Krása tkví v pravdě, nebo lži?14

6. srpna 2013 v 20:32 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Sachiko se probudila kolem čtvrté hodiny ranní. Okamžitě vyšla z Itachiho pokoje. Chvilku jenom bezcílně bloudila po Akatsuki sídle a potom vyšla ven. Chtěla se porozhlédnout po okolí. Chtěla vědět, kde přesně se nachází. Věděla, že kdyby její první plán nevyšel, bylo by dobré, kdyby znala přesnou polohu Akatsuki sídla. Mohlo by to být vážně užitečně.
Jediné, co zjistila, bylo, že sídlo je uprostřed hlubokého lesa. Bylo téměř nemožné na něj narazit, i když je tak velké. Bylo dobře kryto.
Po obhlídce okolí se rozhodla, že si zatrénuje tak jako každé ráno. Využila k tomu několik stromů, bez přestávky je ničila. Házela po nich kunaie, snažila se je přeměnit v hromadu třísek.
Nechtěla si připustit, že by mohl být někdo silnější než ona. Stále se jí dokola vracely myšlenky na Itachiho, jak ji porazil. Stále viděla svoje zraněné rameno. Pořád dokola se jí v hlavě přehrával jeho lehký úsměv plný naděje a neskrývané radosti.
Trápilo ji to. Dennodenně cítila bolest v srdci, byla na ni zvyklá. Nechtěla, aby k té bolesti přibylo trápení z toho, že zklamala. Zklamala sama sebe. Porušila slib, který si před několika lety dala. Zradila se. Nedostála slibu. Dovolila, aby ji někdo porazil, ukázala svou slabost. Ale co bylo její slabostí? Myšlenky? Itachi? To rozhodně ne! V životě milovala jenom jednou a to nyní spadalo do kategorie dětinského pobláznění. Nemohla mít slabost! Už ne! Když se všeho zřekla, nemohla to získat zpátky. Prostě nemohla! To by bylo proti pravidlům, které sama určila. Podvedla by sama sebe. Ukázala by tím, že nedokáže žít tak, jak si sama určila. Byl by to důkaz toho, že nedokáže hrát primitivní hru, kterou sama vymyslela a ovládá jí. Nikdo jiný nezná pravidla. Nikdo ji nemůže porazit. Jenom ona sebe může nalákat do pasti, kde se všechno promění v prach, kde všechno zanikne. Jedině ona sama si může ublížit. Nikdo jiný jí nemůže způsobit bolest. Jedině ona, protože jedině ona ví jak.
Ale Itachi to dokázal. On našel její slabosti. Využil situace. Naplánoval si to tak, aby ji zranil v okamžiku, kdy nebude dávat pozor. Nebo to byla jenom náhoda? Ne! Náhody přece neexistují! Pak to byl osud? Ani to ne! Ne osud nevěří! Věří jenom ve svou neporazitelnou sílu. Ona je neporazitelná! Tak jak se mohlo stát, že ji Itachi zranil? Jak je možné, že někdo našel okamžik, kdy by nebyla ve střehu? Jak někdo mohl prokouknout její pravidla. Jak jí někdo mohl porazit ve hře, v níž je ona přebornicí. To není možné! Nikdy se to nemohlo stát. Nikdy jindy se to nestalo a taky se to už nikdy nestane! To si pohlídá! Nikdo už nedostane příležitost, aby ji mohl ranit! Nikdo! Nikomu nedá to právo, tu výsadu. Nikdo nikdy v životě nedostane tu možnost. Nikdo! Nikdy!
Sachiko se s tím nedokázala smířit. Nemohla přehlédnout to, že ji Itachi ranil. Prostě to nešlo. Nemohla mu odpustit. Nemohla na to zapomenout, bylo to nemožné. Neodpustitelné.
Ale stalo se to. Stalo se to a ona tomu nedokázala zabránit. Nemohla to zastavit a to ji na tom trápilo. Nemohla. A tak to být nemělo. Nikdy neměla narazit na cokoli, co by nemohla udělat. Měla dokázat všechno. Nic pro ni neměl být problém. Ale teď na to narazila. Jejím problémem byl Itachi Uchiha. To on za to mohl. Byla to jeho vina. A proto musí zemřít, našeptávala si v duchu. Jakoby tomu doopravdy věřila. Jakoby to vůbec bylo možné. Je to možné! Vždyť už zabila tolik lidí. Itachi by pro ni neměl být takový oříšek. Měla by to být další její oběť, nic víc. Jenom další do sbírky.
"Co tady děláš? Vždyť je tak brzo," vyrušil ji z jejích myšlenek ten, o kom stále přemýšlela. Byl to ten, který ji tolik zranil, byl to ten, který jí po dlouhé době ukázal, že není tak neporazitelná, jak si myslí. Byl to ten, kterého z celého srdce nenáviděla. Byl to on. Nikdo jiný.
"Trénuju. To nejspíš neznáš. Je to věc, při níž se stáváš silnějším a vytrvalejším. Někdy bys to mohl taky zkusit," navrhla mu s pobaveným úšklebkem ve tváři.
"Myslím, že tolik trénovat nepotřebuji. Přece jenom jsem to byl já, kdo tě dokázal zranit a to už samo o sobě vypovídá o mých schopnostech," usadil ji.
"Takže trénovat nebudeš?" přesvědčovala se.
"Ale samozřejmě že budu. Jenom bych se nejdřív rád najedl," odpověděl.
"No na mě se nekoukej. Já ti vařit nebudu. Na to tady máš Konan," odpálkovala ho.
"Proč?" chtěl vědět. "Neumíš snad vařit nebo v čem je problém?"
"Vařit umím. Jenom nechci vařit. Nemám to zapotřebí. Nebudu tady dělat nějakou služku nebo hospodyni. Na to mám až moc velkou hrdost," informovala ho.
"Nezapomeň, že když jsem tě porazil jednou, můžu to udělat zase," dorážel. Stále jí to připomínal. Omílal to pořád dokola. Stále ji s tím štval.
"Nepřipomínej mi pořád minulost. Nevyhrožuj mi. Ty sám moc dobře víš, že to byla jenom náhoda. Oba dobře víme, že jsi měl akorát štěstí. Nic víc v tom nebylo. Byl to jenom omyl. Nic víc. Nemáš na to, abys mě porazil. Stále to odmítáš pochopit, ale je to tak. Ty mě neporazíš, Itachi Uchiho. Na to jsi až moc slabý. Nikdy to nesvedeš. Nikdy v životě se to nebude opakovat. Pokaždé tě srazím na kolena. Nikdy to nebude naopak. Nikdy! Už se s tím smiř," přesvědčovala ho.
"Ne! To ty se smiř s tím, že jsem tě jednou porazil. Od té doby ti kleslo sebevědomí a dobíjíš si ho tím, že mi stále vyhrožuješ a snažíš se mi podstrčit myšlenku, že to byl jenom omyl. Snažíš se mě přesvědčit o tom, že tě nikdy nedokážu porazit jenom proto, abys ode mě získala pokoj a zbavila se mě. Máš ze mě strach. V tom to je. Bojíš se, že tě dokážu porazit, proto mě od sebe odháníš. Vím to, ty si moc dobře uvědomuješ, že to nebyla náhoda. Moc dobře víš, že bych to dokázal znovu, víš, že bych tě dokonce dokázal i zabít. Jenom kvůli tomu se mě snažíš přesvědčit o tom, že to byla náhoda. Jenom kvůli tomu mi lžeš do očí. Nic jiného v tom není. Lžeš, abys mě přesvědčila o tom, jak to ve skutečnosti není. Odháníš mě od sebe. Snažíš se mě psychicky mučit, abych to vzdal. Možná si myslíš, že mě dovedeš k takovému stavu, že se sám zabiju, ale s tím nepočítej. Uvědom si laskavě, s kým mluvíš. Jsem Itachi Uchiha. Jsem člen silného klanu. Hodně ninjů zemřelo mojí rukou. Nemám problém zabít i tebe. Jsi jenom hloupá holka z Konohy, která si o sobě myslí, že dokáže víc než ostatní. Ale já jsem ti ukázal opak. Ukázal jsem ti, že nejsi tak neporazitelná, jak si myslíš. Dokázal jsem ti, že jsou i silnější ninjové než ty. Zranil jsem tě. A vím, že to nikdo jiný nedokázal o té doby, co ses rozhodla žít jinak. Nikdo jiný na to neměl dost síly. Nikdo jiný nebyl tak silný jako já. Jedině já mám v sobě tu moc tě porazit. A já to dokážu. Klidně tě znovu porazím, abych ti připomněl, čeho jsem schopný, nemám s tím sebemenší problém. Klidně tě i zabiju, jestli potřebuješ důkaz. Jsem silnější než ty.
Proto radím já tobě: drž se ode mě dál a neprovokuj. Oba víme, čeho všeho jsem schopný a já nebudu váhat. Klidně tě zabiju. Mám k tomu své důvody. Nenechal bych tě naživu, kdybych měl tu možnost. Kdybych tě viděl umírat, nesnažil bych se ti pomoct. Naopak. Znásobil bych ti tu bolest."
Po těchto slovech se na něj Sachiko krátce zadívala, v několika věcech měl pravdu. Ona sama nevěřila tomu, že to byla náhoda. I když nechtěla, uvědomovala si, že by ji znovu dokázal porazit dokonce i zabít.
Chtěla tomu zabránit. Musela tomu zabránit, aby si zachovala svou hrdost. Ona nemohla být poražena. Prostě nemohla!
SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 24. února 2014 v 11:25 | Reagovat

Super dielik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama