakousnutí, jablka zdobená polevou, ručně dělaní andělíčci, vánoční řetězy na stromeček a tak podobně. V jiné třídě byla tombola a jinde se zase hrály hry. Byla to ohromná akce, jíž se zúčastnilo neuvěřitelných 2354 lidí. Výdělek šel na jedno dítě z Afriky, víc nikdo nevěděl.
Na chodbách panoval chaos, stejně jako každý rok. Návštěvníci se nedokázali moc dobře orientovat, prostory školy byly přeplněné, takže často docházelo k tlačenicím, strkání a lehkým zraněním. Učitelé museli povinně navštívit každou třídu a něco si koupit. Itachi procházel celou školu, jako by někoho hledal. Nedokázal se smířit s tím, že Sakura nepřišla. Tsunade jí zakázala objevit se na té akci, přesto doufal, že jí tam uvidí. Nevěděl, co by měl dělat. Potřeboval ji, aby se v tom velkém davu necítil tolik sám.
Z každé strany slýchal různé hlasy, hluk neustával, i když si to tolik přál. Myšlenkami byl úplně jinde. Představoval si, jak jde Sakura do sídla, jak klidně odemyká. Jak je zdravá… tyto myšlenky mu přišly strašně cizí. Něco mu říkalo, že tomu tak není. Podvědomě cítil, že Sakura nedošla domů, pociťoval nepokoj, pomalu mu docházelo, že Sakura není v pořádku. Snažil se ten pocit ignorovat, jak jen mohl, přesto na to musel stále myslet. Věděl, že teď nemůže jet do sídla a zkontrolovat, jestli tam Sakura doopravdy je. Musel zůstat ve škole, dokud celá ta akce neskončí. Doufal jenom, že jestli se Sakuře doopravdy něco stalo, přežije to. Nechtěl ani pomyslet na to, co by dělal, kdyby o ni přišel.
"Itachi, seber se trochu," promluvila k němu Tsunde.
Ani si nevšiml, že se nachází v jeho blízkosti, nevnímal svět kolem sebe. "Jsem v pořádku," přesvědčoval ji. Věděl, že mu to neuvěří, přesto to zkusil.
"Nehraj to na mě," pokračovala. "Vidím, že tě něco trápí," na chvilku se odmlčela. Vypadala, že něco zvažuje. "Neříkej mi, že truchlíš kvůli Sakuře," dostala ze sebe nakonec.
"Mám pocit, že se jí něco stalo," přiznal Itachi. Netušil, jak na to bude Tsunade reagovat, doufal jenom, že to nebude brát, jako že se chce z celé té akce vyvléknout, aby mohl jít za Sakurou.
"Řekla bych, že to nic nebude," odporovala. Nechtěla, aby dostali šanci být chvíli spolu. Rozdělila je záměrně, proto nemohla dopustit, aby Itachi za ní odešel. Po celou dobu ho hlídala, aby náhodou ze školy neutekl. Myslela si, že si vymýšlí pohádky, aby mohl utéct.
Většina lidí se dobře bavila, v tělocvičně se mohlo lézt na horolezeckou stěnu, hrát ping pong nebo třeba vybíjenou. Každý si našel nějakou práci. Nikdo (až na pár výjimek) nechtěl odejít. Ale i přes to se všichni vydali ke svým domovům, jakmile došlo jídlo, pití i zboží, k čemuž došlo kolem půl deváté večer.
Ze všech tříd náhle vyprchala vánoční nálada. Každému došlo, co teď bude následovat. Několika šťastlivcům se podařilo uniknout před velkým úklidem, ale většina takové štěstí neměla. Z každé třídy vycházela jiná muzika, která se snažila povzbudit studenty. Nikomu se do úklidu moc nechtělo, ale všichni chtěli co nejdříve odejít, proto se do toho úklidu nakonec všichni zapojili.
Než byla celá škola jakžtakž uklizená, hodiny ukazovaly devět večer. Učitelé ještě zůstávali, aby vše překontrolovali, popřáli si hezké vánoční svátky a tak. Itachimu se podařilo odejít v půl desáté. Sasuke dost nadával, nelíbilo se mu, že musel čekat, až se Itachi vykecá se všemi učiteli.
"Tak jedem," popohnal Itachiho Sasuke. Oba si nastoupili do auta a vyrazili směrem k sídlu. Itachi jel vyšší rychlostí, než byla povolená. Potřeboval se ujistit, že jeho podezření ohledně Sakuřina zdraví, bylo mylné.
Jakmile dorazili k sídlu. Zjistili, že je zamčené. Sasuke odemkl svými klíči a společně s Itachim sídlo prohledal. Sakuru nikde nenašli.
"Kde by tak mohla být?" otázal se Sasuke.
"Přemýšlej," nabádal ho Itachi. "Kam by mohla jít? Kde tráví svůj volný čas? Jaké místo by ji mohlo v tuhle dobu lákat?"
Oba najednou napadlo to samé. Oba náhle vykřikli: "Hřbitov!"
Bez dalších okolků vyrazili k autu a rozjeli se směrem k hřbitovu. Na první pohled nic neviděli, sníh zakryl všechny stopy. Na Sakuru narazili, jakmile začali procházet hřbitovem. Oba se tvářili dost překvapeně, když ji viděli. Oba si všimli nápisu na její ruce, byl zamazaný krví a nedal se přečíst. Rozhodli se, že ji vezmou domů a postarají se o ni.
Sakura začala pomalu otevírat oči. Netušila, co se kolem ní děje, cítila strašnou potřebu znovu zavřít oči a už je nikdy neotevřít. Přes všechen chlad necítila svoje tělo, všechno bylo zmatené včetně ní. Slova, která vycházela z jejího hrdla, nedávala smysl. Moc se nehýbala, chtěla se jenom dostat do tepla.
Dvě silné paže ji zvedly a přenesly k autu. Cítila náhlý nával tepla a začala se třást. Byla při vědomí, ale odmítala se s někým bavit. Zabývala se pouze svojí dokonale zmatenou myslí.
"Jak se něco takového mohlo stát?" nechápal Sasuke.
"Spíš bych chtěl vědět, co se jí stalo. Jak moc vážné to je, kolik hodin tam ležela a tak. Může být v hrozném stavu."
"Řekl bych, že na tom není tak špatně," konstatoval Sasuke.
"Podle čeho soudíš?" obrátil k němu svůj pohled Itachi, který křečovitě svíral volant.
"Je při vědomí, nemá moc velké omrzliny, řekl bych, že to jsou omrzliny prvního stupně, které nejsou moc nebezpečné. Dýchá pravidelně, srdce jí bije v dobrém rytmu. Je jenom trochu zmatená a podchlazená, potřebuje se jenom dostat do tepla, nabrat nějaké cukry a zmírnit dehydrataci organismu. Možná bude pár dní nachlazená, ale měla by být v pořádku. Soudím, že tam neležela moc dlouho, možná dvě hodinky, jinak by to bylo mnohem horší."
Itachi na něj zíral s otevřenou pusou. Nebyl si vědom toho, že by se Sasuke zajímal o biologii a lékařství, nikdy v tomhle ohledu moc nevynikal. Nechápal, jak dokázal dokonale zmapovat situaci. "Můžu vědět, jak takové věci víš?"
Sasuke jenom pokrčil rameny. "Asi jsem o tom někde četl nebo tak."
Itachi se dál nepídil po informacích. Dojeli do sídla, kde Sakuru přenesli do jejího pokoje. V sídle se moc netopilo, nehrozilo tedy, že by mohlo dojít k teplotnímu šoku. Sasuke odešel Sakuře uvařit čaj. Itachi mezitím vysvlékl Sakuru z mokrého oblečení, osušil ji a převlékl ji do domácího oblečení. Uložil ji do postele a přikryl ji dekou. Věděl, že by ji měl zahřát, ale neměl by to moc přehánět, jinak by se to celé mohlo zvrtnout. Sasuke donesl čaj, který Sakura postupně vypila. Vnímala všechno kolem sebe, ale cítila se dost unaveně. Potřebovala se pořádně vyspat.
Itachi jí vyčistil ránu na ruce a pořádně si ji prohlédl. Ruku měla dost zarudlou, přesto dokázal rozpoznat písmena vyrytá do její kůže. Ten vzkaz se mu nelíbil. Věděl, že hovoří o něm. Potřeboval se od Sakury dovědět, co se stalo, ale nemohl. Ránu jí obvázal a nechal ji klidně spát. Měl v plánu zeptat se jí na to, až jí bude líp.
"Tak co to má na ruce?" zeptal se Sasuke, jakmile Itachi vešel do obýváku.
Itachi mu vzkaz přetlumočil. Snažil se, aby na něm nebylo vidět, jak moc ho to znepokojuje. Nechtěl vypadat jako srab.
"Kdo myslíš, že by to mohl udělat?" ptal se dál.
"Ten kdo dal Sakuře tu krabičku s krví," odpověděl.
"To by dávalo smysl. Nejspíš je to někdo, kdo ví o tom, co se děje. Někdo, kdo věděl o školní besídce a předávání dárků, někdo kdo věděl, že Sakura půjde na hřbitov."
"Netuším, kdo by to mohl být," přiznal Itachi.
"Ani mě nikdo nenapadá," přidal se Sasuke.
"Myslíš, že je to někdo, kdo chodí do vaší třídy?" otázal se Itachi. "Myslíš, že je to nějaký puberťák, který vůbec neví, do čeho jde?"
"Netuším."
Beze slova tam seděli ještě několik minut, než se odhodlali k tomu, aby zašli do svých ložnic a pořádně se prospali. Byli pevně rozhodnuti, že si se Sakurou promluví, jakmile se jí udělá líp. Itachi potřeboval zjistit, kdo Sakuře ublížil. Cítil k němu nenávist, nemohl pochopit, jak by někdo něco takového mohl udělat. Nechápal, jak někdo může být schopen ublížit takovému milému stvoření, jako je Sakura.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 1. prosince 2013 v 9:01 | Reagovat

waw pekny diel :) tesim sa na pokracko

2 Urie-chan Urie-chan | 1. prosince 2013 v 9:02 | Reagovat

pekny diel :) velmo sa mi to pacilo ...rychlo pokracko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama