Krása tkví v pravdě, nebo lži?21

16. srpna 2013 v 17:50 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Tak tady je poslední díl povídky: Krása tkví v pravdě, nebo lži?
O dvě hodiny později:
Sachiko pohlédla na hodiny. Bylo za pět minut čtvrt na jednu. Už by tam měli být.
"Jak se vede, Sachiko?" Ten hlas znala. S tím hlasem se setkávala téměř denně.
"Vede se mi skvěle, Hiroshi," odpověděla.
"Takeru," opravil ji.
"Hiroshi," opravila ho a tiskla mu ke krku katanu. "Pro mě jsi stále Hiroshi a to se nezmění."
"Tak už toho nechte, je čas," přerušil je Sasuke.
"Jak myslíš," pokrčila rameny Sachiko a zamířila do Itachiho pokoje. Všichni ostatní šli tam, kde měli být. Nikdo nezabloudil, vše šlo přesně tak, jak to bylo v plánu.
"Ahoj Sachiko. Říkal jsem si, kde celou tu dobu jsi," přivítala ji Itachiho slova. Rychle zavřela dveře, aby náhodou neviděl někoho z Konohy.
"Byla jsem se najíst a trochu se projít," oznámila Sachiko.
"Aha a do které kategorie spadá to, že jsi sem přivedla početnou armádu?" zajímal se.
"Jak o tom víš?"
"Copak si myslíš, že jsem ti od začátku plně věřil? To by mě ani ve snu nenapadlo. Jsi ANBU a podléháš pouze příkazům samotné Tsunade. Nikdy jí nezradíš, to patří k povinnostem ANBU. Už od začátku jsem tušil, že nás podvedeš a teď je to tady."
"Kdo všechno o tom ví?" zeptala se.
"Nikomu jsem to neřekl, ale kdokoli si to mohl domyslet," odpověděl.
"Fajn, tak co chceš teď dělat?"
"Zabiju tě." Tyto slova projela Sachiko jako ostrý jedovatý šíp. Chtěla s ním bojovat, ale místo boje musela vybrat ona. Chtěla ho zabít na místě, kde ho poprvé porazila.
"Tak pojď, půjdeme někam, kde bude místo," řekla, vyskočila z okna a rozeběhla se směrem do lesa. Itachi běžel hned za ní. Nechali za sebou Akatsuki sídlo, kde několik ninjů z Konohy bojovalo se členy Akatsuki.
Sachiko běžela rychle a vytrvale. Nechala Itachiho několik metrů za sebou. Každou chvíli se ohlížela, aby se ujistila, že běží za ní. Když v tom nečekaně spadla ze stromu. Nedávala pozor, když se ohlížela, zakopla o větev a spadla. Hlavou se silně udeřila o něco tvrdého. Po bližším prozkoumání zjistila, že hlavou dopadla na ostrý kámen. Silně ji bolela hlava. Na místo úderu si položila ruku, aby zjistila, jestli se jí dělá boule, výsledek ji však překvapil. Prsty měla náhle mokré. Ihned jí to došlo. Krvácela z hlavy!
Nemohla se ani vyléčit, protože na to neměla čas. Itachi ji už doběhl. Stál proti ní s katanou v ruce.
"Tak co? Jak se vede několik minut před smrtí?" zeptal.
"Na to můžu ptát já," odbyla ho. Postavila se a vytáhla svou katanu.
"Však se uvidí, kdo je lepší," zamluvil to Itachi.
Chvíli bylo slyšet jenom cinkání ostří katan, jak se jeden druhého snažili zasáhnout.
"Takhle to může jít do nekonečna," upozornila ho Sachiko.
"Fajn, tak jinak." Itachi provedl nečekaný výpad a zasáhl Sachiko do nohy. Nečekala to, nenapadlo ji, že by to mohl udělat, ani sama nečekala, že se zhroutí. Bolestí padla k zemi.
Itachi se nad ni postavil a zpříma jí hleděl do očí. Katanou jí mířil na srdce.
"S tím nepočítej," odfrkla Sachiko a i přes všechnu bolest, kterou jí krvácející noha přinášela, se postavila.
"Nepřemáhej se. A smiř se s tím, že dnešek je tvůj osudný den," konejšil ji jeho sametový hlas. Snažil se jí nalákat do pasti, chtěl ji přesvědčit, aby to vzdala.
"Ne! Já budu bojovat," vzepřela se. Její noha se znovu ozvala přívalem ostré pulzující bolesti. Pohlédla Itachimu do očí, používal sharingan.
"Tak pojď a bojuj," vyzvala ho.
"Jak poroučíš," se ironicky usmál. Okamžitě švihl katanou tak silně, až Sachiko vyletěla z ruky. Teď tam Sachiko stála, neměla u sebe zbraň. Proti ní byl Itachi, jenž stále v rukou držel katanu. Teď ji mohl jednoduše zabít, kdyby se nebránila. Její záchranou mohlo být ještě taijutsu.
"Tak jak se cítíš teď? Stále jsi plná sil? Pořád si ještě myslíš, že mě dokážeš porazit?" Jeho lstivý úsměv společně se sharinganovýma očima tvořil masku, která naháněla hrůzu.
Sachiko odskočila o kousek dál a vytvořila si klon, který se k Itachimu plížil zezadu.
"Ještě není vše ztraceno. Pořád ještě můžu vyhrát, na to nezapomínej." Po jejích slovech ucítil Itachi kunai na svém krku.
"Chytré," řekl uznale. "Ale ne dost chytré na to, abys mě přelstila."
Itachi se objevil za pravou Sachiko a tiskl ji katanu ke krku.
"Nějaká slova?" zeptal. Přitom přejížděl ostřím katany po jejím hrdle postupně až k břichu a dále pokračoval a bodl jí do zdravé nohy.
Sachiko se zakymácela. Bolelo jí stát, nejradši by si lehla na zem a začala se léčit, jenže nemohla. Itachi ji nutil stát. Držel ji v šachu.
"Jsi hroznej bídák," dostala ze sebe.
"Ne," odporoval. "Jsem tvůj vrah."
Podkopl ji nohy. Když Sachiko sletěla na zem, vyzvedl ji do výšky a odhodil ji několik metrů daleko. Zastavil ji až strom, do něhož se praštila hlavou.
Itachi k ní okamžitě přiběhl, dřív než se stačila postavit, jí dal pěstí tak silně, že se znovu praštila o strom. Spustil se další proud krve z její hlavy.
Sachiko netušila, co se děje. Nemohla tomu uvěřit. Tohle se nikdy nemělo stát. Nikdo ji nemohl nikdy ranit. Nikdo! Tak proč to dokázal Itachi?
"Co bude teď?" zeptal se a položil ji na zem.
Chvilku počkal.
Sachiko nic neříkala, téměř se nehýbala. Její dech skoro neslyšel.
"Tak já se konečně podívám, kdo jsi," oznámil a okamžitě jí strhl z obličeje masku. Chvíli zíral do tmy, poté strnul.
"Já myslel, že… Vždyť… To není možné…" Itachi ze sebe nedokázal dostat jedinou kloudnou větu.
"C-co čumíš jako chleba z tašky?" zeptala se Sachiko sípavě. Její hlas jí skoro vypověděl službu. Každé slovo i nádech jí stály přemáhání a spoustu bolesti.
"Ty jsi celou tu dobu lhala! Jak si to jenom mohla udělat? Věděla o tom Tsunade? Věděl o tom někdo?" ptal se stále dokola Itachi. Nedávalo mu smysl, co se tady odehrálo. V jednom okamžiku byl šťastný, že konečně porazil nejlepší ANBU z Konohy a v druhém okamžiku byl zklamaný nad tím, koho pod tou maskou spatřil.
"Nikdo to nevěděl. Ani Tsunade ne," vychrlila Sachiko jedním dechem. Cítila, že už dlouho nevydrží. Cítila, že každým okamžikem zemře.
"Ty jsi strašná lhářka!" vykřikl Itachi.
"Lhářka? Není v tom něco krásného? V čem se opravdu skrývá krása? V té malé lži? Nebo v pravdě, kterou jsem za žádnou cenu nechtěla vyjevit?" zeptala se.
"Krása? Jaká krása? Bylo by mnohem lepší, kdybys neschovávala svou tvář za ANBU maskou a hned vyjevila pravdu. Mohlo to ušetřit spoustu otázek. Mohlo to předejít několika chybám a nedorozuměním. Jak si sakra mohla takhle lhát? Víš, kolik lidí jsi tím zranila? Vůbec ti to nedochází, co? Tušíš, jak se musel cítit Sasuke? Víš ty vůbec, jak jsem se cítil já? Já i Sasuke jsme měli slabost, jenom jednu a tou byla jedna dívka. Oběma se nám líbila ta samá. Taková zvláštní dívka se zelenýma očima a růžovými vlasy. Oba jsme prahli po Sakuře Haruno, toužili jsme po její lásce. A teď? Co to má všechno znamenat? Jak se to všechno mohla takhle zvrtnout?"
"Mu- musel-la-jsem t-to-udě-udělat-j-jin-ak-by-ch-n-nemo-nemohl-a-za-po-me-n-nout-n-na-mi-mi-nul-ost," vypravila ze sebe s námahou Sachiko. Její život se krátil, zbývaly už jenom vteřiny.
"Jsi lhářka a podvodnice. Žila jsi ve lži. Všechny jsi donutila věřit lži jenom pro to, abys ochránila sama sebe. Jsi strašně sobecká mrcha. Jsem rád, že jsem tě zabil, alespoň už nikdo nebude dál muset žít s tvojí lží na bedrech."
"Gomen'nasai." To byla její poslední slova. Naposled vydechla společně s posledním tlukotem srdce.
"Neodpustím ti, že jsi mě zradila," ozval se Itachi a odešel. Nechal ji tam ležet. Nestaral se o její mrtvolu, podle něj si ona ani žádný pohřeb nezasloužila. Všem lhala, každého přesvědčila o své lži. A všichni jí to tak naivně uvěřili. Byla to zrádkyně. Nemohl uvěřit tomu, že jí jeden čas tak hluboce miloval. Připadal si jako neprostý blbec. Zamilovala se do zrádkyně Konohy. Jak hluboce tím klesl, to nedokázal slovy vyjádřit.
Vrátil se do Akatsuki sídla, kde všichni jeho spolupracovníci byli mrtví. Netrvalo dlouho a i on zemřel. Zabil ho Hiroshi. Ten kluk z té fotografie. Kluk, který to se Sachiko přežil.
"Jsme všichni?" zeptal se Naruto, když i Itachi padl mrtev k zemi.
"Chybí nám Sachiko," přiznal Sasuke.
"Jdeme jí hledat. Bojovala s Itachim, nejspíš se něco muselo stát. Nemůže být daleko." Všichni následovali Takerua, měl výjimečné stopařské nadání. Během necelých dvou minut Sachiko našel.
"Je mrtvá," informoval všechny, jakmile k ní dorazil. Všichni strnuli, když na ní pohlédli. Neměla na sobě masku. Všichni viděli její tvář. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Byla to Sakura, Sakura Haruno, která se 'ztratila'. Teď to všem došlo. Ona celou tu dobu žila a všem denně lhala. Žili ve lži, kterou ona vymyslela. A ani Tsunade o tom nevěděla, všechny podvedla. Nikdo neznal pravdu. Zradila je.
Všichni pomýšleli na jednu otázku: proč? Proč se schovávala za maskou. Proč nechtěla, aby někdo věděl, že Sakura Haruno je nejsilnější ninja v Konoze? Co jí v tom bránilo?
Nikdo to nevěděl. A nikdy se to nedozvěděli. Neměli šanci se to dozvědět, protože ji Itachi zabil.
"Itachi jí zabil. On tu mrchu zabil. Můj bratr to dokázal!" radoval se Sasuke, když z něj ta náhlá strnulost opadla.
"Drž hubu!" okřikl ho Takeru. "Byla hodně silná. Hodně toho pro Konohu vykonala. Sice nám všem lhala, ale její zásluhy jsou neuvěřitelné. Neměli bychom se radovat z její smrti. Naopak. Měli bychom pro ni truchlit jako pro nikoho jiného, ona si to doopravdy zaslouží."
"Odneseme ji do Konohy. Tsunade rozhodne, co s ní bude dál," zakončil to Naruto.
A přesně to taky udělali. Přemístili se do její kanceláře i se Sakuřiným tělem.
"Co se stalo? Je to opravdu ona?" ptala se zděšeně Tsunade.
"Hai, Tsunade-sama," odpověděl Takeru a začal vyprávět celý příběh.
Její oběť přinesla hodně, díky ní zanikla organizace Akatsuki. Ale vzala si taky mnohé: Sasukeho srdce, Itachiho lásku. Hiroshiho obdiv a tajně chované pobláznění k ní. Tsunadin pocit toho, že je její matkou. Narutovo přátelství. Hinatino přátelství. Vesnice ztratila velkou a silnou vůdkyni ANBU, taky malou a roztomilou holčičku, kterou kdysi bývala a mnohé další.
Tato slova zazněla při jejím pohřbu z Tsunadiných úst. Společně s dalšími: "Když nyní v hlavě probírám vše, co jsme její smrtí ztratili, ptám se sama sebe, jestli to vůbec stálo za to. No řekněte sami. Neobětovali jsme přece jenom moc, když jsme se zbavili Akatsuki? Nepřinesli jsme až moc velkou oběť? Není třeba nyní litovat mého rozhodnutí poslat jí tam? Je to snad moje vina, že zemřela?" Tsunade v sobě dusila slzy, jak jen mohla. Všichni to na ní viděli. Obviňovala se ze Sakuřiny smrti.

A jak to je doopravdy? Krása tkví v pravdě, nebo lži? Udělala Sakura chybu, když se vydávala za někoho jiného?
To nikdo nevěděl. Všechny to trápilo, ale alespoň už všichni s jistotou věděli, že je Sakura Haruno mrtvá. Nikdo o tom nemohl pochybovat.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Urie-chan Urie-chan | 18. srpna 2013 v 23:41 | Reagovat

ja tak nenavidim smutne konce ;( ...ale cela poviedka bola brutalne dobra ....pri poslednom boji medzi Itachim a Sakurou som si myslela ze budu spolu :D len tak dalej vyborne pises :D  milujem itasaku par *-*

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. února 2014 v 13:11 | Reagovat

prečo to skončilo tak smutne...ale veľmi krásna poviedka to bola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama