Krása tkví v pravdě, nebo lži?3

23. července 2013 v 16:56 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
"Už jsi unavená?" zeptal se Itachi Sachiko asi po pěti minutách zápasu.
"Vypadám na to?"
"Hmm, nevím. Taky nevypadáš jako špičková bojovnice, která je tak silná a vytrvalá, aby porazila člena Akatsuki," řekl jí.
"Tím uznáváš, že jsem špičková bojovnice, která je silná a vytrvalá?" otázala se s drzým úsměvem.
"To jsem neřekl," bránil se.
"Ale naznačil si to," odporovala.
"To se chcete místo boje hádat o tom, kdo co řekl a neřekl?" vyrušil je Deidarův hlas.
"Hele, ty se radši soustřeď na boj a neřeš, co se děje vedle," poradil mu Itachi.
"Tak fajn, jenom bych chtěl vědět, jestli si myslel vážně to, co jsi říkal Peinovi před tím, než jsme odešli," sdělil mu s provokativním úsměvem Deidara.
"Ty jsi poslouchal za dveřma?" vybuchl Itachi.
"No, možná," přiznal Deidara. Naruto využil toho, že nedává pozor a vší silou ho kopl do břicha. Deidara neměl na vybranou, se silnými křečemi se odporoučel k zemi.
"Budeme to řešit jindy. Teď se spíš soustřeď na to, aby si zase nepolíbil zem," ukončil jejich rozhovor ve chvíli, kdy se Deidara postavil na nohy.
"Je ti doufám jasný, že tenhle boj nevyhraješ?" se zaujetím pohlédl na Sachiko.
"A proč ne? Vždyť jsem vyhrála už dřív. Nevidím důvod, proč by se neměla minulost opakovat, děláš pořád dokola ty samé chyby. Musím se přiznat, že mě boj s tebou celkem nudí. Myslela jsem, že po takový době se naučíš něco nového, něco, čím bys mě překvapil, ale musím říct, že jsi mě spíš zklamal." Tohle Itachi nečekal. Ještě nikdo mu nikdy neřekl, že boj s ním je nuda.
S pomocí sharinganu předvídal každý její pohyb, ale nedokázal ho vykrýt. Stále byla velmi rychlá a silná. Možná až moc. Věděl, že kdyby ji přivedl do Akatsuki, jenom by jim to prospělo.
Sachiko nemilosrdně zaútočila na jeho slabé místo, ač nechtěl, musel vykřiknout bolestí. Během dvou vteřin klečel na zemi a držel si své slabé místo.
"Sachiko, nech ho naživu. Musím ho zabít já! Jenom já!" křikl na ní Sasuke, když spatřil svého bratra, jak klečí na zemi.
"Ty mi nemáš co rozkazovat. Velitelkou téhle mise jsem já. Na to bys neměl zapomínat," ledově klidným hlasem mu oponovala. Věděla, že Sasuke nemá rád, když si ho někdo dobírá nebo ukazuje svoji nadřazenost, která je oprávněná. Milovala ten pocit, kdy ho mohla shodit před jeho bratrem a dvěma členy Akatsuki.
"Tak mi řekni, co bys dělala, kdybys tady byla sama. Myslím, že tři členové Akatsuki by i na tebe mohli být moc."
"Jak můžeš vědět, co je na mě moc a co ne?" otázala se, aniž by na něj pohlédla. Svůj pohled soustředila pouze na Itachiho, který vstával ze země. Itachi jí věnoval dlouhý pohled plný několika emocí. Byla v nich zloba, zášť a nenávist. Chlad, který vyzařoval z jeho pohybů, pronikl Sachiko pod kůži. S každým úderem, kterému se vyhnula, cítila, jak ten chlad roste a zloba se zvětšuje. Itachi byl jejím nepřítelem už dávno, ale v tu chvíli, kdy spolu bojovali, kdy bylo jasně vidět, kdo má navrch, se stával nepřítelem, který ji nenáviděl víc než ostatní. Stejně jako Sasuke nesnášel, když ho někdo ponižoval a dobíral si ho. Nechtěl, aby kdokoli z Akatsuki viděl, jak prohrává s holkou. To by byla doživotní potupa. Jakoby toho už nezažil dost!
"Ty si myslíš, že bys zvládla tři členy Akatsuki najednou?" se zájmem se jí zeptal Sasori.
"Ještě jsem to nezkoušela, ale myslím, že tři bych zvládla levou zadní," upřímně mu odpověděla. Byla si naprosto jistá, že by to zvládla. Protože ona cvičila nonstop. Spala málo, skoro nic nejedla, neodpočívala, jenom trénovala. Od toho dne, kdy její duše byla zničena a její srdce zchladlo, zasvětila každičký den svého života tréninku. Od toho dne, nezažila chvíli, kdy by necítila strašnou bolest kolující jejím tělem. Zvykla si na tu bolest, stala se její součástí, proto další zranění téměř necítila. Nová bolest se vždy sloučila s tou starou. Denně prožívala muka, ale nikdo to nevěděl. Nedávala to jakkoli najevo. Všem připadalo, že není schopna cítit bolest, protože na ni nereagovala. Podle toho získala i své jméno. Když přešla k ANBU pojmenovali ji Sachiko, pojmenovali ji chladnou, protože věděli, že nic necítí. Žádnou bolest ani city. Stal se z ní dokonalý zabiják, protože neměla slabost. Všichni si mysleli, že žádnou slabost nemá. Měli za to, že je dokonalou bojovnicí, dokonalým strojem bez citů s jedním jediným úkolem. S úkolem zabíjet.
"Tady má někdo ego větší než vesmír, nezdá se?" zasmál se Sasori. Nemohl pochopit, jak nějaká pitomá holka z Listový může mít tak velký ego a myslet si, že zvládne bojovat se třemi členy Akatsuki a vyjít z toho boje jako vítěz.
"Já jsem to myslela vážně, to nebylo žádné vytahování," usadila ho.
"Rád bych to někdy zkusil. Nemůžeme přece nechat kolovat fámy o tom, že si nějaká blbka z Listový myslí, že nás porazí. Někdo by jí měl přistřihnout křídla a ten někdo budu já!" oznámil Sasori a okamžitě se na Sachiko vrhl. Itachi dlouho nečekal a do boje dva proti jednomu se přidal.
"Nechceš pomoct, Sachiko?" optal se Sasuke se slizkým úsměvem. Myslel si, že Sachiko jeho pomoc přijme s vděkem.
"Ne! Sedni si na zadek a buď zticha. Stejně nic jinýho neumíš," odbila ho.
Dlouho odolávala jejich útokům, vždy dokázala odhadnout, co udělají. Vypadalo to, že má nevyčerpatelnou energii. Údery jim vracela velkou silou. Chvíli to vypadalo, že ten boj vyhraje ona, ale potom se stalo něco, co to celé změnilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 9. února 2014 v 20:28 | Reagovat

Użasne ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama