-Na minulosti nezáleží?9

29. září 2013 v 12:24 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Sakura tiše ležela na posteli. Pozorně poslouchala Itachiho slova, která jí objasňovala události z minulosti. Už chápala, proč jí dělalo problém pobývat v podkrovním pokoji. Deidara tam zabil dívku. Negativní energie z toho činu tam stále byla. Zbyly tam pocity, které cítila v tu chvíli, kdy nad ní Deidara stál. Zdi byly němými svědky její vraždy. Mlčely, i když všechno viděly.
Cítila se velice unavená. Těžkla jí víčka, prášky začaly působit. Nesnažila se dál zůstat vzhůru. Poddala se spánku, který jí během několika minut zmohl.
Itachi ji chvilku pozoroval. Nebyl si jistý, jestli udělal dobře, když jí pověděl, co se stalo. Alespoň doufal, že mu nemá za zlé, že zabil Deidaru. Nechtěl, aby se na něj kvůli tomu zlobila. Nechtěl, aby se na něj vůbec zlobila. Chtěl, aby ho měla ráda.
Měl ji rád. Miloval ji. Chtěl, aby i ona milovala jeho. Nepřál si nic jiného, než být navždy s ní. Doufal, že se mu jeho přání splní, když o první dívku přišel. Toužil po tom, aby mohl být šťastný.
"Itachi, můžeš na slovíčko?" zeptala se Konan, když vešla do pokoje.
Itachi beze slova přikývl. Vstal a došoural se ke dveřím. Společně s Konan vyšel na chodbu, zavřel dveře od pokoje, v němž spala Sakura a pohlédl na Konan.
"Pein chce vyrazit už dnes v noci," informovala ho se smutným výrazem ve tváři. "Chce, abys šel taky. Vlastně to podal tak, že nemáš jinou možnost. Musíš jít s námi. Musíš nám pomoct."
"Co ho to popadlo? Proč chce vyrazit tak brzy? Vždyť to není potřeba. Máme ještě čas. Nespěchá to."
"On si myslí, že to spěchá. Je přesvědčen, že se musíme na místo určení dostavit už dnes v noci. Prý není žádný důvod čekat. Chce to mít co nejrychleji za sebou. Chce s tím už začít. Nejsem schopna mu to vyvrátit. Neposlouchá mě, nedá na mé rady. Navíc v boji potřebuje tebe. Je mu jedno, jestli tě Sakura potřebuje nebo ne. Kdyby nebyla Sakura vážně raněná, poslal by do boje i ji. Potřebuje vyhrát. Touží po vítězství jako ještě po ničem."
Itachi netušil, co by měl dělat. Nechtěl Sakuru opustit, přesto věděl, že ho Pein potřebuje. Byl si vědom toho, že by si do smrti vyčítal, že tu Sakuru nechal stejně jako, že Akatsuki nechal na holičkách. Dlouho přemýšlel. Nakonec se rozhodl. I když mu to rvalo srdce, věděl, že to musí udělat. Rozhodl se, že do boje půjde. Musí pomoct Peinovi. Stačí, když dá Sakuře prášky na spaní a ona si ničeho nevšimne. V hlavě měl zmatek, jediná jasná myšlenka byla myšlenka na boj. Musel se zúčastnit, i když nechtěl. Musel to udělat.
"Půjdu do toho, jenom potřebuju mít jistotu, že bude Sakura v pořádku," řekl nakonec. Krátce pohlédl na Konan. Viděl, že se jí ulevilo.
"Postarám se o to, aby byla v pořádku. Dám jí nějaké prášky, aby si toho vůbec nevšimla. Ten boj nebude trvat dlouho. Hned se k ní vrátíš," konejšila ho.
"Doufám," zamumlal Itachi a vrátil se za Sakurou do pokoje. Pořád přemýšlel nad tím, jestli udělal dobře, když souhlasil, že do boje půjde.
Netušil, jaké to ponese následky. Nevěděl, co bude následovat…
Všichni se sešli v Peinově kanceláři v deset hodin večer. Každý byl obeznámen s tím, co teď budou dělat. Úkol byl jednoduchý: dostat se co nejrychleji do Konohy, spojit se s Orochimarem, rozpoutat boj, vyhrát boj a v klidu odejít.
Každý chápal. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by těmto rozkazům nerozuměl, přesto jejich vítězství nebylo jisté. Budoucnost jim přinesla nečekaný zvrat, s nímž nikdo nepočítal.
"Jestli je to všem jasné, vyrážíme!" zavelel Pein.
"Hai!" všichni vyběhli ze sídla a zamířili ke Konoze. Běželi tiše. Nikdo si jich nevšiml. Během několika desítek minut stáli před bránou do Konohy.
"Chceš zaútočit hned?" otázal se Itachi Peina.
"Měl jsem v plánu počkat na Orochimara, ale nehodlám plýtvat svým časem. Zaútočíme hned."
Okamžitě vběhli do Konohy. Chtěli zamířit k Tsunade a začít boj tam, ale jejich plán jaksi selhal. Stalo se něco, s čím nepočítali.
Několik kroků od brány stáli ninjové Konohy připraveni k boji a v jejich čele stál Orochimaru se Sasukem po boku.
"Nezapomněl sis něco, Itachi?" zeptal se oplzle Sasuke.
Itachiho pohled padl na to, co Sasuke svíral v náručí.
"Sakuro…" zašeptal téměř neslyšně.
"Byli jsme na cestě k vám, abychom vám řekli, že chceme zaútočit dřív. Bohužel jsme našli prázdné sídlo se spící Sakurou. Netrvalo dlouho a nám došlo, že jste nás zradili. Proto jsme si vzali Sakuru jako rukojmí a přemístili jsme se do Konohy," vysvětlil Sasuke.
"Mýlíš se, Sasuke," začal Pein. "Nezradili jsme vás. Chtěli jsme zaútočit co nejdřív."
"Nevěřím," odsekl Sasuke. "A jelikož jste nás zradili, máme právo přestoupit na druhou stranu," usmál se. "Což znamená, že máme jistou převahu."
"Vy jste se spolčili s Akatsuki?" vyjela Tsunade na Sasukeho.
"To vám vysvětlím později. Dozvíte se to, až Akatsuki jako organizace navždy padne."
"Nás nezničíš, Sasuke," sebevědomě oznámil Itachi. "A Sakuru taky nedostaneš. Na to prostě nemáš."
"Možná ti dnes dojde, že nejsem tak slabý, jak si myslíš."
Bez jakéhokoli varování Itachi zaútočil na Sasukeho. Dbal přitom na to, aby se Sakura nezranila. Lehce ji odsunul z bojiště a plně se věnoval svému mladšímu bratrovi.
Začal krutý boj. Natrvalo moc dlouho a vzduchem začaly létat kunaie. Krev začala barvit zem. Všechno se v několika minutách změnilo. Takovou spoušť ještě nikdo z nich neviděl.
Peinovi začalo docházet, že to nebyl dobrý nápad. Byli v menšině a jejich síla nestačila na Konohu spolčenou s Orochimarem.
Stočil svůj pohled napravo od sebe. Na zemi uviděl nehybné zkrvavené tělo plné šrámů. Jediné, co mu naznačilo, o koho se jedná, byly modré vlasy. Věděl, že právě přišel o svou milovanou Konan.
Odvrátil svůj pohled. Podíval se na druhou stranu. Jeho bystrý zrak zachytil Sasoriho, jak se marně snaží vyhnout útoku několika ninjů. Viděl, jak se na něj všichni vrhli. Poté už jenom uhnul pohledem, aby neviděl jeho znetvořené tělo.
Věděl, že všechno jde do kopru. Sám měl co dělat, aby odrážel všechny útoky. V tu chvíli uvažoval nad útěkem. Hlavou se mu honily myšlenky na úprk.
'Kde je vlastně Itachi?' zeptal se sám sebe. Vyskočil vysoko do vzduchu a podíval se pod sebe na bojiště. Během těch několika vteřin stačil poznat, že Itachi, Sakura a Sasuke jsou pryč. 'Náhoda? To asi těžko! Zdrhli!'
Jakmile doskočit opět na zem, bylo po něm. Vůdce Akatsuki padl, stejně jako většina jeho spolupracovníků. Jediný, kdo z Akatsuki ještě žil, byl Itachi a to jen díky tomu, že zbaběle utekl.
Itachi běžel, co mu síly stačily. V náručí křečovitě svíral Sakuřino nehybné, stále ještě spící tělo. Utekl z boje, aby Sakuru zachránil ze spárů svého mladšího bratra. To poslední, o co v životě stál, bylo vidět Sasukeho, jak je se Sakurou.
"Zastav se! Bojuj! Bojuj, ty srabe!" zakřičel Sasuke, který se mu pověsil na paty. Sledoval ho, honil ho. Chtěl ho zahnat na místo, odkud nebude moci utéct. Chtěl ho zabít za to, že vyvraždil celý jejich klan. Chtěl svůj klan pomstít. Toužil po tom vidět Itachiho umírat. Toužil vlastnit Sakuru. Chtěl svému bratrovi dokázat, že není slabý. Chtěl mu vzít dívku, kterou z celého srdce miloval.
Itachi běžel ještě chvíli. Nakonec se zastavil na malé mýtince. Sakuru opatrně opřel o strom a stanul před Sasukem.
"Konečně si to spolu vyřídíme," zavrčel Sasuke.
"Opravdu si to myslíš?" optal se posměšně Itachi. "Vážně si myslíš, že mě dokážeš porazit?"
Sasuke němě přikývl.
"Ale prosím tě," lhostejně mávl rukou Itachi. "Smiř se už s tím, že mě nedokážeš porazit. Jsem starší a zkušenější. Umím toho víc než ty, jsem silnější a s tím nic neuděláš."
"Lžeš!" rozohnil se Sasuke. "Nejsi silnější! Já tě dokážu porazit! Hodně jsem trénoval! Jsem silnější než ty, umím toho víc než ty. Jsem lepší, jsem mnohem lepší než ty, bratříčku!"
"Sasuke," oslovil ho jemný starostlivým hlasem, jako kdysi jeho matka. "Vztekáš se tady jako malý kluk. Čeho tím dosáhneš? Myslíš, že mě vystrašíš?" Jeho hlas přestával být jemný a milý. Začínal se měnit v tvrdý, odhodlaný a výhružný hlas, který Sasuke tolik nenáviděl. "Tím, že se budeš vztekat, ničeho nedosáhneš. Jsi tu jenom pro smích. Jsi směšný, Sasuke. Jsi tady za kašpara, nic jiného tady neděláš. Tvé plané řeči mě rozesmívají." Itachi se zlehka ale od srdce zasmál. Bylo mu jasné, že tohle Saskeho ještě víc naštve. Chtěl, aby se vztekal a díky tomu chyboval.
"Nejsem tady pro smích!" vyštěkl Sasuke. "Nejsem tady za kašpara! Lžeš! Lžeš mi do očí!" křičel stále dokola. Bylo vidět, že doopravdy ztrácí kontrolu nad svým vztekem. Začal hlasitě dupat. Kopal kolem sebe. Stále dokola vyřvával různé nadávky na Itachiho osobu.
Itachi se smál. Už dlouho neviděl nikoho, kdo by takhle ztratil hlavu a vyváděl jako právě Sasuke. Už dlouho se takhle nezasmál.
Každá legrace však někdy končí.
Sasuke se náhle zklidnil. Pohled, který byl prostoupen zlem i nenávistí, namířil přímo na Itachiho.
"Itachi," oslovil ho ledově klidným hlasem, který způsobil, že Itachimu znenadání běhal mráz po zádech. Změna jeho nálady byla tak náhlá, že Itachi uvažoval nad tím, jak je to vůbec možné. Ještě nikdy nezažil, že by viděl někoho, komu se nálady mění tak rychle. "Zabiju tě. Dneska tě zabiju. Dneska pomstím svůj klan a také dnes získám Sakuru." Jeho hlas působil na Itachiho jako milióny malých jehliček, které se mu zarývaly do každé části jeho těla.
"Sasuke," promluvil Itachi. "Mě nezastrašíš," řekl, i když si nebyl úplně jistý tím, zda je stále silnější než Sasuke. Věděl, že uplynulo dost času od doby, kdy odešel z Konohy. Věděl, že za tu dobu se mohl naučit hodně věcí, které by mohly být předmětem Itachiho zkázy.
"Já tě nechci zastrašit," oznámil klidně Sasuke. "Já mluvím pravdu."
"Nevěřím," odsekl Itachi.
Sasuke se na něj zlomyslně podíval. V jeho pohledu bylo něco, co donutilo Itachiho k chvilkovému zamyšlení. V jeho očích zahlédl upřímnou touhu. Nedokázal však rozlišit, zda je to touha po Sakuře anebo po Itachiho smrti. Nicméně věděl, že tento boj bude krutý.
"Tak začneme," vyzval ho Sasuke. Bez rozmyslu zaútočil.
Itachi se vyhýbal jeho útokům. Sám útočil jenom málo. Chtěl Sasukeho vyčerpat. Nechtěl moc plýtvat svou energií.
Uplynuly dvě hodiny. Sakura se začala probírat. Přišlo jí zvláštní, že je opřená o strom místo toho, aby ležela v posteli v Akatsuki sídle. Jako další zvláštnost považovala lehoučké cinkání katan. Očima bedlivě prohledala okolí. Nacházela se na malé mýtince. A nebyla tam sama. Několik metrů od ní se odehrával boj. Sasuke bez přestání útočil na Itachiho. Vypadalo to, že Sasuke už ztrácí sílu.
Podívala se na své břicho. Stále bylo vážně zraněné a ona ještě neměla dostatek chakry, aby se mohla vyléčit. Musela tedy jenom čekat a dívat se, jak boj dopadne.
Teprve po několika dalších hodinách bylo konečně rozhodnuto. Sasuke padl mrtev k zemi. Itachi se stal vítězem. Jenom on měl nyní právo na Sakuřino srdce.
Itachi věděl, jak dopadl boj v Konoze. Nemusel se tam vracet, aby mu došlo, že všichni členové Akatsuki v boji padli. Výsledek byl jasný už na začátku. Sice on je nyní považován za zbabělce, ale stále žije. Žije a žije taky Sakura. Nic jiného pro něj není důležité.
Opatrně vzal Sakuru do náruče. Přemístil se s ní do Akatsuki sídla. Několik následujících dní se o ni staral stejně jako Konan. Po několika týdnech Sakura získala svou chakru a doléčila se.
Nikdo nemluvil o tragédii, která se stala v době, kdy byla Sakura vážně raněná. Neměli důvod o tom mluvit. Neměli důvod kazit si své štěstí, když jsou konečně spolu.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 29. září 2013 v 22:37 | Reagovat

waaaw krasneee *-* fantasticky pises <3

2 Lulik Lulik | 28. listopadu 2013 v 20:20 | Reagovat

Mas to tu pekne :D ale ten blog predtim byl taky moc super no myslim ze porad pises nadherne :DD pokracuj :D

3 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 7:05 | Reagovat

[2]: Děkuji:D, moc si toho vážím. Jsem ráda, že jsi zpátky.:)) Je to nepopsatelný pocit, když vím, že někdo, kdo dříve četl mé povídky, je zpět.
Dost by mě zajímalo, jak se Ti podařilo na mě opět narazit. Jestli to tedy není tajemství :-)

4 Lulik Lulik | 29. listopadu 2013 v 22:35 | Reagovat

No potom co si zrusila svuj blog sem si udelala vlastni no a nedavno sem si rekla ze se podivam jestli nejsou u Peinsaku nejake nove povidky a kdyz das do google peinsaku povidky tak ses na prvem miste druhy je moj blog :D a treti tky moj blog a no hodne z toho je muj blog :D :D

5 Lulik Lulik | 29. listopadu 2013 v 22:40 | Reagovat

Mam vlastni blog a jednou sem si rekla ze se podivam jestli nekdo nahodou nepise tky peinsaku a kdyz das do google peinsaku povidky tak ses na prvem miste ja sem na druhem a asi i na tretim a asi na vsech zbylich :D

6 Lulik Lulik | 29. listopadu 2013 v 22:43 | Reagovat

Ou sry mozna tu je dvakrat podobny koment :D za to se omlouvam nejak mi blbne pc :D

7 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 8:25 | Reagovat

[6]: Nemusíš se omlouvat, tohle se tu v poslední době děje dost často:)).
K povídce na PeinSaku jsem se ještě tady nedostala,
zatím píšu ItaSaku a v plánu mám DeiSaku :-D
Vcelku si i pamatuju, o čem ta povídka byla, nejdřív jsem zabila Konan a Sasukeho, pak jsem dala Sakuru do Akatsuki a nějak se to začalo samo od sebe vyvíjet. :D

8 Lulik Lulik | 30. listopadu 2013 v 21:42 | Reagovat

jj tak neco :D ja uz pisu peinsaku druhe a je to tak devadesatkrat lepsi nez to prve :D a asi tak desetkrat delsi :D

9 Wolf-Detective Wolf-Detective | Web | 22. prosince 2013 v 19:09 | Reagovat

Takže, drahoušku...
NE....R MĚ! ŘEKLA JSI MI, ŽES TAM ZABILA VŠECHNY A NAJEDNOU TU JE ŽIVÝ TENHLE PÁREČEK?! JÁ MYSLELA, ŽE PADNE JAK SASUKE, TAK ITACHI A SAKURA PODLEHNE ZRANĚNÍM! NO TY UMÍŠ PŘEKVAPIT!!! :D
(Nic, co jsem teď napsala si neber jako něco špatného. Prostě mě to jen vytočilo :D V tom dobrém smyslu :D :D Hahahaha KUKAČKY.

10 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

[9]:No tak přežili tihle dva a co? Nemůžu pořád psát, že všichni zemřou, to už by byl moc předvídatelný konec. :D
A kukačky??????

11 Wolf-Detective Wolf-Detective | Web | 22. prosince 2013 v 23:25 | Reagovat

[10]: :D Válím se na zemi s chechtám se. Dostávám po hlavě novinama...
Nicméně milá Sakuro (-_-) Nechceš už tomu Itachimu dát toho Naruta? Víš, jak bych se nasmála, kdybys to udělala? Nebo to udělám já! Napíšu to na svůj blog a pak tam dám - dodatek do povídky Nečekaná setkání od SakuryUchihyHrauno13 :D
Uchichi (=Uchihy) :D Málem jsem se přepsala :D

12 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 8:58 | Reagovat

[11]: Myslím, že těma novinama bys měla dostat ještě trochu víc, aby se ti rozsvítilo. :-) A Itachimu Naruta nedám.
Vím, jak by ses smála, přece jenom tě trochu znám. -_-
Na svůj blog si to klidně dej, stejně nikdo od tebe můj blog nezná, takže z toho budou jenom nechápavé pohledy a nic se tím nevyřeší :-P.
Jj, to už je holt krutá realita, co?

13 Aki-chan Aki-chan | Web | 14. srpna 2014 v 14:07 | Reagovat

úžasná poviedka len je škoda ,že aj konan zomrela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama