Báseň-Neopětovaná láska

30. července 2013 v 13:11 | SakuraUchihaHaruno13 |  Básně
Nevím, jak svou touhu po tobě skrýt.
Nevím, jak bez myšlenky na tebe žít.
Můžu brečet, křičet, klidně i klít,
ale nic z toho mi nemůže nápomocno být.
Nikdo nic z toho nevidí,
nikdo o tom dosud neví.
Každý z nich mě nenávidí,
nikdo soucit neprojeví
pro nepochopenou lásku,
jež skrývám v sobě.
Nesmím vyslovit jedinou hlásku
o své lásce k tobě.
Musím stále mlčet,
i když už nevím jak.
Chce se mi kvůli tomu brečet.
Cítím se jako zabiják,
zabiják, jenž skrývá pravdu
a denně ti říká jen polopravdu.
Už nechci déle čekat,
říct ta slova potřebuji,
nechat je z úst volně stékat,
i když tím možná dost riskuji.
Stále nevím, zda mám dost odvahy
ta slova ti povědět,
vyvézt tím vše z rovnováhy
a názor tvůj se dozvědět.
Už otevírám ústa,
zvědavě na mě hledíš,
má naděje vzrůstá,
když se jen na mě soustředíš.
Říkám ta slova,
ty se jen usmíváš.
Klidní mě slova andělova,
když naději mou pohřbíváš.
Tys mě odmítl.
Mé srdce roztrhal.
Můj život se mi před očima promítl.
Ani můj duch nepřetrval.
Mé srdce krvácelo.
Můj mozek nefungoval.
Mé tělo se potácelo.
Sluch na nic nereagoval.
Připravil jsi mě o radost.
Způsobil jsi mi bolest.
Zničil jsi mou hrdost.
Ani ses nepokusil ten uzel rozplést.
Důvod k ukončení života jsi mi dal.
Plány mé jsi zhatil.
Do mého srdce nožem jsi bodal.
Svůj život sis obohatil
o další zlomené srdce.
Radost jsi měl,
ty jeden velký zrádce.
Do očí zpříma jsi mi hleděl,
vůbec nic jsi nevěděl,
naprosto nic jsi netušil.
Kde kdo ti záviděl,
že jsi mě zasmušil.
Okamžitě jsem odešla
a v útrobách země
klid konečně našla.
Už nepřijde ke mně
mučící trápení
ani nezastavitelné kvapení.
Jenom klid, ticho a věčný spánek.
Mou duši bude po celou věčnost hladit lehký vánek.
Smrt osvobozující je.
Má duše v oblacích dlouho popluje.
Nic zde po mně nezbylo,
jenom mé tělo,
jež bez tebe žít nebavilo
a věčně dotýkat se tě chtělo.
Jen pro tebe jsem žila,
po pohledu tvých očí
jsem stále toužila.
Už jsem si nevšímala, jak se země točí.
Upřímně jsem tě milovala,
Ty sis mě nevšímal.
Do kouta samoty jsem se uchylovala,
kde stín mě objímal.
O samotě jsem se trápila.
Nikdo netušil,
že tmou jsem se obklopovala.
Nikdo mě nerušil,
když jsem byla sama.
Každý mě ignoroval.
Byla jsem neznámá.
Každý mi důvod k pláči daroval.
Nikdo mě neměl rád,
nic jsem pro ně nebyla.
Můj život plný zrad
jsem jedním skokem zabila.
Nikoho to nezajímalo,
každý si žil dál,
všechno se svého života dál ujímalo,
nikdo mě nepostrádal.
Byla jsem mrtvá.
Smrt si mě k sobě přitáhla.
Osudu břitva
Na mě sáhla.

Tuhla báseň o lásce a smrti jsem začala psát už včera večer.
Strávila jsem na tom hodně času.
Je složená ze 100 veršů a 50 rýmů.
Autor básně: SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Mills Nikola Mills | Web | 30. července 2013 v 13:48 | Reagovat

hodně podařený!

2 An An | Web | 8. září 2013 v 12:47 | Reagovat

V tvých povídkách i básních se dost často objevuje že máš pocit, že jsi na všechno sama a nikdo tě nemá rád... ALE TO NENÍ PRAVDA!!! Rozhlédni se a zjistíš, že je kolem tebe spousta lidí, kterým na tobě záleží - přátelé, rodina, známí... Pokud opravdu cítíš to, co vyjadřuješ v téhle básni, tak jsi asi slepá a nevidíš lásku, která tě obklopuje...

3 adís:-) adís:-) | E-mail | 15. března 2015 v 16:47 | Reagovat

Krásně píšeš...já strašně miluju básničky (hlavně ty tvoje :-P  :-P )né...fakt jsou pěkné, moc.Jen piš dál ať mám,co číst (i povídky)

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 15. března 2015 v 16:56 | Reagovat

[3]: Děkuji moc za pochvalu, psát jen tak nepřestanu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama