-Na minulosti nezáleží?6

14. září 2013 v 16:06 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Sakura měla pocit, že v okolních stínech zahlédla jakýsi pohyb. Okamžitě zbystřila.
"Děje se něco?" optala se jí Konan, když si všimla, jak se Sakura soustředí na les kolem sebe.
"Vidělas to?" zeptala se.
"Co máš na mysli?" nechápala Konan. Svůj pohled stočila k lesu. Nic neviděla. Žádný pohyb neupoutal její pozornost. Vše zůstalo nehybné. Všechno bylo v klidu tak jako vždycky.
"Tys to vážně neviděla?" překvapeně na ni hleděla Sakura.
Konan se znovu podívala do lesa. Opravdu tam nic neviděla.
"Tamhle!" ukázala před sebe Sakura. Na místě, kam ukazovala, se lehce pohnula větvička stromu.
"Jenom vítr," pokrčila rameny Konan.
Sakura tomu nechtěla věřit, byla si jistá tím, že tam opravdu něco je. Cítila to. Měla neblahý pocit, že ji něco sleduje. Nebo spíš, že jí někdo sleduje. Někdo, kdo se schovává v lese.
"Já jdu dovnitř. Přijď, až ti dojde, že tam nic není." S těmito slovy Konan odešla.
Sakura na chvíli osaměla. 'Opravdu je to tak, jak Konan říká? Hrabe mi, nebo mám pravdu?' Sakura se zamyslela a znovu se podívala do lesa. Její pohled upoutal pohyb keře. Dala by ruku do ohně za to, že se nemýlila. Opravdu tam někdo byl.
"Tak vylez!" křikla. "Vylez a bojuj. Ukaž se a postav se mi, ty srabe!"
"Nemusíš tolik křičet," ozvalo se z keře několik metrů od ní. "Já slyším. A předem tě upozorňuji, že zbabělec nejsem," pokračoval. "Ale to bys už sama mohla vědět, Sakuro."
Překvapeně zírala na osobu vycházející z keře. Byl to muž, celý oděný v černém. Poznala masku i bílé vlasy. Stál před ní její sensei Kakashi.
"Co zde chcete?" otázala se tlumeně.
"Potřebuji s tebou mluvit. Avšak jsi sledována, proto by bylo nejlepší, kdybychom spolu bojovali, abychom nevzbudili podezření, nemyslíš?" Ani nečekal na její reakci a zaútočil. Byl to jenom jednoduchý kop, který zvládla zablokovat.
"Dobrá tedy," ležérně pokrčila rameny. "Co potřebujete?"
"Chci se tě zeptat, zda nevíš něco o jejich plánech. Nezaslechla jsi třeba něco, co by nám mohlo pomoct?" vyzvídal a přitom stále útočil.
"Bohužel nic nevím," připustila. "Nenechají mě nahlédnout do svých plánů. Nejsem tady ani moc dlouho. Potřebuji víc času, ale i tak si myslím, že nic nezjistím. Tohle je Akatsuki a oni si dávají pozor. Nikdo mi tady nevěří."
"Dobrá, chtěl jsem se jenom ujistit. Toto je velice složitá situace. Myslím, že zase půjdu."
"Ne!" vykřikla Sakura.
Kakashi a na ni zaraženě podíval.
"Děje se něco?"
"Ano, ano děje. Nemůžu uvěřit, že jste mi něco takového mohl udělat. Je mi za těžko jenom na to pomyslet. Zklamal jste mě, Kakashi. Opravdu jste mě hluboce zklamal. Od vás bych takovou zradu nečekala. Od vás opravdu ne."
"Sakuro, možná teď budu znít netaktně, ale o čem to sakra mluvíš? Zacházejí tady s tebou špatně? Praštili tě do hlavy? Máš halucinace?"
"Nechte toho!" okřikla ho. "Nemám halucinace. Sice mě praštili do hlavy, ale ještě neblázním. Jsem plně při vědomí a moje mysl je naprosto v pořádku."
"V tom případě nechápu, co mi zde vytýkáš. Nic jsem ti neudělal. Pokud si dobře pamatuji, nemáš mi co zazlívat. Nikdy jsem tě nezklamal." Bezradnost v jeho hlase byla hodně silná. Opravdu nevěděl, co Sakuře provedl.
"Nehrajte to na mě. Vím moc dobře, že víte, co myslím. Zradil jste mě. Zklamal jste mě. Tak už se konečně přiznejte a vysvětlete mi své počínání!" V Sakuře vzkypěl vztek. Její oči jako by metaly blesky. Bylo na ní vidět, že je přesvědčená o jeho vině.
"Sakuro, prosím, uklidni se. Opravdu netuším, co jsem udělal. Vysvětli mi, prosím, čím jsem tě tolik rozhněval, protože mě opravdu nic nenapadá." Upřímně na ni pohlédl.
"Zradil jste mě, Kakashi," začala. "Doufala jsem, že mi pomůžete, ale vy jste mě v tom nechal. Když jsem spadla z toho stromu, ve chvíli, kdy se nade mnou skláněl Itachi společně se Sasukem, nepomohl jste mi. Mohl jste je odehnat. Mohl jste mě uchránit. Nemusela jsem odejít s jedním z nich. Mohl jste mi pomoct, ale vy jste nic neudělal. Jenom jste tam stál a celé to sledoval. To kvůli vám jsem teď tady. Musím trávit svůj čas s člověkem, kterého od srdce nenávidím. Itachi mě zmlátil do bezvědomí. Považuje mě za svůj majetek. Je hrubý.
Mohl jste mě toho ušetřit, ale vy jste to neudělal. Nechal jste mě v tom. Možnost na mou záchranu byla, tak proč jste jí nevyužil? Proč jste mě v tom nechal, Kakashi-sensei?"
Kakashi se na ni zmateně podíval. Trvalo několika vteřin, než strávil, co mu právě řekla. Chvíli přemýšlel o jejích slovech. Nevěděl, jak by ji měl ukonejšit.
"Musel jsem to udělat. Díky tomu ses ocitla v Akatsuki sídle. Díky tomu se naše vesnice může dozvědět něco o jejich plánech. Nezachránil jste tě, protože jsem plánoval dopředu. To, že jsi sletěla ze stromu, bylo pro mě jako zázrak. Bylo mi jasné, že naše mise nebude moc úspěšná. Potřeboval jsem víc informací. A když se o tebe začali hádat, bylo mi jasné, že si tě jeden z nich odvede a ty tak budeš mít kontakt s tajnými informacemi, které se nám můžou hodit," vysvětlil. "Neměj mi to za zlé. Prostě jsem potřeboval nějakého špeha a ty ses, dalo by se říct, sama nabídla."
Sakura na něj překvapeně zírala. "Chcete mi říct, že se ani o mou záchranu nepokusíte? Chcete, abych tady byla dál?"
"Ano," přitakal Kakashi. "Přesně to mám v plánu."
"Vy jste snad úplně mimo! Copak to nechápete?!" rozohnila se. "Nemůžu tady zůstat! Musím pryč! Je to tu k nevydržení. Musím zpět!"
"Uklidni se. Vždyť se nic neděje," konejšil ji. "Budeš tady muset ještě nějaký čas pobýt, jiná cesta není," šeptal.
"Vždycky je jiná cesta," odporovala Sakura. "Vždycky mám na výběr!"
"Tentokrát bohužel ne," smutně se usmál.
Konan se vyklonila z okna. "Co pořád řveš? Je to slyšet až sem!"
"Promiň," obrátila k ní svůj omluvný pohled.
Když se otočila zpátky, aby se dál bavila s Kakashim, místo, kde dřív stál, bylo prázdné. Odešel a jí tam nechal.
Obrátila se k lesu zády a zamířila do Akatsuki. Rozhodla se, že čas, který zbýval do večeře, zabije spánkem. Zamířila do svého podkrovního pokoje.
Jakmile vstoupila, ucítila chlad, který okamžitě prostoupil celé její tělo. Cítila zvláštní pocit něco jako smíšeninu strachu a bolesti. Cítila to mnohem intenzivněji než dřív.
Musela pryč. Pryč. Okamžitě.
Vyběhla z toho pokoje a zašla do pokoje, který patřil Deidarovi. Ucítila jemný klid. Bez rozmyšlení si lehla do jeho postele a během několik minut usnula.
Probral ji až Konanin křik svolávající všechny k večeři.
Posadila se a lehce si protřela oči. Spalo se jí tak dobře, že ani neměla chuť vstávat. Ale i přesto donutila své tělo k poslušnosti a zašla na večeři.
"Tak, jak jste v tom vašem boji pokročili?" zajímal se Hidan, když do jídelny vtrhli Itachi a Deidara. Oběma se prudce zvedal hrudník. Bylo vidět, že bojovali bez přestávky.
"Samozřejmě jsem lepší," oznámil hrdě Deidara.
"Ne to teda nejsi. Já jsem lepší," opáčil se Itachi. Kdyby je Pein nezastavil, začali by se hádat a možná i prát, čímž by mohli poškodit vybavení jídelny, o což nikdo nestál.
"Uklidněte se," promluvil. "Sedněte si a v klidu se najezte. Nechci, aby se minulost opakovala, je vám to jasné?" Oba probodl ostrým pohledem.
"Aby se minulost opakovala?" nechápala Sakura.
"Neřeš to, maličká," oslovil ji. "Na minulosti nezáleží."
Sakura se na něj vražedně podívala. Chtěla vědět, o co jde, ale jediný Peinův pohled ji usadil. Byl to tvrdý a nekompromisní pohled, z něhož mrazilo.
Jinak byla večeře vcelku klidná.
Když se všichni najedli, rozešli se do svých pokojů. Sakura nerozhodně stála před dveřmi svého pokoje. Vůbec se jí nechtělo tam spát. Už jenom pouhé pomyšlení na tu hrůzu jí nahánělo strach.
Sakura se rozhodla. Bez ohledu na to, co chce Kakashi, odejde. 'Nezůstanu tady už ani minutu. Musím pryč!' S touto myšlenkou prošla celým Akatsuki sídlem. U dveří, které vedly ven, se na chvilku zastavila. 'Nic mě tu nedrží. Vůbec nic.'
Vzala za kliku a odešla. Plížila se tichou nocí. Potřebovala se dostat pryč. Musela pryč.
Zrychlila. Měla pocit, jako by ji někdo sledoval. Cítila, že ji někdo pronásleduje.
Dala se do sprintu. Cítila horko po celém těle. Její plíce se dožadovaly vzduchu. Nedbala toho a běžela dál. Nechtěla zpomalit. Nesměla se zastavit.
Svůj pohled upřela před sebe. Uviděla blížící se postavu.
Ohlédla se. Uviděla druhou blížící se postavu.
Docházel jí čas. Srážka byla nevyhnutelná.
V zoufalství klesla na zem, a co nejvíce se k ní přitiskla. Doufala, že si jí nevšimnou.
Každou vteřinou čekala bolest. Čekala něčí útok. Čekala smrt.
Místo toho uslyšela, jak ty dvě postavy vyskočili a střetli se v boji nad ní.
Slyšela cinkání kovu. Domyslela si, že to jsou kunaie.
"Nech ji, ty šmejde. Už jednou jsem ti to řekl. Ale jestli jsi to nepochopil, klidně ti to zopakuji: nesahej na ni. Minulost se nebude opakovat, nedovolím, aby se to znovu stalo. Nedovolím ti to."
"Není to tobě, zda se bude minulost opakovat nebo ne. Je to na mě. Já rozhoduji o všem. A říkám, že se to stane. Stane se to, co už se jednou stalo a ty tomu nezabráníš. Nemůžeš tomu zabránit, protože už se vše dalo do chodu a dnes večer vše skončí. Dnes se stane to, co se již jednou stalo a ty proti tomu nic nezmůžeš."
Sakura otevřela oči. V měsíčním světle uviděla záplavu blonďatých vlasů. Okamžitě poznala, že proti sobě stojí Deidara a Itachi.
"Nedovolím ti to!" křikl Itachi.
Ale bylo už pozdě. Deidara se mezitím vrhl na Sakuru a zaútočil. Několikrát máchnul rukou, v níž dřímal kunai. Způsobil jí tím několik dlouhých a zároveň hlubokých šrámů po celém těle. Všechny prudce krvácely.
Deidara se krvelačně usmál. Už nebyl tak hodný a milý, za jakého ho Sakura považovala. Změnil se. Změnil se v krvelačnou zrůdu, která mučí, způsobuje bolest a zabíjí.
"Ne!" zděsil se Itachi a okamžitě k Sakuře přiběhl.
Deidara se postavil proti němu. "Během několika následujících minut vykrvácí," oznámil se slizkým úsměvem. V očích mu hrálo šílenství.
Žalostný pohled na něj byl. "Nech mě vykonat mou povinnost. Nech mě zopakovat minulost," nabádal ho.
"Ne!" vzepřel se Itachi. "Nedovolím ti to."
Itachi se postavil proti němu. Bylo mu jasné, že si musí pospíšit. Sakuře docházel čas a to velice rychle.
Deidara se krutě zasmál. Byl to šílený smích, z něhož Sakuře i Itachimu běhal mráz po zádech. Byl to smích, který dokazoval, že proti němu nemají šanci. Byl posedlý. Byl posedlý tím, aby se minulost opakovala. Nemohl jinak. Musel zopakovat svůj čin.
Itachi se s ním dal do boje. Věděl, že tentokrát musí vyhrát, aby se nestalo to samé, co už jednou postihlo jejich organizaci. Musel jednat rychle. Sakura byla na pokraji vyčerpání. Ztráta krve si vyžádala svou oběť: ztrácela vědomí. Její tělo bezvládně leželo na zemi. Jediné, co by mohlo být východiskem, byla smrt. A ona si to přála. Přála si být mrtvá, alespoň by se jí už nikdy nemuselo nic stát.
Nikdy. Nic.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 14. září 2013 v 21:08 | Reagovat

waaaw :) som zvedava na dalsi dieel :))

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 14. srpna 2014 v 13:34 | Reagovat

heee ? Deidara ma fakt šokoval , že sa zmenil na beštiu. len dúfam ,že Itachi ho porazí a nakoniec sakuru zachráni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama