Otázky na téma život. Dokáže někdo odpovědět?

12. srpna 2013 v 15:16 | SakuraUchihaHaruno13 |  Moje myšlenky, nápady, postřehy a úvahy
Někdy se ptám sama sebe, proč vlastně žiju. Někdy si říkám, že já si žít nezasloužím, protože to, co jsem já, není každý. Nechci tím říct, že jsem nějaká dokonalá holka, myslím to opačně. Už delší dobu je mi opakováno, že mám temnou duši a žádné kladné 'nadpřirozené' schopnosti. Potom se tedy sama sebe ptám: proč? Je jasné, že to už nezměním. Ty kladné vlastnosti už nezískám, protože jsem se narodila bez nich. Takže jediné, co můžu rozvíjet, je to, co mám. Můžu rozvíjet svou temnou duši, jež se jednou stane mou záhubou. To ona mě přivede ke smrti a ukončí tak můj život. To ona mě jednou zničí a to jenom proto, že jí mám a umím jí rozvíjet. Nic jiného v tom není. Často je mi opakováno: miluj sama sebe, pak ostatní budou milovat tebe. Zvláštní na tom je to, že říkat tahle slova člověku, který se nenávidí za to, jaký je. Je to jako kdybyste chtěli říkat myši, aby ulovila kočku. Taky je to zbytečné. Nebudu tady vysvětlovat, proč sama nesnáším, nebudu tady poukazovat na to, jaká jsem, protože by to pak mohlo být použito proti mně.
Často mám pocit, že mi nikdo nerozumí, ani já to někdy nezvládám. Pak si tedy říkám: proč dál žít? Proč bych se dál měla trápit, když je tady vždycky možnost odchodu?
S tímto mě napadá ještě další otázka: Ten, kdo se sám zabije, je zbabělec, který utekl před životem nebo je to statečný člověk, který se dobrovolně postavil smrti? Dokáže na to někdo odpovědět?
Tuto otázku jsem kladla už několika lidem, jejich reakce byla vždy stejná. Nejdřív otevřeli pusu, aby mi horlivě odpověděli, pak jim došlo, že i ta druhá verze může být pravdivá, proto tu pusu okamžitě zavřeli a výmluvně odpověděli, že nevědí. Dokáže na to tedy někdo z vás odpovědět? Může mi někdo ukázat správnou odpověď?
Vím, že odpověď taky závisí na tázaném člověku. Věčný optimista mi řekne, že je to zbabělec. A zkušený pesimista odpoví, že je to statečný člověk.
Naše odpovědi závisí na našem úhlu pohledu. Na našem pohledu na svět.
A tím se dostávám k další otázce: Je život nadpozemský dar? Kdybyste mě potkali na ulici a zeptali se mě, jak vnímám život, odpověděla bych vám, že pro mě je život trest. Nic víc, nic míň.
Pohlédnu-li do své minulosti, nejdu spoustu chvílí, kterých lituji a chtěla bych je vrátit. Možná, že kdyby se mi to povedlo, měla bych čisté svědomí, možná bych se změnila, ale tíha minulosti na mě dopadá čím dál víc. Stále častěji nad tím přemýšlím, stále častěji mi dochází, že chvílí, kdy jsem se radovala, je strašně málo v poměru s tím špatným v mém životě.
Nechci, aby to vyznělo, že mám špatný život s rodiči nebo tak, protože tak to není. Mám skvělou rodinu, jenom moje duše všechno vnímá jinak. Někdy mi stačí podívat se na jeden okamžik v mém životě a dokážu ho rozmnožit na víc zla. Stále více cítím, že mě to trápí.
Ale stále více si tím rozvíjím svou temnou duši. V tuto chvíli nejsem schopná se napravit. Nemám sílu a odhodlání na to, aby se alespoň o něco pokusila. Teď se utápím ve smutku a na štěstí zapomínám.
Možná to zní šíleně, ale ten smutek je mi blízký. Je mi bližší trápení, nežli radost.
Tím se mi v hlavě formuluje další otázka: Jsem já vůbec normální? No povězte sami, je člověk, který má dokonalý život a zaobírá se tím nejhorším, vlastně ještě normální člověk?
Nevím, sama to nedokážu posoudit. Nedokážu sama říct, jestli jsem normální člověk.
Ale potom, kdo je vlastně normální člověk? Každý soudíme podle svých měřítek. Existuje nějaký přesný návod, jak být normální pro každého? Nejspíš ne. Tak proč se tím vlastně většina lidí zabývá? Proč ostatním říkáme, že nejsou normální, když udělají nějakou pitomost? Abychom se cítili lépe?

Vlastně ani nevím, proč to sem píšu. Nejspíš proto, že už to delší dobu držím v sobě. No, to je jedno.
Nevím, jestli někdo najde odvahu, aby si tento článek přečetl až do konce a následně o něm popřemýšlel. Netuším, jestli někdo z vás, dokáže napsat odpověď alespoň na jednu z mých otázek.
Ale i přes to doufám, že někdo v sobě chová alespoň trochu pochopení.
SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem mrcha?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Ta-zRozená Ta-zRozená | Web | 12. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Pokládání otázek o smyslu, účelu, důvodu a správnosti života je bludným kruhem většinou v ne příliš optimistické rovině pro každého. Nejzrádnější je, že i nalezená odpověď ztrácí po čase svou váhu a cizí odpověď ji nemá nikdy.
Otcem takových myšlenek bývá nečinnost. Proto, daleko spíš než hledat odpovědi, by bylo lepší se nějakým rozumným způsobem zaměstnat. Nejdřív to pomůže pouze nemyslet, ale později zjistíš, že každá smysluplná činnost umí dát odpověď na téměř všechny otázky a pochybnosti o životě. Vážně. :-)
Jo a taky na to pomáhá rostoucí věk. Neznám nikoho, kdo by si v určitém věku (nechci psát zrovna puberta, ta to být nemusí) neříkal, že je jinej, divnej a jeho existence nemá cenu.;-)

2 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 11. ledna 2014 v 17:25 | Reagovat

v tomhle textu jsem se až strašidelně moc našla.
co se otázek týče. Jsou to těžké otázky.
první otázka byla proč se dál trápit když je možnost odchodu. > protože podvědomě si uvědomuješ, že jsou tu lidé, kteří by ti odchod neodpustili. Uvědomuješ si také svou zodpovědnost a stále někde v hlouby doufám že se věci zlepší.
co se sebevraždy týče. Já to nevnímám jako zbabělost. Naopak. Najít v sobě odvahu k tomu sáhnout si na život a tím strašně ublížit lidem kolem sebe to je hodně těžký úkol. Vnímám to jako protev toho, že ten člověk už prostě neví jak dál. Neodsuzuji to vždyť pokud ten člověk nechce žít a nevidí jediný duvod proč žít, tak proč by měl žít? ... když jsem byla na psychiatrii byla tam holčina co měla schizofrenii. Uklidňovat ji, když měla záchvat bylo strašně těžké, jak fyzicky tak psychicky. Jednou večer seděla na posteli tak jsem k ní přišla a ona mi ukázala že má v ruce rozbité propašované zrcátko. Zeptala jsem se ji co s tím chce dělat. Přiznala se, že chce večer ukončit svuj život ve sprše. Měla jsem pro ni pochopení. Tajně jsem si přečetla její ceník. Bylo to hrozné. Asi si myslela, že se ji od toho pokusím odvést proto se odemne chtěla odtáhnout ale já jsem ji naopak povzbudila. A proč ne? Ona je rozhodnutá svůj život ukončit. Má velmi pádný duvod. A alespoň si odpočine. Bohůžel se ji to nepovedlo.... Zabít se ale není vůbec slabost.
Nadpozemský dat? haha to určitě. Život jsme dostali to ano ale je na nás jak si ho utvoříme. Pokud si na hlavu nakydáme sračky tam to bude na hovno. Pokud se budeme snažit mít dobrý život tak to bude fajn. Ale život určitě není nadpozemský dar. Ostatně ho také schledávám trestem. Proč mi ho někdo nával když jsem ho ani nechtěla ?!...
Jsi normální. Všichni jsou normální podle různých měřítek. A zárověn nikdo není normální. Tohle je otázka kterou zodpovědět nedokážu. SAma se jí trápím ale končím ji vždy závěrem nikdo není normální a normální jsou všichni. Neexistuje definice "normálního" člověka.
a lidem odpovídáme že nejsou normální protože nejsou normální podle našeho normálu. potože udělají něco co mi by jsme nikdy neudělali proto nejsou normální. já osobně nikomu neříkám že není normální.
Nevím, jestli ti to vůbec k něčemu jee, že jsem ti to sem napsala... asi ne. Ale  když už jsem si ten zajímavý článek přečetla chtěla jsem ti ho okomentovat.
hlavně jsem z toho článku nabyla dojmu, že jsme si v mnohém podobné a že máme podobný neli stejný náhled na život

3 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 18:35 | Reagovat

[2]: Zajímavé jsou první věty tvého komentáře:
protože podvědomě si uvědomuješ, že jsou tu lidé, kteří by ti odchod neodpustili.
Přijde mi zbytečné žít jenom pro to, aby se ostatní necítili sami. Opravdu si myslím, že kdybych odešla, možná by mi to někdo neodpustil, ale ne kvůli mně, kvůli sobě. Vadilo by mu spíš, že jsem ho nechala samotného, než že jsem odešla.
Kolem sebe právě slýchám, že život je dar, ale ostatní už nezajímá, jak to vnímám já. Je mi jasné, že se říká, že si tu nenávist v sobě děláme sami, ale i neposkvrněné, čerstvě narozené dítě v sobě může mít od začátku života sklony k sebepoškozování případně i sebevraždě. Vím to, já mám temnou duši, vnímám, co ostatní ignorují, zabývám se tím, čím ostatní pohrdají, dělám to, co většina z okolí odsuzuje. Mám k tomu sklony, měla jsem to už jako malá, nikdo mě před tím nedokázal ochránit, nikdo mě nemohl chránit přede mnou. Nikdo mi totiž do mysli nevidí, neví, na co myslím. Ani netuší, že jsem doopravdy přemýšlela o sebevraždě, měla jsem dokonce i datum, ale neměla jsem odvahu.
S nikým takovým (jako ta holčička) jsem se dosud nesetkala. Ale myslím, že je na každém z nás, jak se svým životem naložíme. Jenom si ostatní myslí, že nám budou řídit život, že nás budou nutit žít i proti naší vůli.
A ten tvůj komentář mi k něčemu byl, alespoň vím, že nejsem tak úplně sama s tímto názorem.
Možná opravdu máme něco společného, děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama