Když Kakashi společně s Narutem a Hinatou dorazil k Akatsuki sídlu, zahlédl v jednom z oken Sakuru, jak trénuje s Itachim.
"Itachi je fakt rychlý," poznamenal Naruto.
"Samozřejmě, že ano," řekl Kakashi tónem, kterým se snažil vyjádřit, jak velký je Naruto blbec. "Vždyť ovládá sharingan."
"No jo fajn. Ale proč tady vlastně stojíme? Zdá se, že se nic nedozvíme, protože jsou všichni zalezlí."
"Máš pravdu, Naruto. Kdybychom šli dovnitř, byl by to velký risk. Vrátíme se do Konohy a řekneme Tsunade, co jsme se dozvěděli od Orochimara, souhlasíš?"
Naruto beze slova přikývl.
"A ty Hinato?" obrátil k ní svůj pohled.
"Hm…" přitakala.
"Tak jdeme!"
Společně vyrazili zpět do Konohy. Hned, jakmile dorazili, zamířili k Tsunade.
"Jak to dopadlo?" optala se jich, když vešli.
Kakashi okamžitě všechno vyklopil. Dal si pozor, aby rozhovor mezi Orochimarem a Sasukem popsal přesně podle pravdy.
"Chcete mi říct, že Orochimaru chce, aby Sasuke něco udělal? Něco, u čeho není jisté, že to vyjde? Tvrdíte mi tady, že výsledkem jeho práce bude Itachiho smrt a Sakura?" nevěřícně na ně hleděla. Všem bylo jasné, že to zní dost nevěrohodně a navíc to celou situaci komplikuje.
"Ano, přesně jak říkáte," přitakal Kakashi.
"V tom případě by mě zajímalo, co má Sasuke v plánu," pokračovala Tsunade. Její nedůvěřivý pohled se změnil v pohled zamyšlený.
"To už bohužel nevíme, víc se nám nepodařilo zjistit," přiznal Kakashi.
"Dobrá, chvilku si odpočiňte a poté znovu vyražte. Potřebuji se dozvědět, co nejvíc informací," Tsunadin krutý pohled se postupně zabodl do každého přítomného. Nikdo neměl sílu vzdorovat. Všichni vyrazili ke svým domovům, aby se trochu prospali. Další sraz měli až následující den v osm ráno.
Tsunade zůstala ve své kanceláři. Přemýšlela nad tím, co se právě dozvěděla. Vůbec jí to nedávalo smysl. Chápala, že chce Sasuke Itachiho zabít, i pro získání Sakury měla jisté pochopení, ale vůbec si nedokázala představit, jak by toho mohl dosáhnout, když je ve spojenectví s Akatsuki. Možná nějakým podvodem. Ale jakým?
Než stihla ve své mysli poskládat další otázku, odpověď přišla osobně.
"Zdravím Tsunade," ozvalo se z prostředku místnosti. Tsunade zvedla hlavu od stolu a podívala se na nově příchozí osobu.
Ztuhla překvapením.
"Ahoj Sasuke," dostala ze sebe po několika vteřinách zírání na Sasukeho osobu. Musela uznat, že se změnil od té doby, co ho viděla naposled.
"Jsem zde za určitým úkolem," začal Sasuke. Chvilku váhal, než pokračoval. "Chtěl bych vám nabídnout spojenectví. Spojenectví mezi Konohou a Orochimarem."
Tsunade na něj nevěřícně zírala. Vůbec nechápala, jakou by to pro něj mělo výhodu. Netušila, co má v plánu.
"Co by to Konoze přineslo?" zeptala se.
"V době boje bychom vám přišli na pomoc," vysvětlil stručně Sasuke.
"A co by to přineslo Orochimarovi?"
"V našem boji byste nám pomohli. Žádáme po vás několik dobrých bojovníků, vždy by samozřejmě záleželo na počtu nepřátel. Mohli by to být ANBU a někteří dobře trénovaní ninjové. Víc po vás nežádám."
"Přišel jsi nyní, protože víš, že brzy k nějakému boji dojde?" optala se Tsunade.
Sasuke na chvilku znejistěl. Bylo vidět, že váhá.
"Ano, myslím, že brzy k nějakému boji dojde a Orochimaru potřebuje zvítězit."
"Dobrá," přikývla Tsunade. "Předpokládám, že s nikým jiným nemáte už dohodnutou spolupráci," probodla ho ostrým pohledem.
Sasuke znovu znejistěl. Netušil, co by měl odpovědět.
"Ne," odpověděl. Tsunade poznala nejistotu v jeho hlase. Lhal. To poznala ihned.
"Dobrá, dohodnuto," usmála se. Během několika následujících minut se starali o napsání smlouvy. Poté Sasuke bez rozloučení odešel.
Tsunade znovu osaměla. Potřebovala čas na to, aby nad tím vším popřemýšlela. Přišlo jí to ještě víc zamotané než kdy dřív.
'Takže Sasuke se snaží posílit Orchimarovu skupinu tím, že shání posily. Je dohodnutý s Konohou i s Akatsuki. Co tím sakra sleduje? Jaký to má význam?'
Tsunade jenom doufala, že se nepokusí poslat Akatsuki proti Konoze. Byl by to sice zajímavý boj, ale dost nebezpečný.
Tsunade zakroutila hlavou a unaveně klesla na stůl. Nerozuměla tomu, i když tomu rozumět chtěla. Bylo to na ni moc složité. Rozhodla se tedy, že se místo únavného přemýšlení o Sasukeho plánech bude spát.
Sakura se mezitím probudila. Rozhlédla se kolem sebe a spatřila Itachiho pokoj.
Tiše si povzdechla.
"Už jsi vzhůru?" otázal se jí Konanin hlas.
"Jasně," přitakala a podívala se na ní. Lehce se usmívala, tvářila se, jako by tohle všechno čekala. Její výraz prozrazoval, že ví víc, než si Sakura myslí.
"Měla by ses najíst," nabádala ji Konan.
"Asi máš pravdu," řekla Sakura. Při myšlence na jídlo se ozval její prázdný žaludek.
Společně vyrazili do jídelny, kde se najedly.
Sakura přemýšlela nad tím, co se stalo. Pamatovala si celý boj. Potom se jí v mysli objevil okamžik, kdy nestihla uhnout Itachiho útoku, ucítila prudkou bolest v hlavě a potom si už nic nepamatovala. Usoudila, že se tam musela složit.
"Nevíš, jak dlouho tady budu?" zeptala se znenadání Sakura.
"Tím si nejsem jistá," odpověděla Konan. V jejích očích se na chvilku objevil vědoucný pohled. Měla několik teorií, jak by se vzniklá situace mohla vyvíjet, ale nechtěla je říkat. Chtěla dál celou situaci sledovat, aniž by se na jejím vývoji jakkoli přičinila.
"Myslíš, že mám vůbec nějakou šanci, že bych odsud odešla?"
Konan se na ní nevěřícně podívala. V mysli se vrátila o několik let dozadu. Probírala se vzpomínkami. Podle nich nakonec zformulovala odpověď: "Myslím, že se odsud nedostaneš, a to nikdy v životě."
Sakura na ni nechápavě pohlédla. Její slova jí dost ranila. Nedokázala si představit, že by měla po zbytek svého života žít v Akatsuki. Přišlo jí to až moc nereálné. Spíš nechtěla žít s Akatsuki. Itachi se k ní choval hrubě, jediný, kdo trochu projevil soucit, byl Deidara a Konan. Nikdo jiný se o ni nezajímal. Netušila, jestli zvládne žít v této organizaci.
"Nad čím tak vehementně přemýšlíš?" vyrušila jí Konan.
"Nechci tady žít," odpověděla popravdě.
"Časem si zvykneš," konejšila ji. "Není to tady tak špatné. Na Itachiho si snadno zvykneš. Nejlepší je ho ignorovat. Opravdu, věř mi. Je to tu prima."
Sakura se chabě usmála. Nemohla pochopit, jak by mohla ignorovat Itachiho, když jí považuje za svůj majetek. Nevěřila Konan, že si zvykne na život v Akatsuki.
Netušila však, že se její myšlenky změní. Nevěděla, že znalost minulosti a jedna situace změní její názor na Deidaru, Itachiho i samotnou organizaci Akatsuki…
"Nevím. Myslím, že si nikdy nezvyknu. Itachi je…" hledala ta správná slova, kterými by vystihla jeho charakter. "Prostě je divný a hrubý."
"Máš pravdu, je hrubý a divný, ale dokáže být i jiný. Za těch několik let, co jsem tady, jsem už stačila poznat, jaký doopravdy. Jací doopravdy jsou všichni tady. A z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že to, co nyní vidíš, je jenom pouhá iluze."
Sakura na ni obrátila překvapený pohled. Nevěřila jí.
"Však ty časem pochopíš význam mých slov," chlácholila ji. "Už velice brzy zjistíš pravdu," zašeptala.
Sakura její slova neslyšela. Nevěděla vůbec nic. Netušila, co se v následujících několika dnech stane. Ničeho si nebyla vědoma.
"Kolik je vlastně hodin?" zeptala se Sakura po dlouhé chvíli ticha.
"Budou dvě odpoledne," odpověděla Konan.
"Takže jsou všichni už po obědě?" otázala se pro jistotu.
"Ano," přitakala Konan.
"A co tedy všichni dělají?"
"Itachi bojuje s Deidarou, Sasori je sleduje a ostatní si dávají šlofíka."
"Co mám dělat já?"
"Nevím. Můžeš si dělat, co chceš, jenom nesmíš opustit toto sídlo. Můžeš třeba sledovat boj nebo si na chvilku odpočinout. Je to na tobě."
"Myslím, že se projdu po okolí," usmála se Sakura.
"Dobře, budu tě sledovat," řekla.
Sakura se na ní zvláštně podívala.
"Jenom pro případ, že bys chtěla utéct," vysvětlila Konan.
"Fajn," s těmito slovy Sakura vyšla ze sídla. Procházela se po prostoru, který ohraničoval Akatsuki sídlo. Hlubokým pohledem začala probodávat les před sebou. Snažila se rozpoznat stíny, cítila, jako by ji někdo sledoval. Měla neblahý pocit, že se kolem děje něco, co nemůže ovlivnit. Pociťovala touhu běžet pryč a už se nikdy nevrátit.
Chtěla pryč. Ale proč vlastně? Co jí k tomu nutilo? Itachiho hrubé chování?
Ne.
Neznámost nového prostředí?
Ne.
Tak co? Strach?
Ano.
Strach z čeho?
Strach z toho, že se minulost může opakovat.
Minulost se již opakuje.
Bude tedy zopakována do posledního detailu?
To není jisté.
SakuraUchihaHaruno13










krasny dieeeeel
rychlo pokracko