Krása tkví v pravdě, nebo lži?17

11. srpna 2013 v 14:56 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Když se vrátili zpátky do Akatsuki, museli se přidat k tréninku. Sachiko si ještě skočila do Itachiho pokoje, kde postavila tu fotku na noční stolek. Pořádně si ji prohlédla. Zajímalo ji, co asi dělá Hiroshi. Vždycky, když měla volno, cvičila s ním. Školila ho, připravovala ho na to, že jednou bude jejím nástupcem. Nutila ho trénovat bez přestávek, pokaždé s ním bojovala tvrdě, dokud neztratil vědomí. Poté čekala, až se probere a všechno začalo nanovo. Chtěla mít jistotu, že někdo bude chránit Konohu, když se s ní něco stane. Chtěla, aby její rodná vesnice byla chráněna. Nebylo však mnoho ninjů, kteří by takový tvrdý výcvik zvládli. Dokázal to jenom ten, kdo se zřekl všem svých citů. Ten, koho minulost hluboce a nenapravitelně ranila. Jenom člověk, kdo ztratil své nejbližší a poté zabil viníka, se mohl stát ochránce Konohy. Nikdo jiný na to neměl.
"Večer oficiálně přijmeme Sachiko mezi nás a poté budeme plánovat únos," oznámil všem Pein u oběda. Všichni mlčky přikývli. Nikdo netušil, o jakého ninju se jedná. To si Pein nechával pro sebe.
Po obědě se šlo znovu trénovat. Sachiko porazila všechny, kteří se jí postavili. Nerozptylovala se. Nenechala se vyvést z míry. Tentokrát ji Itachi nedokázal zasáhnout. Vše probíhalo přesně tak, jak Sachiko chtěla.
"Kdo je ten kluk na té fotce?" zeptal se Itachi, když po odpoledním tréninku společně se Sachiko zamířil do jejich pokoje.
"Nikdo, kdo by tě mě zajímat," odpověděla Sachiko a na fotku se znovu podívala. V tu chvíli si to nechtěla přiznat, ale Hiroshi jí chyběl. Chtěla se s ním znovu setkat. Spatřit ty jeho modré, lehce našedlé oči, plné upřímnosti. Ona dokázala z jeho očí poznat, jak se cítí. Dokázala určit, zda se trápí nebo je na pokraji sil, i když se to snažil jakkoli maskovat. Vždy to poznala. Jeho oči ho vždy prozradily, i když měl masku a z jeho tváře nic nedokázala vyčíst, stačil jí jediný pohled do jeho překrásných očí a přesně věděla, jak se cítí.
Toužila si s ním znovu zabojovat. On jí byl téměř rovnocenným soupeřem. Znal její slabiny, ale nevyužíval je moc často. Nechtěl jí ublížit. Nikdy. Vždy dělal vše proto, aby přežil trénink s ní, ale nikdy ji neohrozil. Byl ohleduplným soupeřem. Sachiko jenom doufala, že ho ta ohleduplnost jednou nebude stát krk. Mohlo se stát, že když je tak ohleduplný k ní, mohl by být ohleduplný i k někomu jinému, ke svému opravdovému nepříteli. A to nemohla dopustit. Stále opakovaně mu vštěpovala do hlavy, že nesmí mít city. Opakovala mu stále dokola, že nesmí mít s nikým slitování. Pokaždé z boje musí vyjít jenom jeden vítěz: on. Jenom on. Žádná remíza, žádná porážka. On musí být krutý. Nesmí mít nad nikým slitování. Samota musí být jeho způsob života. Bolest bude jako jeho dvojče. Musí denně trpět, aby si uvědomil svou podstatu, svůj úkol. Musí trpět hroznými muky, aby si uvědomil, že on nesmí být poražen. Bolest má být důkazem jeho drsné povahy a vytrvalosti. Nesmí zklamat. Nikdy. Musí plnit rozkazy, aniž by sám přemýšlel nad tím, co by měl udělat. Bezhlavě a bezcitně zabíjet, to jest jeho životní úkol. To jest úkol nejlepšího člena ANBU. Nesmí nikdy váhat. Nesmí nikdy nic vzdát. Musí vést bitvu, v níž nemá protivník sebemenší šanci. Musí vždy mučedně a nenápadně vykonat svůj úkol, aniž by kdokoli poznal, co je doopravdy zač. Musí vyhrát každou bitvu. Musí bezchybně splnit zadaný úkol. Musí být nejlepší. A to jenom pro to, že si ho Sachiko vybrala jako svého nástupce. Musel být stejně dobrý jako ona. Mohl být i lepší. Musel po ní převzít to těžké břemeno. Musel chránit svou vesnici. Nesměl se nikdy zmýlit, nesměl chybovat.
"Proč mi o něm nechceš nic říct? Co se stalo tak zvláštního, že to nesmím vědět? Je to snad tvůj milenec? Je to snad svědek tvé minulosti? Nebo o co jde?" kladl stále více otázek. Sachiko moc dobře věděla, že s tím nepřestane. Bude se o něj zajímat, ale ona mu nic o něm neřekne. Nezradí ho. Ochrání jeho identitu.
"Není to můj milenec, ani svědek minulosti. Je to jenom kluk, co přežil, nic víc," odsekla.
"Nic víc? On jediný přežil? Neznamená to snad něco? Čím tě oklamal, že jsi ho nezabila? Porazil tě snad? Dokázal něco, co nikdo jiný nedokáže? Ukradl ti srdce? Stal se snad tvojí slabinou?" Jeho proud otázek nebral konce. Ptal se stále dál. Každou chvíli přišel s další otázkou, která zarývala Sachiko ostrý nůž do jejího prochladlého a mrtvého srdce stále hlouběji.
"Jemu jedinému jsem dovolila žít. On jediný dokázal, že si to zaslouží. To je všechno. Nic víc v tom není. Nic víc ti už neřeknu. Je to skvělý ninja, zasloužil si žít," dostala ze sebe po chvíli přemáhání Sachiko.
"Zasloužil si žít? Čím? Co udělal?" Nepřestával se vyptávat. Nespokojil se s její předchozí odpovědí. Chtěl vědět víc. Chtěl znát všechno, co se Sachiko týkalo, aby to později mohl použít proti ní.
"Nemáš právo to vědět. Nezasloužil sis to." S těmito slovy vypochodovala z místnosti. Zamířila ven ze sídla. Chtěla být chvíli sama. Potřebovala přemýšlet o postupu. Potřebovala nějaký plán, jak by jednoduše mohla zabít všechny členy Akatsuki najednou. Přímý boj okamžitě zavrhla. Nejspíš by nezvládla bojovat se všemi členy Akatsuki najednou. To bylo i pro ni trochu moc. Mohla by je jednoduše otrávit. Vyznala se v několika základních jedech. Nebyl by problém nějak jim to podstrčit, teď jenom zbývala otázku, jestli by si toho náhodou někdo nevšiml. Nemohla vědět, jestli by to poznali. Kdyby na to přece jenom přišli, okamžitě by ji obvinili a tím by se všechno zkazilo. Byla členkou ANBU. Nemohla si dovolit chybovat. Musela vymyslet něco opravdu účinného, něco, co nezklame.
Jak tam tak seděla, čas rychle plynul. Dřív než stačila něco vymyslet, stal se z odpoledne večer.
Neochotně vstala a připojila se k večeřícím členům. Opět stála mimo. Znovu je pozorovala.
Nikdo nemluvil, všichni se oddaně věnovali svým myšlenkám.
"Tak fajn. Jdeme přijmout Sachiko," oznámil Pein. Všichni neochotně vstali a zamířili do obýváku, kde se postavili do kruhu kolem Sachiko. Pein začal vyjmenovávat všechny její nastávající povinnost. Svůj proslov zakončil slovy: "Tímto nám slibuješ věrnost a při jejím porušení zahyneš." Sachiko přikývla a slíbila svou věrnost.
"Tak to bychom měli. Teď se musíme soustředit na naší další misi," prolomil krátké ticho mezi všemi Itachi.
"Pojďte ke mně do pracovny. Vyřešíme to tam," vyzval všechny Pein s lehkým úsměvem.
Všichni beze slova poslechli. Každý ho následoval do jeho pracovny. Jakmile se za nimi zavřeli dveře, Pein usedl na křeslo za stolem a všechny si bedlivě prohlédl. Bylo vidět, že se na tenhle okamžik velice těšil.
"Tak co bude?" zeptal se netrpělivě Deidara.
"Uklidni se, všechno se dozvíš," usadil ho Pein. Na chvilku se podíval na Sachiko, byl strašně rád, že ji získal k Akatsuki. Tím bude ta mise mnohem snazší.
"Chci, abychom dopadli jednoho ninju, který nám stále uniká. Jelikož nyní máme u sebe Sachiko, bude mnohem jednoduší se k němu dostat. Řekl bych, že její přítomností se nám to velice brzy povede a potom konečně uděláme to, co je potřeba. Zabijeme ho," začal Pein. Stále mu na tváři hrál lehký úsměv. Byl tak šťastný, jako ještě nikdy. Konečně měl u sebe zbraň, která mu usnadní práci. Konečně byl blíž svému cíli.
"A o koho vlastně jde?" zeptal se Sasori. Nechápal, proč se Pein pořád tak potutelně usmívá. Usměv u něj neviděl už hodně dlouho. Nepamatoval si, kdy ho viděl naposled se usmívat, proto byl velice překvapen, když ho viděl, jak se na všechny zlomyslně culí.
"Jde o Naruta Uzumakiho." Pein pronesl ta slova velice tajemně. Zároveň při tom sledoval Sachiko. Chtěl znát její reakci, až se dozví, že má v plánu zabít někoho z její vesnice.
SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama