close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nečekané setkání-2-11

23. listopadu 2013 v 16:54 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Jakmile vstoupili, všichni k nim obrátili své zvědavé pohledy. "Tak co?" začal se vyptávat Sasuke. "Jak to dopadlo? Měla nějaký kecy, nebo jste vyvázli bez trestu?"
"Proč by nás měla z něčeho vinit?" otázala se Sakura. "Viníkem může být každý, jde spíš o to, jaký to bude mít následky."
"Tak to by mě teda zajímalo, jaký jsou ty následky pro vás," nenechal se odradit Sasuke.
"Až doma, jo?" obrátil se k němu Itachi.
"No jasně," zamumlal Sasuke.
Nikomu se už nepovedlo vrátit se do pohodové nálady, která panovala před rozlitím krve po třídě. Zdálo se, že každý přemýšlí nad tím, co tomu předcházelo a hlavně, od koho to Sakura dostala. Nikdo si nepamatoval, že by viděl někoho, jak tam dává tu krabičku. Nikdo se na to nesoustředil, takže viník zatím vyvázl bez trestu.
Když táhlo na dvanáctou hodinu, začalo se ve třídě uklízet. Stoly se posunuly tak, aby vyhovovaly následující akci. Na tu akci Sakura nesměla, nemohla se zúčastnit akce, kterou každý rok škola pořádala. Měla zákaz objevit na vánočním jarmarku, na nějž se dost dlouho připravovala. Měla v plánu tam prodávat ručně dělané svíčky. Ale Tsunade rozhodla, že tam nepůjde.
Nevnucovala se, jakmile bylo uklizeno a většina věcí byla připravená, všichni, co měli v jídelně zaplacený oběd, odešli na oběd. Sakura vyrazila na hřbitov. Itachi jí půjčil klíče, aby se mohla dostat do sídla a nemusela čekat do večera, kdy měla celá ta šaškárna skončit.
Pod jejíma nohama jemně křupal sníh. Chodník byl plný stop, i když hustě sněžilo. Náhle uslyšela zvuk, který jí byl neskutečně povědomý a zvuk který zároveň strašně nesnášela. Sníh nekřupal jenom pod jejíma nohama, křupal i pod nohama osoby, která ji sledovala.
Zrychlila. Znovu se snažila uniknout stvoření, které ji pronásledovalo. Bylo jí jasné, že ať se snaží sebevíc, neunikne mu. Přesto se nevzdávala, otočila se, aby pronásledovatele odhalila, ale nikoho nespatřila. Stejně jako vždy. Mezi stopami nemohla rozlišit, kam se daný útočník ukryl. Stopy se různě prolínaly, cesty se pletly mezi sebe. Bylo nemožné, aby ho odhalila.
Šla dál. Chtěla dojít k hřbitovu a vyměnit růže na hrobech. Nestála o to, aby ji dál útočník sledoval, ale nemohla se ho zbavit. Zastavila se kousek před hřbitovem. Myslela si, že se na ni na chvíli usmálo štěstí. Na hřbitově žádné stopy nebyly. Znamenalo to, že jestli půjde na hřbitov, uvidí svoje i jeho stopy. Mohla by pak zjistit, kam se schová a odhalit ho.
Namířila svoje kroky směrem k hrobům své rodiny. Z tašky si vyndala osm černých růží. Při každém kroku slyšela, jak se neznámý útočník přibližuje.
Zastavila se před prvním hrobem, tělem jí koloval strach, cítila cizí dech na svém odhaleném zátylku. Bylo jí jasné, že útočník stojí přímo za ní. Jen několik centimetrů za ní stojí ten, kdo jí v přání vyhrožoval. Ten, kdo slíbil, že zabije Itachiho i jí.
S rozpraženýma rukama se otočila. Chtěla se daného útočníka dotknout, shodit ho na zem. K její lítosti její ruce rozrazily pouhý vzduch. Nestál tam. Místo za ní bylo úplně prázdné. Jediné, co svědčilo o tom, že se kdy nacházel v její blízkosti, byly otisky bot, které vedly vedle těch jejích. Ale nikam nepokračovaly, vypadalo to jako by se daný útočník vypařil.
"Kdo jsi? Proč tohle všechno děláš? Proč se mi neukážeš?" Sakura bylo úplně mimo. Pouhé pomyšlení na to, že se v její blízkosti nachází někdo, kdo je schopen jí okamžitě zabít, ji přivádělo k šílenství.
"Jsi tak slabá, Sakuro," ozval se neznámý. Sakura nebyla schopná rozpoznat, odkud jde jeho hlas. Měla pocit, jako by šel ze všech stran. Cítila, že se nachází v kruhu, který tvoří několik Mstitelů. Pociťovala nehorázný strach, když si uvědomovala, že to vše vypadá, jako by se ten Mstitel naklonoval a mluvit na ní z každé strany.
"Nejsem," odporovala, přičemž se stále ohlížela, aby zahlédla to, co potřebovala odhalit. "Přežila jsem už dost věcí, nejsem slaboch." Otáčela se jako raněné zvíře, které každou následující vteřinu čeká útok, akorát si není jisté, odkud ten útok přijde.
Prostorem rezonoval jeho krutý smích. Vysmíval se jí. V tu chvíli se cítil jako ještě nikdy v životě. Pociťoval opravdovou moc nad vším a hlavně nad ní. Byl tak rád za všechno, co se od Orochimara naučil. Dokázal vytvářet iluze, klony, bolest, utrpení, byl schopen znemožnit Sakuře jakýkoli pohyb, mohl ovládat její tělo, mohl jí na místě uspat nebo připravit o vědomí. Byl schopen dostat se jí do hlavy a mučit jí představami, které ona bude prožívat jako skutečné. Dokázal tohle všechno a mnohem víc. Ona se nikdy nepokusila rozvinout své schopnosti, netušila, čeho všeho by byla schopná, kdyby se víc zajímala o to, čím je a neodmítala to.
"Nech mě být!" křičela z plných plic. To, co se dělo, by nejradši nikdy v životě nezažila. Ta nejistota, ten strach z toho, že jí může kdykoli ublížit, aniž by se ona mohla bránit, jí připravovala o rozum.
"Nenechám tě na pokoji," klidným hlasem s ní dál vedl konverzaci, aniž by ona věděla, kdo doopravdy je a kde se nachází. "Zkazila jsi mi život, ty a Itachi jste mi zabili učitele, musíte být náležitě potrestáni. Nemohu vás nechat jen tak odejít, to by bylo proti pravidlům."
Sakura náhle vykřikla a svalila se na zem. V její mysli se objevil obraz poslední vraždy její rodiny. Viděla své prarodiče, jak se ve vaně koupou ve vlastní krvi. Slyšela svou babičku šeptat: 'Ty zrůdo.'
Ten pocit, kdy chtěla samu sebe připravit o život, naplnil celé její tělo. Znovu a znovu se snažila uniknout z této pasti, ale nedařilo se jí to. Křičela ani si to neuvědomovala. Její výkřiky se ozývaly hřbitovem, kde byla ona a útočník. Nikdo jiný, nikdo, kdo by jí mohl pomoci.
"Zažiješ ještě horší věci," promlouval k ní, "neboj se."
Ležela v bílém sněhu a trápila se. Snažila se uniknout ze vzpomínek, které tolik nesnášela.
A potom to vše skončilo. Obrazy v její mysli se rozplynuly, nutkání sebevraždy opustilo její tělo. Bolest odezněla.
"Nevyvázneš bez trestu, to ti přísahám," uslyšela blízko svého ucha jeho hlas. Během několika vteřin před ní přestoupil. Pořádně si ho prohlédla. Byla to osoba zahalená v černém plášti s kápí. Na obličeji měla osoba bílou masku potřísněnou krví. A ze zad té osobě trčela ohromná uhelně černá křídla, která na první pohled vzbuzovala respekt. Byla si jistá, že ona sama nemá tak veliká křídla. Nedokázala poznat, kdo to před ní stojí, přesto věděla, že se s danou osobou osobně zná. A to ji na tom děsilo. Mohla se denně potkávat se svým budoucím vrahem a vůbec to nemusela tušit.
Přiklekl k ní. Několika rychlými pohyby z ní stáhl bundu. Chtěla se bránit, ale nemohla. Opět pocítila, jaké to je, když jí její tělo nepatří. Stala se loutkou, kterou ovládal Mstitel. Nemohla se hnout, jenom nečinně přihlížela tomu, co se kolem ní děje. Byla nezúčastněný divák toho, co se dělo s jejím tělem. Nesnášela ten pocit. Byla přesvědčená, že jakmile bude mít příležitost, nastuduje si, jak se proti tomuto bránit.
Mstitel jí mezitím vyhrnul rukáv na levé ruce až k lokti. Vytáhl z vnitřní kapsy pláště naostřený nůž a dal se do díla. Sakura by křičela, kdyby mohla. Sice svoje tělo neovládala, ale stále cítila bolest. Mstitel jí začal rýt do ruky. Dělal to tak, aby přesně viděla, jaká jsou to písmena. Chtěl, aby si to četla, když to on bude psát. Krev barvila sníh, po kapičkách stékala po její ruce a ve sněhu tvořila zvláštní obrazce.
Nápis byl dlouhý od lokte až k zápěstí. Ryl velkým tiskacím písmem, snažil se však, aby zprávu nemusel dělit na dva řádky a to se mu taky povedlo. Nápis se povedl přesně tak, jak zamýšlel. Musel se usmát. Jeho dílo bylo jako vždy vykonáno bez jediné chybičky, bylo dokonalé.
Pustil její ruku a nůž schoval tam, odkud ho vzal. Bez jediného slova či pohybu ji sledoval. Pod maskou mu na rtech hrál pobavený úsměv. Jeho tělo se otřásalo pod náporem síly a sebevědomí. Uvědomoval si, že Sakura proti němu nemá jedinou šanci. Věděl, že by ji teď mohl zabít jedním mávnutím ruky. Mohl by… Ale nechtěl. 'Ještě není ten správný čas,' vedl sám se sebou rozhovor. 'Zemře, až zabiju Itachiho. Zaslouží si trápení, zasluhuje bolest ne štěstí.'
Sakura opět ucítila svobodu. Opět měla právo hýbat svým tělem, jak ona uzná za vhodné. Ten strašný pocit, kdy je v těle, které ovládá někdo jiný, pominul. Levou ruku, která ji pálila, si přistrčila blíž k obličeji, pravou rukou setřela přebytečnou krev, která jí bránila ve výhledu. Chtěla se přesvědčit, že to, co předtím přečetla, není to, co má doopravdy na ruce. Došla však ke zklamání. Na její ruce byl tentýž nápis jako předtím. Na její ruce bylo něco, co to být nemělo. Její levačku hyzdil nápis: Brzy oba zemřete. Nápis neobsahoval mezery, Sakura si musela jednotlivá slova oddělit, aby pochopila význam zprávy.
"Proč jsi to udělal?" obrátila k němu svůj pohled. Měla sto chutí se zvednout ze země a dát mu facku, problém byl v tom, že v ní nebylo moc energie. Síla, kterou dřív měla, přešla do jeho těla. Vysál z ní sílu, aby mu neublížila.
"Vždyť jsem to řekl už tolikrát." Jeho hlas zněl, jako by ho to otravovalo vybavovat se s bytostí, která je tak slabá. "Zabila jsi osobu, která pro mě byla vším. Připravila jsi mě o bytost, která mi jako jediná rozuměla, která se jako jediná o mě zajímala a starala. Orochimaru byl můj milovaný učitel, měl jsem ho velice rád a ty jsi mě o něj připravila. Kdyby sis nechala vzít srdce, bylo by všechno jinačí. Ty bys byla mrtvá a já bych s ním dál mohl trávit svůj čas. Ale takhle je mrtvý on a ty žiješ. Musíš zemřít, musíš cítit bolest, musíš!"
"Chceš říct, že jsem se měla obětovat pro nějakýho zmetka?" obořila se na něj Sakura z posledních sil. "Myslíš si, že mojí smrtí ho dostaneš zpátky? Jsi toho názoru, že se vše vyřeší násilím? Co jsi to za anděla, když všechno řešíš touhle cestou?" Sakura si uvědomovala že, jestli bude dál pokračovat, brzy se z toho složí. Bylo jí jasné, že moc sil nemá, přesto se s ním přela.
"Orochimaru nebyl zmetek!" vmetl jí do tváře. "Byl to skoro bůh. Byl mnohem lepší než ty, jeho existence nebyla nesmyslná jako ta tvoje. On měl žít na tomto světě a dokonat svůj úkol, to on měl žít ne ty. Tys to celé zkazila. Ty jsi viníkem. Můžeš si za to sama. Sama ses uvrtala do pasti, z níž neunikneš. Postarám se o to, že zemřeš."
"Mám právo žít stejně jako kdokoli jiný. Právo žít je totiž nejzákladnější lidské právo," snažila se bránit.
"Ale ty nejsi člověk," připomněl jí. "Nemáš stejná práva jako lidé. Jsi anděl a k tomu patří i jisté riziko. A jenom já tady rozhoduji o tom, kdo má právo žít. Nikdo jiný."
"A jakým právem o tom rozhoduješ? Kdo vlastně jsi, že se považuješ za nejvyššího?" Sakura se z něj pokoušela dostat, kdo je. Potřebovala vědět, kdo to je, aby byla připravená na následující past.
"Jsem Orochimarův učeň, jsem MSTITEL!"
Sakura si tiše povzdychla. Nedostala z něj jeho jméno, ale najednou jí to bylo úplně jedno. Chtěla jenom zavřít oči a spát. Potřebovala nabrat trochu síly, aby byla schopná žít dál.
"Tak se měj ty slaboučký andílku," rozloučil se. Odcházel z hřbitova, přičemž ji sledoval. Soustředil svou mysl na ní. Uspal ji. Zařídil, aby okamžitě usnula. Nechtěl, aby někoho kontaktovala a nechala ho sledovat. Potřeboval se zbavit všech důkazů. Byl si jistý, že na hřbitově nenechal nic, co by ho mohlo usvědčit. Možná jenom stopy, které stejně za několik hodin zmizí díky hustému sněžení.
Vznesl se nad mraky. Sledoval svět pod sebou. Moc, která pulsovala jeho tělem, byla neuvěřitelná. Byl přesvědčen, že může udělat naprosto cokoli. Cítil se tak silný jako ještě nikdy v životě.
Poté slétl do opuštěné ulice, svlékl ze sebe plášť i masku a zamířil do školy, kde pomohl s přípravou na nadcházející akci. Choval se jako vždy. Nikdo na něm nezpozoroval žádnou změnu. Nikdo ho tudíž nepodezíral z toho, že by mohl něco provést.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 23. listopadu 2013 v 21:31 | Reagovat

to urcite  Sasuke bude.... Sasukeho tak neznasam ked je takyto...mam radsej ked Sasuke a Sakura su najlepsi kamarati ako brat a sestra :D rychlo pokracko velmy sa tesim co bude dalej

2 Ann Ann | Web | 24. listopadu 2013 v 14:22 | Reagovat

Chudák Sakura, tohle si nezasloužila, nemůže za to,co je..
Mstitel je pěknej hajzl...

3 modry-vymitac modry-vymitac | Web | 3. prosince 2013 v 21:26 | Reagovat

Tak K...Uchiho, vyjasněme si to - jestli jako Mstitele dáš Naruta, osobně tě ulechtám k šílenství! A ty dost naznačuješ, že to možná bude Naruto. Klony... I'll KILL YOU

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 3. prosince 2013 v 22:04 | Reagovat

[3]:Jako autor tohoto blogu i článků mám právo psát, co uznám za vhodné. Naopak ty nemáš žádné právo vydírat mě a snažit se mě nutit psát něco, co nechci.
Tím nechci říct, že Naruto je definitivně Mstitel, stále tam mohu dát kohokoli... Nemám v plánu předem zveřejňovat jeho jméno, chci, aby to celé bylo opředeno tajemstvím až do poslední chvíle...
Jsi asi jediná, kdo podezírá Naruta, první komentátor podezírá Sasúkeho, snažím se moc nenaznačovat, o koho se jedná.
Měj se hezky a hodně štěstí :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama