-Na minulosti nezáleží4

6. září 2013 v 15:55 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Úklid trval na Sakuřin vkus dost dlouho. Už jenom zkulturnit postel jí zabralo několika desítek minut, ne-li dvě hodiny.
"Hej ty!" křikl na ni někdo ode dveří.
Sakura se prudce otočila. Spatřila Konan, jak se opírá o futra dveří a zkoumavým pohledem jí pozoruje.
"Copak?" nechápavě na ní pohlédla.
"Zmeškáš snídani, jestli sebou nepohneš," informovala ji.
"Jasně, hned jdu. Díky," usmála se. Ale to už byla Konan pryč. Tiše ji následovala do jídelny.
Ještě tam nikdo nebyl.
"Posaď se," vyzvala ji Konan.
Beze slova poslechla. Sedla na jednu ze židlí.
"Snídaně!" zakřičela Konan a začala na stůl nosit talíře se snídaní.
Během několika vteřin se jídelně objevili všichni členové Akatsuki.
"Ty vole, tady je holka?" uklouzlo Sasorimu. "Co tady dělá?" překvapení v jeho hlase bylo nanejvýš patrné.
Jako poslední přišel Itachi s Deidarou v patách. Oba byli lehce zadýchaní. Měli na těle pár šrámů z boje, ale ni vážného to nebylo. Vražedné pohledy, které po sobě házely, byly důkazem toho, že hodlají v boji dále pokračovat.
Itachi si okamžitě sednul k Sakuře a krátce na ní pohlédl. V jeho tváři se vystřídalo překvapení s milým, téměř nepatrným úsměvem. Poté to vše nahradil odhodlaný a rozzuřený výraz.
Sakura okamžitě pochopila, že má jistý cíl, cíl, kterého se jen tak nevzdá. Bylo na něm vidět, že nechce zklamat. Jenom nemohla uhodnout, zda už jednou zklamal nebo to dělá poprvé. Otázkou také zůstávalo, co má v plánu. Samozřejmě jí napadaly ty nejhorší scénáře, avšak v hloubi duše doufala, že není tak zlý, jak se tváří. Chtěla, aby to celé, co vidí, byla pouhá iluze. Chtěla dojít k zjištění, že Itachi je hodný člověk, který se jenom skrývá za svou tvrdou maskou.
K překvapivému zjištění a odhalení minulosti mělo dojít už brzy…
"Sasori," oslovil ho Itachi, "je mi jasné, na co myslíš a předem tě chci upozornit, aby ses od ní držel dál. Přivedl jsem si jí sem já, z čehož automaticky vyplývá, že od ní všichni dáte pracky pryč." Pohledem postupně probodl každého přítomného. Vynechal samozřejmě Konan, nepovažoval ji za hrozbu.
Obzvlášť dlouhý pohled věnoval Deidarovi.
"Já neustoupím," klidným hlasem odporoval Deidara.
"To se ještě uvidí," zašeptal Itachi. V jeho hlase zazněla ostrost mířená proti Dedarovi. Všem bylo jasné, že jejich válka neskončí. Všichni věděli, že spolu budou bojovat dál, dokud se jeden z nich nevzdá. Stejně tak dobře věděli, že donutit jednoho z nich k tomu, aby se vzdal, je nemožné.
"Po snídani se bude trénovat," oznámil Pein. Svým pohledem spočinul na Itachim. "Ty budeš trénovat tu holku," řekl nekompromisním hlasem.
Itachi přikývl. Už se na trénink moc těšil.
"Jak se to holka vlastně jmenuje?" zajímal se Deidara s lehkým úšklebkem na tváři.
Sakura na něj pohlédla. Dosud v něm viděla oporu, která jí bude chránit. Viděla v něm svého ochránce, který by za ní položil i život. Nebo alespoň přinejmenším byl ochotný bojovat s Itachim.
"Jsem Sakura," představila se. "Sakura Haruno," stále z něj nespouštěla oči. Chtěla si být jistá tím, zda mu doopravdy může věřit.
Jeho něžné oči plné důvěryhodnosti jí nakonec přesvědčily o tom, že se nemýlí.
"Sakura," Sasori převracel to slovo v ústech, jakoby hledal jeho hlubší význam.
"Jsi z Listové, že?" otázal se zájmem.
Beze slova přikývla.
"Kámoška Naruta Uzumakiho a Sasukeho Uchihy?"
"Přesně," přitakala.
"Už jsem o tobě slyšel," prohodil.
Překvapeně na něj pohlédla. "Vážně? Kdy?"
"Slyšel jsem o tobě v souvislostech s únosy. Už několikrát jsme přemýšleli o tom, že si 'vypůjčíme' několik ninjů z okolních vesnic, padlo i pár slov o tobě."
Sakura byla překvapena jeho slovy. Netušila o tom, že by Akatsuki někdy chtěli někoho unést. Ale potěšilo ji, že přemýšleli o tom, že unesou ji. Byl to totiž důkaz, že ji považovali za silnou. Nebo si alespoň mysleli, že by jim v něčem mohla pomoct.
Usmála se. Opravdu jí to zvedlo náladu.
"Jde se trénovat!" nařídil Pein.
Všichni se beze slova zvedli a šli trénovat. Sakura následovala Itachiho do jedné z prostorných tělocvičen, kterých tam měli požehnaně.
Stoupli si proti sobě. Nikdo nepromluvil, jenom si kritickým pohledem měřili toho druhého. Snažili se najít slabiny svého protivníka.
Sakura věděla, že proti Itachimu nemá moc šancí. Byla si vědoma toho, že je mnohem silnější, vytrvalejší a trénovanější než ona. Přesto ale doufala, že se jí podaří nějak ho obelstít.
Aniž by na to nějak upozornil, zaútočil. Nepostřehnutelnou rychlostí se objevil za ní a podkopl jí nohy.
Sakura to nečekala, okamžitě se svezla k zemi.
Itachi se nad ní tyčil. Zkoumavým pohledem si jí prohlížel. Hledal cokoli, co by mu mohlo napovědět něco o jejím charakteru. Chtěl vědět, jaká ve skutečnosti je. Toužil po tom znát všechny její kladné i záporné vlastnosti. Potřeboval vědět, proč se dříve tak bezhlavě hnala za jeho bratrem. Měl svou teorii, byla to spíš naděje nežli teorie. Doufal v to, že jestli dříve byla posedlá jeho bratrem, mohla by být nyní posedlá jím. Doufal v to, že si Sakura uvědomí, kdo je pro ni lepší. Chtěl, aby jí došlo, že on jí může nabídnout víc než Sasuke. Chtěl, aby si uvědomila, že on jí může dát skutečnou lásku. Kdežto Sasuke jí může dát jedině to, co v čem žil celý svůj život. Sasuke jí může dát jenom jedno: nenávist. Nic jiného on nezná a to jenom proto, co mu Itachi udělal. Ale on to musel udělat. Nedělal to z vlastní vůle, byl donucen.
A to je něco jiného. Nebyla to jeho vina, přesto věděl, že by to Sasuke nepochopil. Pokusil by se ho zabít tak jako tak. Nemusel znovu otevírat staré rány, k ničemu by to nebylo.
Sakura na něj pohlédla. Tiše vstala a postavila se proti němu. Ruce zatnuté v pěst, odhodlání v očích. Cítila se připravená na jeho další útok.
"Nemáš šanci se mi postavit," zamumlal. Znovu použil svou rychlost k útoku. Tentokrát jí uštědřil kopanec, který zapříčinil to, že odletěla několik metrů dozadu. Letěla by klidně i dál, kdyby nenarazila na stěnu tělocvičny.
Tiše sykla. Postavila se a znovu se na něj podívala. Ještě nedostala šanci k útoku, přesto věděla, že tento boj už má svého vítěze. Nemohla se rovnat jednomu z Akatsuki. Byl to nerovný boj.
Ucítila ostrou bolest v břiše. Teprve po několika vteřinách si uvědomila, že jí Itachi vrazil kunai do břicha.
Potichu zasténala a kunai si z břicha vyrvala. Soustředila část své chakry na zranění, čekala, až se zahojí.
"Takže medic ninja," pokýval hlavou Itachi. "To se hodí."
Sakura na něj zoufale pohlédla. Stál přímo před ní. Svým tělem jí tiskl na zeď.
Vytáhl svou katanu a výpad zopakoval.
"Baví tě to hodně?" zeptala se Sakura, když katanu z jejího břicha vytahoval.
"Vlastně ano," připustil s lehkým úsměvem. Pomalu od ní odstoupil. Postavil se doprostřed obrovské místnosti a zaujatě ji pozoroval.
Rukou si zakryla břicho a svezla se po stěně na zem. Velkou část své chakry dala do uzdravení jejího druhého zranění.
'Takhle to dál nejde,' promluvila k sobě. 'Nenechám se tady napadat.'
Zvedla svůj pohled. Viděla, jak si jí Itachi zkoumavě prohlíží.
Okamžitě se postavila. Rychle se rozeběhla. Zaútočila. Zasazovala mu jednu ránu za druhou. Nechala, aby jí nenávist prostoupila. Přijala sílu, která jí byla nabízena. Bez přestání do Itachiho bušila.
Ten však každý její útok zablokoval. Nedovolil, aby ho jakkoli zranila.
'Jednou se to povede,' přesvědčovala se. 'Jednou se mi podaří ho zasáhnout. Určitě.'
Itachi studoval každý její pohyb. Věděl, že má obrovskou sílu. Trénink s Tsunade se na ní podepsal, to poznal ihned. Každá rána, kterou se mu pokusila zasadit, prozrazovala, kolik té síly má.
'No tak!' křikla na sebe Sakura v duchu. Většinu své síla dala do následující rány.
Itachi uhnul. Ve zdi zela díra. Sakura se svou pěstí probourala do vedlejší místnosti, kde trénoval Sasori s Deidarou.
Oba na ni překvapeně zírali.
"Sorry," omluvně pokrčila rameny Sakura a otočila svůj pohled na Itachiho.
"Celkem dobré," přikývl.
'Celkem? Opravdu řekl celkem?' V Sakuře to vřelo. Hromadila se v ní zloba. Nedokázal uznat, že má cílu. Řekl, že je to 'celkem dobré'.
Ihned vystartovala. Itachi na chvilku nedovál pozor. Sakuře se podařilo zasadit mu pořádnou ránu do hlavy.
Tiše zaklel. "Jak, jak jsi to udělala?" otázal se.
Na Sakuřiných rtech hrál lehký vítězný úsměv. 'Konečně! Konečně se to povedlo!' Štěstí postupně prostoupilo její tělo a dodalo jí jistou sílu.
Itachi se zvedl. "To ti nedaruju," zavrčel. Okamžitě začal pravý boj.
Sakura uhýbala, jak jen mohla. Blokovala jeho útoky. Ale sama útočit nemohla. Itachiho rychlost jí nedovolila, aby se zmohla na cokoliv jiného, než na pouhou obranu.
"Ta má tedy výdrž," obdivně hvízdl Deidara, když společně se Sasorim prolezli dírou ve zdi.
"To je fakt," přitakal Sasori. "Ještě se nám může hodit."
"To ano," přikývl Deidara. "Osobně bych se o ni rád staral," přiznal se sotva znatelným úšklebkem ve tváři.
Itachi, aniž by přestal útočit, hodil po Deidarovi kunai.
"Nech si zajít chuť!" křikl. "O ni se budu starat já."
"Nemysli si, že je jenom tvoje, když si jí sem přivedl. Ona má právo volby, na to nesmíš zapomínat," připomněl mu Diedara. Úsměv na jeho tváři se trochu rozšířil.
"Nechci nikoho z vás!" vykřikla Sakura při pokusu uhnout Itachiho kopu do jejího žaludku.
"Cože?!" nechápali oba.
"Nechci nikoho z vás," zopakovala Sakura.
"Tak dost!" vykřikl Itachi. Udeřil Sakuru do hlavy tak prudce, že se v bezvědomí svalila na zem. Vzal ji do náruče a odnesl ji do svého pokoje.
Poté se vrátil do tělocvičny a stoupl si proti Deidarovi.
"Něco jsme nedokončili, pokud si dobře vzpomínám," začal.
"Máš pravdu, Uchiho," přisvědčil Deidara. "Opravdu máme něco rozdělaného."
Ani nečekal na Itachiho reakci a okamžitě zaútočil.
"Už je to tu zase," zamumlal se pro sebe Sasori. Posadil se na zem a tiše sledoval jejich boj, který byl jenom jedním z mnoha předchozích i budoucích.
"Perou se kvůli holce," zašeptal. "Ale docílí jenom nenávisti, která už mezi nimi stejně panuje. Jenom prohloubí ten cit, který je oba zevnitř zžírá."
Jeho pohled sklouzl k bílé zdi. Byly na ní kapky krve, které byly důkazem toho, co se před několika lety odehrálo.
"Jsou to paka," ulevil se. "Nikdy se nepoučí. A všechno skončí přesně tak jako minule. Na této zdi přibude další krev, která bude dalším důkazem, že tito ninjové nikdy nebudou moct spočinout v klidu, kvůli věcem, které se nyní snaží zakrýt přítomnost. Přesto ta minulost není zapomenuta. Ještě ne."

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 7. září 2013 v 8:09 | Reagovat

chuda Sakura :/  ale brutalni diel ..rychlo pokracko

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 14. srpna 2014 v 13:11 | Reagovat

opäť skvelí dielik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama