Nečekané setkání4

20. srpna 2013 v 20:02 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Po vyučování přišel Sasuke k Sakuře. Hrubě ji chytil pod loktem a téměř násilím ji dovlekl ven před školu, kde stálo černé lamborgini.
"Tak nesedej," nařídil jí.
Sakura beze slova nastoupila.
"Co jsi vlastně udělala, že tě musím držet u nás doma?" zeptal se, jakmile se posadil na místo řidiče a nastartoval.
"Nevím, na to se zeptej jeho."
"Tss, s ním se nedá mluvit," odsekl.
"Máš pravdu, když si vezme něco do hlavy, jen tak se toho nepustí," připustila.
"Fajn, ale říkám ti, že jestli se něco zvrhne, zařídím, abys měla život jako živoucí peklo," pohrozil.
"Myslím, že to se ti nepovede. Můj život peklo už dávno je," zašeptala si pro sebe.
Sasuke to neslyšel. Soustředil se na to, aby dojel domů co nejdřív.
"Tak jsme tu," oznámil Sasuke po několika minutách tiché jízdy.
Sakura vystoupila a prohlédla si jejich dům. Byla to velice luxusní vila s obrovskou zahradou a udržovaným trávníkem. Kolem byl vysoký železný plot s kamerami na sloupech.
"Tak pojď dovnitř. Do mého pokoje už trefíš, ne? Hned tam budu za tebou. A hlavně mi nezdrhni, Itachi by hrozně nadával."
"Jasně," zamumlala Sakura a šla dovnitř. Zamířila dlouhou chodbou, dala se doprava a po chvíli našla Sasukeho pokoj. Vstoupila dovnitř, sedla si na postel a vytáhla si mobil z kapsy. Podívala se na displej a otevřela novou textovou zprávu.
'Připrav se, už brzy nestane den, kdy všechna tvá muka skončí. Blíží se den, kde zemřeš.'
Okamžitě tu zprávu vymazala. Podobné jí chodily už několik dní. Nikdy se nesnažila zjistit, čí je to číslo. Podvědomě věděla, že brzy dojde k něčemu, co rozhodne o tom, jestli bude její rodina pomstěna nebo jestli celý její rod zahyne společně s ní.
"Jsi tu ještě?" zeptal se Sasuke.
"Ne! Utekla jsem oknem, abych s tebou nemusela trávit další minuty svého mizernýho života!" křikla.
"Skvělý, Itachi se vrátí asi za půl hodiny. Musí nejdřív ještě něco vyřešit ve škole, potom se prý staví a já se konečně dozvím, proč tě tahá domů."
"Fajn, těším se, až nám vysvětlí své myšlenkové pochody," zalhala. Věděla moc dobře, proč chce, aby u nich bydlela. Stále tomu nemohla uvěřit.
"Víš, nikdy se o tobě nezmínil. Nevím, co mu teď najednou hráblo, že chce, abych tě přivedl domů. Sice má tvoje fotky ve svým pokoji, ale jinak nevím, o ničem, co by nám mohlo pomoct."
"Počkej, jak to myslíš, že má moje fotky v pokoji?" zeptala se.
"Na nočním stolku a na psacím stole má tvoje fotky," vysvětlil. "Chceš je vidět?" zeptal.
"Jasně," vyhrkla bez rozmyslu. Za celou tu dobu, co chodila k Sasukemu domů, aby mu pomohla s matematikou, nikdy nebyla u Itachiho v pokoji. Nikdy jí nenapadlo, že by se do jeho pokoje mohla podívat.
"Tak pojď," vybídl ji a zavedl ji dlouhou chodbou do Itachiho pokoje. Byla to obrovská, modře vymalovaná místnost. U okna stál velký psací stůl s hromadou papírů. Na jeho okraji stály dvě fotografie. Na jedné byla Sakura klečící u hrobu svých rodičů. V rukou držela osm černých růží. Hlavu měla skloněnou nad matčiným náhrobkem. Tiše šeptala svá slova, kterými žádala o odpuštění.
"Narazil jsem na to náhodou, když byl pryč. Nikdy mě sem nevpouštěl, nevím. V poslední době se mi zdá trochu divný."
Sakura ignorovala jeho slova a zadívala se na druhou fotografii. Byla focena koncem minulého školního roku. Byla oblečená celá v černém, vypadala jako každý jiný den, jenom vlasy měla vyčesané do vysokého culíku. Dva přední prameny měla dané přes oči.
Otočila se směrem k protější zdi, kde stála velká dvoulůžková postel. Vedle byl malý noční stolek, na němž stála fotografie, kde byla Sakura v černých šatech bez ramínek. To byla fotka stará asi rok. V tu dobu ještě její rodiče žili a ona se cítila šťastná. Stála pod rozkvetlou sakurou a smála se do objektivu. Pamatovala si ten okamžik. Bylo jaro a ona měla pomáhat Sasukemu s matematikou. Na cestě k jejich domu potkali Itachiho, který trval na tom, aby si ji mohl vyfotit. Sakura v tu chvíli neměla nic proti. Byla šťastná, přímo zářila štěstím. Byl to v den jejích šestnáctých narozenin. V tu chvíli byla šťastná, protože si neuvědomovala, co se může stát. Zapomněla na hrozbu, která ji denně pronásledovala. Užívala si sladkou nevědomost.
"Jinou holku si nevystavuje?" zeptala se.
"Ne," vyhrkl. "Teda o ničem nevím," dodal
"Už jsem tady!" ozval se Itachi z chodby. Sasuke a Sakura okamžitě vycouvali z jeho pokoje a šli mu naproti.
"Díky bráško, máš to u mě," řekl, když je spatřil.
"To doufám," zabručel.
Společně všichni zamířili do obýváku, kde si všichni sedli na prostornou pohovku. Chvilku všichni jen tak koukali do prázdna, potom to ticho prolomil Itachi: "Tak fajn. Sasuke, budeš se muset smířit s tím, že Sakura u nás bude bydlet," začal Itachi.
"Cože?!" Sasukeho hlas byl plný překvapení.
"Slyšel jsi. Sakura u nás bude bydlet," zopakoval.
"A to jako proč?" nechápal.
"Je jí sedmnáct a nemá rodinu. Jednám tak kvůli zákonům. Nemá kam jinam jít, takže bude u nás, dokud jí nebude osmnáct. Potom bude moct odejít, ale do té doby budu jejím zákonným zástupcem."
"Prosím tě, řekni mi, že si děláš srandu. Snad doopravdy nechceš, aby tady bydlela. Vždyť je to úplně zvrácený. Nemůže tady bydlet. Víš, jak to bude vypadat? Vždyť je to tvoje studentka, nemůžeš ji nechat bydlet u nás. Mohli by tě vyhodit."
"Myslím, že to nehrozí. Když se o tom nikdo ze školy nedozví, nikdy mě nevyhodí," klidný hlasem mu odporoval Itachi.
"Fajn, fajn, ať je teda po tvým, ale jestli z toho budou problém, já v tom nejedu," upozornil ho.
"Copak jsme už někdy měli problémy?" zeptal se. Sasuke na něj vrhl významný pohled.
"Fajn, tak jo, ale do školy jí vozit nebudu. Bylo by to nápadný a hrozně trapný."
"Dobře, do školy jí můžu vozit já, to není problém," řekl Itachi.
"Ale ano je. Budu do školy chodit sama. Mám ještě každé ráno zastávku na jednom místě," vložila se do rozhovoru Sakura.
"Fajn, tak jo. Tím jsme vyřešili tohle. Teď musíme přenést tvoje osobní věci k nám. Ještě dneska bychom to mohli stihnout, tak jdeme," pobídl je Itachi.
"Já se toho mám taky zúčastnit?" zeptal se dotčeně Sasuke.
"Jo, bylo by to rychlejší, kdyby ses toho zúčastnil," řekl Itachi.
"Tak fajn, ale víc ode mě nečekej." S těmito slovy Sasuke vstal a vyrazil společně s ostatními k Sakuřině domu.
Asi po hodině se jim podařilo přenést několik jejích věcí do jejich sídla.
"Kde vlastně budu spát?" zeptala se, když se vrátili.
"Máme tady pokoj pro hosty, můžeš spát tam," informoval ji Itachi a do pokoje ji zavedl. Byla to velká místnost barvy temné noci. Uprostřed byla velká postel, vedle stál noční stolek, na němž stál ručně malovaný obrázek. Byly to oči barvy jarní trávy, nepopiratelně se podobaly těm jejím.
"Kdo to maloval?" zeptala se.
"No, vlastně…" Itachi se zdráhal s odpovědí.
"Tak kdo?" naléhala dál.
"Fajn, maloval jsem to já," přiznal. "Ani nevím, proč jsem to tam dal. Nejspíš proto, že tam bylo moc prázdno. Nevím." Jeho oči byly namířeny na podlahu. Upřeně sledoval dokonale vyluxovaný černý koberec, jakoby ho tam něco zaujalo.
"Skvělý. Dobrý. Tak fajn. Co máš v plánu teď?"
Zaváhal. Bylo vidět, že něco v plánu má, ale dobré vychování mu v tom brání. "No, nevím. Možná by ses měla najíst. Pak by sis mohla dát sprchu a jít spát," navrhl.
"Jo, to asi nebude tak špatný nápad," uznale pokývala hlavou a usmála se. Itachi jí úsměv opětoval. Díval se na ni něžnýma očima, jakoby u ní hledal pochopení, stejně jako ona u něj.
"Nerad vás ruším, ale je tady návštěva," ozval se ode dveří Sasuke.
"Kdo je to?" zeptal se Itachi.
"Je to Tsunade, chce s tebou mluvit," oznámil Sasuke.
"Jasně, hned jsem tam," houkl Itachi. Krátce se na Sakuru podíval a poté zmizel na chodbě.
Sakura se podívala na Sasukeho.
"Co je?" otázal se dotčeně.
"Nic, jenom jsem se podívala," zamluvila to Sakura a zamířila do kuchyně. Otevřela ledničku a podívala se, jestli tam je něco, co by si mohla dát. Neštěstí tam objevila jogurt a na lince našla rohlík. Zamířila do svého pokoje, kde se v klidu najedla. Poté si dala dlouhou teplou sprchu, po níž si zalezla do obrovské postele.
Nemohla usnout. Stále přemýšlela nad tím, co se stalo. Nemohla uvěřit tomu, že ji Itachi donutil, aby se k němu nastěhovala. Když o tom tak přemýšlela, nepřišlo jí to jako špatný nápad. Měla u něj bydlet asi jenom tři čtvrtě roku. Za tu dobu se mohlo leccos změnit.
V tom okamžiku uslyšela kroky na chodbě. Na chvilku přestala přemýšlet a soustředila se na ně. Kroky se potichu blížily k jejímu pokoji. Těsně před jejími dveřmi se kroky zastavily.
Pozorně sledovala kliku. Měla pocit, jako by se na chvilku pohnula směrem dolů. Měla pocit, že někdo bere za kliku jejího pokoje.
Tiše čekala.
Klika se ani nehnula. Kroky se potichu vzdálily.
'Kdo to mohl být?' zeptala se sama sebe. 'Kdo by chtěl jít v noci do jejího pokoje? Sasuke? Nebo Itachi? Je možné, že by se sem dostal nějaký lupič?' okamžitě tyhle myšlenky zavrhla. Nemohlo by se to všechno podělat hned první noc, to prostě nebylo možné. 'Nebo ano? Možná ji už vystopoval. Možná ví, kde je a pokusí se ji znovu ublížit tím, že se pokusí zabít Sasukeho a Itachiho. Možná se to stane. Ale co by dělala, kdyby se to stalo? Přestěhovala by se a pokusila by se žít jiný život? Postavila by se smrti a nechala ho, aby jí konečně zabil a splnit tak svůj úkol? Dokázala by před něj statečně předstoupit a s velkou bolestí opustila tento svět? Dokázala by to? Nebo by utekla?
Po několika otázkách, na něž nemohla najít odpověď, konečně klidně usnula.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 20. srpna 2013 v 20:36 | Reagovat

krasny diel :) tesim sa na pokracko

2 Anonym 007 Anonym 007 | 22. srpna 2013 v 20:51 | Reagovat

'Připrav se, už brzy nestane den, kdy všechna tvá muka skončí. Blíží se den, kde zemřeš.'To je fakt děsivý, chudák holka, vůbec jí to nezávidím.
Díl se mi jak jinak, velice líbí, jsem zvědavá na pokračování, které si přečtu, jakmile budu mít příležitost, ale teď musím jít spát, jsem hrozitánsky utahaná.
Dobrou lidičky :-D

3 Michaela Fabianová Michaela Fabianová | Web | 6. listopadu 2013 v 8:33 | Reagovat

Sakuro! Ty slepousi jeden! Ty kraaaaa****o Itachi po ni jede, Itachi po ni jede! Pockat, itachi umi kreslit? :DDDDDDD

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 19:41 | Reagovat

[3]:Ne, on  neumí kreslit. Má tam fotky, focené obrázky, nevím, kde bereš, že umí kreslit, ale možná by to umět mohl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama