close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nečekané setkání-2-10

16. listopadu 2013 v 15:35 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakura otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Bylo půl sedmé ráno a ona se cítila divně. Byla si vědoma toho, že ji někdo sleduje. Vždy, když byla sama, slyšela za sebou čísi kroky. Pokaždé, když se otočila, nikdo za ní nestál. Bylo to k zbláznění. Byla si jistá, že jestli to bude pokračovat ještě nějakou dobu, bude muset zajít za nějakým psychiatrem nebo nějakým odborníkem, který by dokázal otupit její andělský sluch.
Rozsvítila mobil a podívala se na datum. V obličeji se jí zračil překvapený výraz. 'To už je 20. prosince? To už uteklo tolik času?' Vzala si svůj malý notýsek a podívala se do něj, na dnešní den tam byla naplánovaná školní besídka a následně nějaká odpolední akce gymplu. Zkontrolovala, jestli má dárek pro vylosovaného spolužáka. Nebylo tajemstvím, že si vybrala Karin. Neměla ji moc ráda, moc se spolu nebavily, a když už k tomu došlo, štěkaly po sobě a ostatní je museli držet dál od sebe. Ale i přes to, že ji neměla ráda, si dala práci s dárkem pro ni. V Uchihovic domě našla album Sasukeho fotek, půjčila si jednu, kterou si okopírovala, trochu dozdobila a zabalila. Na té fotce byl Sasuke, jak se ležérně opírá o stěnu přepychové vily, jeho pohled prozrazoval, že ať už myslí na cokoliv, je mu to velice příjemné. Měl na sobě černou košili, jejíž dva první knoflíčky byly rozepnuté, čímž byla poodhalena část jeho hrudníku. Dále byl oblečen do tmavých kalhot a šedých tenisek. Vypadal jako Bůh, který tak náhodou zabloudil a z nebe spadl na zem. Tedy Karin by to alespoň mohlo tak připadat. Sakura v něm viděla jenom arogantního nafoukance, který má o sobě přílišné mínění. Zato obdivovala Itachiho. On byl Sasukemu v jistých ohledech podobný, ale byl lepší. Jeho onyxové oči v sobě skrývaly spousty tajemství, štěstí a lásky.
Vstala z postele a zamířila do kuchyně. Chtěla se nasnídat, provést normální ranní povinnosti a počkat, až se Itachi a Sasuke uráčí probudit a odvést ji do školy.
"Dobré ráno, andílku," zašveholil Itachi z kuchyně. Svůj pohled upíral do Sakuřiných očí, které byly svědkem všeho, co si kdy prožila. Její oči vyprávěly celý její příběh bez použití jakéhokoli slova.
"Dobré ráno, pane učiteli," pozdravila a nakoukla do ledničky. Vzala si jahodový jogurt a sedla si ke stolu. Téměř bez chuti ho snědla. Nebyla v poslední době ve své kůži, byla vystrašená z toho, že ji někdo šmíruje na každém kroku, když u ní nikdo není. Bála se, co by z toho nakonec mohlo být - třeba vražda.
"Tak co? Těšíš se do školy?" zapředl rozhovor, když si všiml, že se Sakura sama od sebe jen tak nerozpovídá.
"Nevím," odpověděla vyhýbavě. Nejradši by si zalezla do kouta a v tichu by se probírala svými úvahami, jenže to ji svět, v němž žila, nedovoloval.
"Tak co vy dva tady děláte? Nechcete sebou pohnout, ať nepřijdeme pozdě?" vložil se do jejich rozhovoru Sasuke, který vypadal, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Vše napovídalo tomu, že toho v noci moc nenaspal.
"Jasně, hned jdeme," zabrblal Itachi a zvedl se. Sakura dojedla, šla se převléknout a trochu upravit. Očividně se nikomu do školy moc nechtělo. Všichni by byli radši, kdyby měli prázdniny už v ten den, ale to jim škola nedovolovala.
Jakmile byli všichni hotoví, vyrazili. Únava byla znát na každém, kdo do školy vešel. Den před prázdninami byl vždy hodně těžký. Alespoň měli tu možnost se neučit a udělat si takový příjemný den. V kvartě se to zezačátku vcelku dařilo. Lavice byly spojeny do kruhu, v jehož středu stál malý stromeček, pod nímž ležely naskládané dárky. Sakura i Sasuke k nim přidali své dárky a sedli si každý na druhý konec třídy. Sasuke se okamžitě dal do rozhovoru se svými kamarády. Sakura seděla naprosto sama a dumala nad tím, co se to kolem ní v poslední době děje. Moc se jí nelíbilo, že slyší kroky, ale nevidí jejich majitele. Začala trochu panikařit.
Hned, jak dorazili všichni studenti, rozneslo se na stoly jídlo. Itachi pustil nějaké koledy, aby byla dobrá atmosféra, ale moc lidí to neocenilo. Všichni hltavě sledovali dárky pod stromečkem, někdo byl úplně nedočkavý, jiní se zase snažili odhadnout od koho a pro koho jaký dárek je.
Když se všichni najedli a napili, začal Itachi rozdávat dárky podle jmenovek, každý ještě navíc dostal černý diář od Itachiho.
Sakura byla dost překvapená, místo jednoho dárku totiž dostala hned tři. Sama to nechápala, věděla, že není ve třídě moc oblíbená, tak proč by měla dostat víc než jeden povinný dárek? Okamžitě si zalezla do kouta třídy a začala si dárečky rozbalovat. U prvního visel vzkaz:
Nerad plním svou povinnost Tajného Ježíška, ale vím, že kdybych to neudělal, měl bych problémy u Itachiho a o to fakt nestojím. Rozhodl jsem se, že ti k Vánocům dám něco, co tě určitě na celé prázdniny zabaví a bude se ti to líbit.
S pozdravem Naruto
Sakura otevřela krabičku, která měla přibližně stejné rozměry jako její sešit velikosti A5. Nevěděla, co od Naruta čekala, musela však žasnout nad jeho originalitou. Ta krabička obsahovala složené papíry, a když je rozložila, zjistila, že to jsou nakopírované příklady z chemie, matiky a fyziky.
"Díky Naruto!" křikla ironicky přes celou třídu. "To je fakt originální."
"To víš, takový už jsem," poctil ji jedním ze svých nevinných úsměvů.
Sakura si vzala do rukou druhý dárek. Byla ta zabalená malinkatá krabička, taková, do níž se většinou dávají nějaké drobnosti například prstýnky, náušnice a tak. Na malém papírku stálo:
Můj drahý andílku, chtěl bych tě obeznámit s tím, že tě miluji už od první chvíle, kdy jsem tě potkal. Také bych byl rád, kdybys věděla, že každé tvé slovo hladí mé srdce, každý tvůj pohled dokáže proniknout k mému srdci a rozehřát ho, každý tvůj dotek nutí moje srdce bít rychleji.
Před tvým příchodem do mého života jsem nevěděl, co je to štěstí. Když nad tím teď přemýšlím, uvědomuji si, že jsem před tím, než jsem tě poznal, vůbec nežil.
S láskou tvůj ctěný ctitel Achiti
Sakura se najednou cítila úplně jinak, každé slovo, které bylo napsáno na vzkazu, bylo upřímné, to věděla. S každým slovem, které si přečetla, cítila, jak je její srdce naplňováno nádherným teplem lásky. Věděla, že ji Itachi miluje. Nepotřebovala nějaké hmatatelné důkazy jeho lásky, prostě věděla, že tomu tak je. Milovala ho. Neměla důvod kazit si své štěstí nebo to štěstí kazit jemu.
Jemně otevřela krabičku a zadívala se na její obsah. Na vatovém polštářku leželo malinkaté srdíčko zdobené červenými kamínky.
Něčí ruka uchopila srdíčko a poodhalila řetízek smotaný pod ním. Sakura zvedla svůj pohled k té osobě. Před ní stál Itachi a zapínal jí ten řetízek kolem krku.
"Tak co, andílku, jsi spokojená?" Jeho hlas zněl velice klidně a něžně. Sakura měla sto chutí schoulit se v jeho teplém náručí a už nikdy se z něj nevyprostit.
"Je to nádhera, j-já nemám slov."
Itachi ji krátce objal. Byl si vědom přítomnosti všech jejích spolužáků, stejně tak věděl, že se většina z nich zaobírá dárky, takže nemá moc času rozhlížet se, co dělá učitel, ale pro jistotu ji hned pustil a odešel.
Sakura sáhla po třetím dárku, byla to kovová krabice o rozměrech asi 15x15x5 (cm). Na věnování bylo napsáno:
Tak co, Sakuro, už ses dostatečně rozloučila se svým milovaným Itachim a se všemi, na kterých ti záleží? Jestli ne, měla bys to v brzké době udělat, protože já nehodlám dlouho čekat. Možná jsi už postřehla moji přítomnost, jsi si vědoma toho, že tě sleduji všude, kde nikdo jiný není. Možná se ti v hlavě rodí otázka, proč tě asi sleduji, nemám pravdu? Na tu ti mohu lehce odpovědět: chci pomstu. Ty a Itachi jste zabili Orochimara a já chci odplatu. Oba zemřete, zabiju vás oba, udělám to tak, abys viděla, jak umírá poslední člověk, pro kterého si něco znamenala. Zničím tě, Sakuro, zabiju tě. Postarám se o to, že budeš na tom nejhlubším dně a už z něj nikdy nevstaneš. Postarám se o to, že bude Orochimaru pomstěn, to se neboj.
S temnými křídli na zádech
přeje brzkou smrt Mstitel
Sakura na vzkaz nechápavě zírala. Radost z Itachiho dárku znenadání odezněla. Zdálo se jí, že se brzy všechno změní, že někdo zemře a to jenom kvůli ní.
Neměla daleko k tomu, aby se složila. Myšlenka na to, že ji někdo sleduje a že chce zabít Itachiho i ji, jí doháněla k šílenství. Nebyla si jistá, jestli by měla otevřít dárek, který svírala v rukou. Zvědavost v jejím těle každým okamžikem narůstala.
Podlehla. Otevřela dárek, který jí věnoval někdo, kdo znal Orochimara a nejspíš k němu i choval vřelé sympatie. Jakmile uviděla obsah, nejradši by ten dárek ani neotevřela. Stála jak zkamenělá na jednom místě a nevěřícně zírala do krabice. Uvnitř byla temně rudá tekutina, odhadem to mohla být krev. Všimla si, že něco leží potopené na dně. Vzala obyčejnou tužku a vylovila onen předmět. Bylo to malé černé peříčko, které odhadem mohlo pocházet z křídel anděla.
"Hej Sakuro, co se děje, že tam stojíš, jak kdyby ti ulítly včely?" vyrušil ji Narutův hlas.
Nevnímala ho. Její myšlenky se točily kolem toho, co se právě dozvěděla.
Naruto k ní přiběhl a vyrval jí krabici z ruky, jakmile uviděl obsah, nadskočil leknutím a pustil ji. Na zem se vylila krev. V té kaluži krve, která se táhla kolem lavic, vynikalo maličké černé pírko.
Někdo hlasitě zakřičel.
"To je krev?" zeptal se někdo další.
"Co se tady děje?" Podobné otázky začaly létat vzduchem jak ostré šípy.
"Já to věděla, já to věděla!" nechala se slyšet Karin. "Bylo mi hned jasné, že Sakura jede v nějaké mafii, tohle je určitě varování, že ji brzy zabijou!" pokračovala ve svém nesmyslném proslovu. "Já to věděla! Já to věděla!"
Najednou celá třída ztichla. Všichni se s nechápavým výrazem soustředili na Sakuru. V každém obličeji byla vidět jedna a ta samá otázka: 'Co jsi zač, ty zrůdo?'
Náhle se rozletěly dveře. Tsunade vešla rázným krokem do třídy a pořádně se rozhlédla. "Co se tady děje, že je tu tak ticho?" Její pohled padl na podlahu umazanou od krve. "To je krev?" vyjekla překvapeně.
"Nejsem si jistý," bránil se Itachi. "Dost možná je to jenom barvivo smíchané s vodou."
"A co to malá věc?" Tsunade se shýbla k zemi a sebrala malé černé pírko. "Odkud myslíš, že tohle je? Od straky?"
Itachi pokrčil rameny. "To nevím."
Tsunade se okamžitě ujala vedení. "Sakura a Itachi teď půjdou se mnou, vy ostatní tady uklidíte tu spoušť!"
Nikdo neměl dostatek odvahy jí odporovat, pár studentů se vrhlo na úklid podlahy, jiní jenom tak stáli a dělali, že asistují.
Tsunade mezitím zavedla Itachiho a Sakuru do své kanceláře. Jakmile se za nimi zavřely dveře, spustila: "Tolerovala jsem celou tu šaškárnu, ale tohle nestrpím. Dochází vám, že se někdo mohl zranit? Že by na nás někdo mohl zavolat policii? No vždyť si to vemte, jak asi vypadám, když vedu školu, v níž je jedna třída celá zamazaná od krve? Vypadám úplně neschopně a to já přece nejsem."
"Snad si nemyslíte, že je to moje vina," začala se bránit Sakura. "Já jsem to celé nezařídila, prostě mi někdo dal krabičku plnou krve, možná to měl být jenom černý humor nebo třeba…" Sakura nevěděla, jak by měla větu dokončit, proto radši mlčela.
"Nebo?" dorážela Tsunade.
"Nevím," přiznala.
"Co chceš dál dělat, Tsunade?" zajímal se Itachi. "Máš v plánu mě jako učitele vyhodit a Sakuru jako studentku vyloučit, nebo co máš v plánu?"
"Myslím, že přítomnost vás dvou na této škole, není zrovna to nejlepší," připustila. "Ale hned teď vás vyhodit nemůžu, bylo by to bezdůvodné a já bych vypadala jako blbec. Počkáme do konce pololetí, ty podáš výpověď a já Sakuru vyloučím za to, že ukradla nějaké peníze. Potom přijmu nového učitele a na začátku roku přijmeme nového studenta. Je to jednoduché."
"Já přece nic neukradla," bránila se okamžitě.
"Něco budeš muset udělat, abych měla důvod tě vyloučit," obrátila se k ní Tsunade. "Nebo chceš snad radši chodit za školu?"
"To ne," zavrtěla hlavou.
"Tak vidíš, jsme domluvené." Tsunadin hlas byl silný a rozhodný. Sakura mohla soudit, že uvnitř svádí boj sama se sebou. Nebylo však jisté, která strana zvítězí.
"A ještě něco," zarazila je, když se chystali k odchodu. "Bylo by lepší, kdyby ses odpoledne nedostavila na naplánovanou akci, mohlo by to způsobit zbytečný rozruch."
"Dobře," přikývla Sakura a společně s Itachim se vrátili do třídy.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 16. listopadu 2013 v 19:18 | Reagovat

waw brutalne krasny diel :) rychlo pokracko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama