Krása tkví v pravdě, nebo lži?16

8. srpna 2013 v 17:03 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Cestou zpátky Sachiko přemýšlela o té misi, na níž byla s Hiroshim. Od Tsunade dostala úkol, aby zabila nějakého ninju z Kamenné vesnice. Měla s sebou vzít ještě tři kluky: Ichira, Kenjiho a Hiroshiho. Měla jim ukázat, jak by měli v budoucnu pracovat. Všichni se chtěli přidat k ANBU a Tsunade chtěla, aby věděli, co to obnáší. Požádala tedy Sachiko, aby je na misi vzala s sebou. V té době ještě nebylo tak známé, že Sachiko zabíjí všechny své spolupracovníky. V té době měla za sebou jenom několik misí. Tomu, že na nich všechny své spolupracovníky zabila, nikdo nevěnoval velkou pozornost.
Běželi bez přestávky několik hodin. Na těch klucích bylo vidět, že už nemůžou. V jejich očích se zračila únava a protest. Nechtěli běžet dál, chtěli si odpočinout. To měli v očích Ichiro a Kenji. Hiroshi však ne. V jeho očích bylo odhodlání. Jeho tělo mu málem vypovídalo službu, ale jeho duch ho vedl. Chtěl běžet dál, i když byl téměř bez sil. Nechtěl se zastavit. Chtěl nepřetržitě běžet, jakoby měl nějaký cíl. Cíl, jenž musí být za každou cenu splněn. I za cenu jeho života. Toho si Sachiko všimla. Dost ji to zaujalo. Věděla, že je mu sotva dvanáct let a už byl odhodlaný zemřít pro svůj záměr. Byl velice statečný a plně oddaný své věci. Byl jiný než ostatní. Lišil se od těch dvou svým odhodláním. Na něm bylo nejvíc vidět, že je unavený, přesto si neztěžoval a bez přestávky běžel vytrvale dál. Nic ho nemohlo zastavit. Byl rozhodnutý, že to nevzdá. To Sachiko fascinovalo. V jeho věku byla jeho přesným opak. Zastavovala se, kde jen mohla. Otravovala s tím, že už nemůže. Ale on byl jiný. Byl mladší než ona a svou vytrvalostí jí byl velice podobný. Jejich odhodlání bylo téměř stejné.
"Tak se utáboříme," navrhla Sachiko. Nechtěla to sice udělat, ale musela, Ti dva kluci, co byli stále vzadu, ji k tomu donutili.
"A-arigato," uslyšela úlevných výdech těch dvou.
"Ne!" protestoval Hiroshi. Sachiko se na něj upřeně zadívala. Netušila, co stojí za jeho pohnutkami, ale pochopila, že měla pravdu. Opravdu byl ochotný pro svůj účel zemřít únavou, kdyby to bylo nutné. "Teď nemůžeme zastavit, musíme běžet dál," naléhal. Bylo vidět, že se svého cíle opravdu nechce vzdát. To Sachiko zaujalo.
"Utáboříme se a ty máš první hlídku," rozhodla. Proti tomu nikdo nic nenamítal. Ichiro a Kenji po rychlé večeři okamžitě usnuli.
Netrvalo dlouho a Hiroshi hlídkoval kolem jejich tábořiště. Chvilku čekal.
Sachiko předstírala, že spí. Věděla, že využije situace a uteče. Udělá, co bude potřeba. Nevzdá se.
Chtěla vědět, co má za lubem.
Asi po třech minutách Hiroshi vyrazil. Sachiko šla s odstupem za ním. Toužila znát to, co je pro něj tak nesmírně důležité.
Běžel velice rychle a vytrvale. Nezastavoval se. Během několika minut se od tábora hodně vzdálili.
A pak to přišlo.
Hiroshi se zastavil a lačně nasál vzduch do plic. Bylo vidět, že hledá stopy. Sachiko si všimla přítomnosti cizí chakry. Zaměřila se na ni. Zjistila, že nedaleko stojí asi čtyřicetiletý muž.
Hiroshi se k němu obrátil. "Budu stejně silný jako Sachiko. Nezklamu. Zemře mou rukou. Stejně jako moji rodiče zemřeli jeho rukou," zašeptal. Sachiko slyšela každičké jeho slovo. Došel jí jejich význam. Věděla, k čemu se schyluje. Soucítila s ním. Přesně to dříve udělala taky. Při první příležitosti, která se jí naskytla, zabila vraha své rodiny. On se chystal udělat to samé. I když byl mladší než ona, byl stejně odhodlaný. Nehodlal to vzdát. V jeho očích plála čirá nenávist a zloba. Byl odhodlán udělat to, co si usmyslel. Nechtěl chybovat. Nechyboval. Naplánoval si to dobře. Ten muž byl opilý a nedokázal se soustředit. Během několika minut padl mrtvý k zemi. Hiroshi měl na rukou jeho krev. Po jeho dlaních stékala krev toho, kdo zabil jeho rodinu. Bylo to téměř totožné s tím, jak to bylo, když vraždila Sachiko. Ten moment se jí vybavil úplně přesně. Taky strnule stála nad mrtvolou. Taky hleděla na své ruce potřísněné krví, taky se v myšlenkách snažila pochopit, co se stalo. Cítila přesně to, co cítil on. Viděla oči bez života ze stejného úhlu přesně jako on. Byli si tak podobní. Bylo jí jasné, že jedině on se může stát dalším členem ANBU. Jedině on bude stejně tak silný a vytrvalý jako ona. Jedině on se dokáže zříct všech pocitů. Bude chladný a nepřístupný stejně jako nyní ona.
Sachiko se rychle vrátila k ostatním. Nechtěla, aby Hiroshi věděl, že ho sledovala. Chtěla, aby se cítil dobře, že na to nepřišla.
Ráno se všichni probudili velice časně a pokračovali v hledání. Během toho dne našli toho ninju z Kamenné, kterého měli zabít. A Sachiko ho několika rychlými ranami poslala k zemi.
Když se vraceli zpátky do Konohy, všimla si, že Hiroshi má ve tváři strnulý výraz. Věděla, na co myslí. Myslel přesně na to samé, na co myslela ona, když se vracela ze své cesty. Oba v tu dobu mysleli na to, že už nejsou lidé, že jsou to vražedné mašiny, které se hodí jedině k ANBU, nikam jinam.
Dále si všimla, že Ichiro je strašně unavený a sotva plete nohama. Bylo na něm vidět, že každý další krok může být pro něj smrtelný. Nebrala na to ohledy a ještě víc zrychlila. Chtěla vědět, co v těch třech je.
Byla si jistá, že Hiroshiho k ANBU hned přijmou, ostatními si tak jistá nebyla. Chtěla si potvrdit svou domněnku.
Ještě víc zrychlila. Všichni byli nuceni běžet sprintem. Všichni, včetně Ichira.
Neuběhly ani tři minuty a ozvalo se hlasité 'buch'. Všichni se otočili. Sachiko se usmála. Stalo se přesně to, co čekala. U kmene stromu, na němž naposledy stál Ichiro, leželo jeho nehybné tělo. Zemřel na vyčerpání, jak plánovala.
Kenji okamžitě seskočil ze stromu a uspěchal mu na pomoc. Snažil se ho probrat k životu. Teprve po minutě to vzdal. Začal hlasitě křičet, nechtěl se smířit se ztrátou přítele.
"Sachiko, musíme mu pomoct. Musíme ho donést zpátky do Konohy. Ty umíš léčit, pomoz mu," naléhal.
"Ne, je mrtvý. Nedokážu mu pomoct. A do Konohy ho nevezmeme. Já ho na zádech tahat nebudu a ty se sotva držíš na nohou. Nezaslouží si být pohřben v Konoze, když nezvládl svou první misi. Nemůže ležet v zemi vedle ostatních ninjů, protože on není jako oni. Zklamal. Nevydržel, byla by to urážka pro všechny silné zesnulé," vysvětlila.
"To nejde. Musíme ho donést zpátky. Já ho tu nenechám!" křičel stále dokola. Řekl si o to sám. Sachiko ani nemusela hledat důvod, aby ho zabila. Podstrčil jí ho přímo před nos.
"Jestli tady chceš zůstat s ním, ráda ti vyhovím." Dřív než někdo stačil něco udělat, Sachiko vytáhla katanu a probodla jí Kenjiho srdce. Hiroshi celou tu podívanou strnule sledoval. Uviděl znovu ty oči. Ty mrtvé oči, tentokrát patřily jeho kamarádovi.
"Půjdeme dál. Teď už nebude nikdo zdržovat," uzavřela celou událost chladně Sachiko. Její tvrdý hlas zakazoval veškeré námitky. Hiroshi se stejně vzpírat nechtěl. Věděl, že je lepší být potichu a plnit její rozkazy, než se byť jen jednou vzepřít a následně přijít o život.
Když dorazili do vesnice, okamžitě zamířili k Tsunade do kanceláře.
"Konečně jste zpátky," uvítala se s úlevou Tsunade. "Tak počkat. Kde jsou ostatní?" zbystřila.
"Nepřežili misi," oznámila stručně.
"Ty jsi ty dva kluky zabila?" vyzvídala Tsunade.
"Ano. Mým úkolem bylo je vyškolit. A dva z nich zkouškou neprošli. Jediný, kdo přežil, je Hiroshi. On jediný má určité kvality, aby se stal dalším ANBU. Ti dva ne," vysvětlila své počínání Sachiko.
"V čem spočívala ta tvá zkouška?" zajímala se.
"Jeden neprošel testem vytrvalosti. Nedokázal sprintem běžet zpátky do vesnice a ten druhý projevil slabost, když se ho pokusil oživit. Nesmířil se s tím, že ztratil kamaráda. Projevil city, proto jsem ho zabila," odpověděla chladně.
"A Hiroshi? Jak se jemu vedlo?" zeptala se a věnovala mu krátký pohled plný úcty. Byl jediný, kdo z těch tří přežil. Byl to obdivuhodný výkon na tak malého chlapce.
"I když mu tělo vypovídalo službu, běžel dál. Když jsme se utábořili, aby si Ichiro a Kenji odpočinuli, nechtěl se zastavit. Chtěl běžet dál, byl plně rozhodnutý, i když na něm bylo vidět, že by do konce cesty nepřežil. Byl to obdivuhodný výkon. Neztěžoval si na únavu, Neprojevil slabost. Bylo mu jedno, co jeho tělo potřebovalo, šel odhodlaně za svým cílem. Nechtěl se vzdát. A to jsou přesně ty přednosti, které těm dvěma chyběly. To jsou ty přednosti, které by měl každý správný ANBU mít." Z jejích slov Tsunade poznala, že jednala správně, když zvolila ji, aby ty tři zaškolila. Došlo jí, že ona opravdu v hlavě něco má a dokáže poznat hodnoty člověka. Proto si jí hodně vážila.
"Takže chceš říct, že Hiroshi je připraven, aby se přidal k ANBU? Myslíš si, že bude stejně dobrý jako ty?" položila jí dvě otázky. Otázky, na něž chtěla znát odpověď.
"Ano, myslím, že Hiroshi je připraven, aby se stal členem ANBU. A také si myslím, že má dobré předpoklady, aby byl stejně dobrý jako já," upřímně odpověděla. "Ne-li lepší," dokončila téměř šeptem. Oba její slova slyšeli. Hiroshi byl nesmírně šťastný, když to řekla. Naznačila tím, že by mol být lepší, než nejlepší zabiják Konohy. Byl na sebe patřičně hrdý.
Tsunade to slova trochu šokovala. Myslela, že si Sachiko nedokáže přiznat porážku, ale svými slovy uznala, že je někdo, kdo by ji mohl v boji předčít.
Shizune je při odchodu z kanceláře ještě vyfotografovala. Chtěla mít vzpomínku na toho, kdo to se Sachiko přežil. Byl to jediný ninja, který to kdy dokázal.
O několik měsíců později přijali Hiroshiho do ANBU, kde ho přejmenovali. Získal jméno Takeru, což znamená válečník. Několik let trénoval po boku Sachiko. Setkávali se, až do okamžiku, kdy se Sachiko rozhodla zachránit Konohu tím, že přešla k Akatsuki.
Nikdy na něj nezapomněla. Ráda na tu misi vzpomínala. Byla ráda, že jí Tsunade dala tu fotku. Alespoň měla jeho podobiznu. Stále se mu dívala do jeho očí. Ráda se dívala na jeho úsměv plný nadšení a úlevy. Ráda na něj vzpomínala.
SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem mrcha?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama