-Na minulosti nezáleží?3

2. září 2013 v 19:45 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Itachi mezitím běžel společně se Sakurou do sídla.
"Nemůžeme na chvíli zastavit?" optala se. Už jí docházely síly. Itachi běhal neuvěřitelně rychle. Nestačila mu.
"Ne!" křikl Itachi.
"Proč?" zeptala se. Chvilku nedávala pozor a znovu sletěla ze stromu. Rukama trochu zbrzdila pád, ale i tak se dost uhodila.
"Víš, že jsi strašně otravná?" zeptal se Itachi a přiběhl k ní. Několika rychlými pohyby jí svázal nohy, ruce a zalepil pusu. "Teď to bude rychlejší," poznamenal. Přehodil si Sakuru přes rameno a vyrazil.
'Proč se tohle muselo stát zrovna mě?' zeptala se Sakura sama sebe. 'Proč mi všichni říkají, že jsem otravná? To jsem tak strašná? Proč mě nikdo nemá rád? Proč jenom já musím trpět?'
Podobné otázky si kladla po celou dobu cesty. Přišlo jí to strašně nefér. Nevěděla, proč po takové době kdy si konečně uvědomila, že pro ni Sasuke nic neznamená, nemůže být šťastná. Nejdřív jí život kazil mladší Uchiha a poté i ten starší. Bylo to až komické. I když jí to komické nepřišlo. Neznala nikoho, kdo by byl takový smolař jako ona.
"Tak a jsme tady," oznámil Itachi, když se před nimi objevila ohromná budova.
Sakura si ji krátce prohlédla a poté se znovu pustila do hlubokého přemýšlení. Nevěděla, co se bude dít. Spíš jenom tušila, že pobyt u Akatsuki se jí líbit nebude.
Itachi okamžitě zamířil do Peinovy pracovny, která se nacházela v druhém patře.
"Co zase chceš?" otázal se otráveně Pein, když Itachi vstoupil. Okamžitě si všiml dívky, kterou Itachi přivedl s sebou. Byla to růžovlasá dívka, z jejíchž zelených očí se řinuly slzy. "Ty sis sem přivedl holku?" zeptal se nevěřícně.
Itachi beze slova přikývl.
"Co tady s ní budeš sakra dělat?"
Itachi jenom pokrčil rameny. Jeho oči však plály zvláštním plamenem. Bylo vidět, že jisté plány má.
"Já se do toho plést nebudu," začal Pein "Ale upozorňuju tě, že jestli se to zvrtne, vinu poneseš ty a řešit to budeš taky ty. Nechci, aby byla pošpiněna dobrá pověst této organizace, to je ti doufám jasné. Starat se o ni budeš samozřejmě ty. Jestli chceš u ní začít s tréninkem, nechám to na tobě. Jenom si něco ujasněme- Je to zajatec, nebo člen?"
Itachi se na Peina chvilku díval. Viděl, že není spokojený s tím, co se děje. Bylo na něm vidět, že by nejradši Sakuru poslal pryč.
"To ještě sám nevím," pokrčil rameny Itachi a obrátil svůj pohled na Sakuru. Celá se třásla. Pohled do jejích uplakaných očí ho ujistil v tom, že jedná správně. "Nejspíš to bude člen," řekl nakonec.
Sakura si oddechla. Bylo to znamení, že nebude obětí, alespoň to byla pro ni dobrá zpráva.
"Fajn, ale cvičit ji budeš ty. Budeš za ni zodpovídat," upozornil ho.
"Samozřejmě," přikývl Itachi.
"A ona bude spát v pokoji v podkroví, v tom, co je prázdný. Je ti to jasné?" Peinovo obočí vyletělo kousek vzhůru.
"Jasně, že jo," přitakal Itachi.
"Dobře, to je snad všechno," Pein Itachimu pokynul, aby odešel.
Itachi poslechl. Beze slova vyšel z Peinovy pracovny a zamířil k sobě do pokoje. Tiše otevřel dveře a hrubě Sakuru hodil na postel.
Tiše zasténala, když se bouchla o zeď do hlavy. A to dost silně.
"Počkej tady!" nakázal a ihned odešel.
'Jak bych asi mohla utéct, když jsem svázaná?' zeptala se ironicky Sakura sama sebe. Nechápala, jak Itachi může být tak natvrdlý. Svázal jí tak, aby se sama nemohla vysvobodit.
Sakura zůstala sama v jeho pokoji. Tiše se rozhlížela kolem sebe. Nebyla to moc prostorná místnost. Byla v celku malá. Moc věcí tam nebylo. Jenom postel, skříň, noční stolek, židle a normální stůl. Ještě tam byly dveře. Netušila, kam vedou.
Povzdechla si. Dost jí vadilo, co se stalo. Vyčítala si to. Věděla, že kdyby nespadla, nemusela by teď ležet na Itachiho posteli a přemýšlet nad tím, jak je neopatrná.
Otevřely se dveře. Sakura k nim vzhlédla.
"Uklidni se," chlácholil ji cizí hlas. "Chci ti jen pomoct."
Sakura sebou prudce škubla. Ve dveřích stál Deidara s kunaiem v ruce. Pomalu se k ní blížil.
Chtěla zaječet, ale nemohla. Páska, která zakrývala její ústa, jí nedovalila, aby za sebe vydala zvuk, který by přivolal něčí pomoc.
Deidara k ní přistoupil. Několikrát máchl kunaiem.
Sakura zavřela oči. Bála se toho, že jí zraní.
"Tak už se neboj," nabádal ji.
Sakura na něj jemně pohlédla. Nezranil jí. Přetrhl pouta, kterými jí Itachi svázal. Ucítila, že se znovu může hýbat.
Strhl jí z pusy lepenku. Lehce vykvikla.
"Klid, maličká," usmál se. Uchopil kousek papíru a rychle na něj načmáral vzkaz. Položil ho na místo, kde předtím ležela Sakura.
Věnoval jí krátký pohled, poté ji vzal do náruče a odnesl ji k sobě do pokoje.
Sakura na něj nedůvěřivě pohlédla. Nevěděla, co to všechno má znamenat, ale i tak mu byla vděčná za to, že ji osvobodil.
"Neboj se. Už to bude dobré, postarám se o tebe."
"Vážně?" její hlas byl plný nedůvěry ale zároveň i naděje.
"Ano," přikývl. Položil jí na postel a objal ji.
Sakura se k němu přitiskla. V jeho blízkosti se cítila v bezpečí. Jeho tělo jí hřálo, dodávalo jí jistotu a oporu. Jeho něžná slova a starost ji pohladily po duši.
"DEIDARO!" ozvalo se z chodby. Krátce poté se dveře rozletěly. Stál v nich nasupený Itachi. Jeho oči sršely vztekem. Prudce práskl dveřmi, až se otřáslo celé sídlo.
"Děje se něco?" Deidarův klidný hlas vytočil Itachiho ještě víc.
"Ty parchante," oslovil ho.
"Ano?" zeptal se s nezájmem Deidara. Stále ještě svíral Sakuru v náručí. Ta se třásla jako osika. Měla z Itachiho strach. Vypadalo to, že je schopný zabíjet. Jenom nevěděla, kdo by byl jeho terčem. Možná ona, možná Deidara. Nebyla si jistá.
"Pusť ji, ty zmetku!" křikl Itachi.
"A co když ne?" Drzý podtón jeho hlasu prozrazoval, že se odmítá podvolit.
"Deidaro, neštvi mě. Nehodlám se tady s tebou hádat. Prostě ji pusť. Přivedl jsem si ji sem já. Nemáš žádné právo-"
"Nemám právo na co?" optal se drze Deidara.
"Nemáš právo mi ji brát!"
"Vážně? A kdo řekl, že je tvoje? Vždyť s ní zacházíš jako s nějakou obětí. Ale měl by sis uvědomit, že ti nepatří. Má svobodnou vůli a pochybuji, že tě má ráda."
Tohle už Itachi nevydržel. Neovládl se a jednu Deidarovi vrazil.
Deidara se jemně vyprostil ze Sakuřina objetí a stoupl si před Itachiho.
"Chceš se prát?" zeptal se. "Tak do toho. Dokaž, že na ni máš právo. Tak dělej!"
Ihned se strhla bitka. Itachi začal útočit na Deidaru. Ten se jeho útokům s přehledem vyhýbal.
Sakura okamžitě využila příležitosti. Vyběhla z Deidarova pokoje. Běžela dlouhou chodbou, nevěděla kam, věděla jenom, že chce pryč.
Najednou do něčeho vrazila. Zvedla pohled a zjistila, že před ní stojí nějaká dívka s modrými vlasy. Okamžitě v ní poznala Konan.
"Ty jsi tady nová?" otázala se.
Sakura mlčky přikývla. Chtěla si dívku blíže prohlédnout, ale zastavil jí letící kunai, který se zabodl do zdi za ní. Obě se otočily k otevřenému oknu. Venku uviděly Itachiho a Deidaru jak se bezmyšlenkovitě perou.
"Budu hádat," navrhla vědoucně Konan. "Přivedl tě sem Itachi."
Sakura přikývla.
"A potom si tě Deidara odnesl k sobě. Jakmile to Itachi zjistil, vběhl k němu do pokoje a strhla se tahle šarvátka, je to tak?"
Sakura znovu přikývla. "Jak to sakra víš?"
"Jenom tipuji," pokrčila rameny.
"Vážně?" nevěřícně se na ní podívala.
"Ano," přitakala s úsměvem. "Ale teď bych tě asi měla zavést do tvého pokoje, že? Pein říkal, že bys měla spát v pokoji v podkroví, je to tak?" Ani nepočkala na Sakuřinu odpověď a začala stoupat po schodech do půdního prostoru.
Zavedla Sakuru do jednoho pokoje, který se tam nacházel. Byla to malá, špinavá a omšelá místnost. Bylo vidět, že v ní několik let nikdo nebyl. Působila smutně a opuštěně.
"Tady budeš spát," ukázala na postel. Byla velice zaprášená. Sakura nemohla rozpoznat původní vzorek na povlečení. Bylo jí dost za těžko tam být.
"Tak já tě tady chvíli nechám. Nějaké hadry, prachovka a tak jsou v koupelně," usmála se. "Ta je v přízemí, od vchodu jsou to druhé dveře vpravo."
"Děkuju," řekla stroze Sakura. Nevěděla, co by měla dělat. Nebylo jí do řeči.
"Jo a ještě něco," obrátila se k ní ode dveří. "Snídaně bývá v osm, oběd ve dvanáct a večeře v šest. Za chvíli bude svítat, takže přijď dolů na snídani. To jsou zase třetí dveře vlevo."
"Děkuju moc."
"V pořádku." S těmito slovy Konan odešla. Sakura si unaveně sedla na židli vedle postele. Vůbec se jí nechtělo uklízet, ani bydlet v takové strašné místnosti. Cítila v ní jakýsi chlad a smutek, který se jí snažil vyhnat. Necítila se tam moc dobře. Chtěla pryč.
'Jenom klid.' promlouvala sama k sobě. 'Za chvíli to bude zase v pořádku. Až nikdo nebude dávat pozor, utečeš.' nabádal ji její vnitřní hlas.
Sakura odešla z 'svého' pokoje. Zamířila do koupelny, kde si vzala několik potřebných věcí k úklidu a zamířila s nimi zpátky. Vůbec jí netěšilo byť jen pomyšlení na to, že v té pochmurné místnosti bude muset spát.
'Ale co?' zeptala se sama sebe. 'Utrpení už k mému životu patří. Už jsem si celkem zvykla. Teď jenom musím čekat, až přijde ta dlouho očekávaná chvíle štěstí.'
Ani nevěděla, že karta se má obrátit již brzy. Netušila, že se během několika dní vše změní a ona bude po dlouhé době cítit štěstí nejen v duši ale i v srdci.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké jsou lepší povídky? Ninja svět, nebo normální svět?

Ninja svět!
Normální svět!

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 3. září 2013 v 22:39 | Reagovat

vyborny diel :D itachi a deidaea sa pobyli to je take ahw*-*   rychlo pokrackl

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 14. srpna 2014 v 12:58 | Reagovat

wau úžasne píšeš ,ale v koži Sakury by som rozhodne nechcela byť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama