Zradila jsem Tvé srdce, zradila jsem Tebe.

27. července 2013 v 16:30 | SakuraUchihaHaruno13 |  Moje myšlenky, nápady, postřehy a úvahy
Moc dobře si pamatuji ten okamžik, kdy jsme stáli proti sobě, hleděli jsme si do očí a já vyřkla ta slova, která se Tobě zabodla do srdce jako milión letících a jedem nakažených šípů. Stále vidím Tvé oči, oči plné zklamání, prosby, touhy a nedůvěry. Chtěl jsi, abych svá slova vzala zpět, chtěl jsi, abych Ti řekla, že to celé byl jenom hloupý žert. Doufal jsi, že svá slova odvolám tak snadno, jako jsem je vyřkla. Ale nic z toho jsem neudělala. Hleděla jsem Ti stále do očí, pozorovala změny v nich. Bolest. Vyzařovala z nich bolest společně se smutkem. Viděla jsem, jak Tě to trápí. Věděla jsem, že jsem Tě tím zranila. Zradila jsem Tvé srdce a tím jsem zradila Tebe. Viděla jsem to na Tobě. Tvoje oči říkaly všechno. V tu chvíli jsi byl odhodlaný udělat vše proto, aby se to vrátilo, abych nic neřekla, aby událost, jež tomu předcházela, nenastala. Ale já Ti to nedovolila. Nechtěla jsem, abys cokoli dělal. Nechtěla jsem už nikdy vidět Tvé dokonalé oči, které mě na první pohled okouzlily. Už nikdy jsem nechtěla vzpomínat na krásně prožité chvíle, kterých jsme měli požehnaně. Nechtěla jsem se hrabat v minulosti a připomínat si svou naivitu. Všechno to byla moje vina. Věděla jsem to, že můžu za všechno, co se mezi námi stalo. Se vším jsem začala já a všechno jsem také ukončila. Myslela jsem, že když to ukončím, všechno zase bude normální, jakoby se nic nestalo. Ale mýlila jsem se. Všechno se tím jenom zhoršilo. Nejenom, že mě pronásledovaly ty pěkné chvíle, ještě mě pronásledovaly Tvé oči plné zklamání. Ty Tvoje oči mi ukazovaly, že jsem to celé zkazila. Zahrávala jsem si s něčím, s čím jsem neměla. Tvoje oči mi to jasně dokazovaly. Moje čisté svědomí se proměnilo v to nejčernější. Nic už nebylo jako dřív. Bolest mě trápila den co den. Nemohla jsem udělat nic, aniž bych necítila ostré píchnutí u srdce. Každá myšlenka na Tebe mě doháněla k šílenství. Každá myšlenka na moje chování mě nutila trpět. Nedokázala jsem se podívat do zrcadla, aniž bych neviděla tu mrchu, která Ti tak ublížila. Nejhorší na tom všem ale je, že ta mrcha jsem já. Nikdo jiný, není to jenom část mého já. Jsem to celá já. Nikdo jiný. Jenom já jsem ten člověk, který Tě připravil o radost a místo ní Ti podstrčil bolest, zklamání a zlost. Nic jsi mi na to neřekl. Snažil ses, aby to vypadalo, že jsem Tě nezranila, ale Tvé oči mluvily za Tebe. Řekly mi všechno během několika sekund. Viděla jsem, že už ztrácíš naději. Měnil ses mi před očima. Začal jsi mě nenávidět. Měl jsi na mě zlost. Došlo Ti to. Vzal jsi to tak, že jsem Tě pouze využila a poté zahodila. Trvalo mi dost dlouho, než jsem si uvědomila, že je to pravda. Opravdu jsem to udělala. Jenom jsem Tě využila. Nic víc v tom nebylo. Během chvilky jsem se změnila v mrchu, která myslí jenom na sebe, která ve všem hledá jenom užitek, jenom to, co pomůže jí. Na nikoho jiného nemyslí, nikdo jiný ji nezajímá. Jenom ona sama. Když jsem si to uvědomila, bylo už pozdě. Byl jsi pryč. Pryč ode mě, pryč z mého života. Ani jsem se Ti nestihla omluvit. A potom, když jsme se znovu viděli. Dělal jsi, že mě nevidíš. Jako bych neexistovala, ani teď, ani nikdy jindy. Zavrhl jsi mě, nechtěl jsi se mnou cokoli mít. Nechtěl jsi se mnou promluvit. Choval ses, jakoby každé slovo, které Ti řeknu nebo každý pohled, který Ti věnuju, Tě hluboce ranilo. Ukazoval jsi mi, že ta bolest je nekonečná a stále ještě v Tobě přetrvává. Ukazoval jsi mi, že ta bolest je jako nůž, který Ti já osobně zarývám do srdce stále hlouběji a hlouběji. Až ho prorazím na druhou stranu a tam s ním ještě několikrát otočím, abys cítil ještě víc bolesti. Tohle mi řekl jeden jediný pohled, který jsi mi věnoval. To mi řekly Tvoje oči, které na mě jenom jednou jedinkrát pohlédly od té doby, co jsem řekla ta vražedná slova, která nás oba dostala na kolena a donutila nás neuvěřitelně trpět. Pořád sis myslel, že jsem mrcha, která nic necítí. Myslel sis, že jsem to udělala jenom pro svoje potěšení, že mě to nezasáhlo. Zasáhlo to nás oba. Ale to Ty nevíš, protože mi nedáš možnost, abych Ti cokoli řekla, uzavřel ses do bariéry, která mě k Tobě nepustí. Chováš se, jako bys mě neznal a znát nechtěl. Ničíš mě! Stále kvůli Tobě trpím! Ale Ty to nevíš. Nechci si ztěžovat, protože vím, že si to zasloužím. Jenom Tě chci požádat, abys mi dal šanci Ti to vysvětlit. Možná by se Ti potom ulevilo a mě taky. Nechci, abychom stále trpěli, kvůli mému činu. Prosím, odpusť mi! Zoufale Tě o to žádám. Ulev si od bolesti! Přenes ji na mě! Ať se už netrápíš! Dej mi svou bolest, zasloužím si to!

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem mrcha?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama