Báseň-Konec toho všeho

31. července 2013 v 15:52 | SakuraUchihaHaruno13 |  Básně
Kráčela jsem noční tmou,
utíkala tmavou ulicí
před tíživou pohromou,
jež se mě stále držela.
'Musím pryč!'
k sobě jsem promlouvala,
než znovu udeří ďáblův bič.
Samu sebe jsem přemlouvala
k rychlejšímu běhu,
aby mě nedostihla
parta jeho špehů
a při činu mě nepřistihla.
Běžela jsem stále rychleji,
až mě začaly bolet nohy.
Věděla jsem: všichni se na té zradě podílejí.
Proto zoufale prosím bohy
velmi stručně a stroze
o malou však opravdovou naději.
Zvedla jsem hlavu k obloze.
Za mnou se hnali zloději.
Netušila jsem co dál.
Vždyť mě každou chvílí dohoní.
Tu vítr zahvízdal.
Ztichli ti proradní démoni.
Noc se zaplnila tichem,
nebylo slyšet nic.
Vzduch byl zaplněn hříchem
nenapravitelných hříšnic.
Otočila jsem se.
Všude byl klid.
Nic nedělo se.
Nic se nehnulo ani o píď.
'Zvláštní,' říkala jsem si.
'Kam všichni zmizeli?'
"POMOC!" volal kdosi.
Výkřiky z vedlejší ulice vycházely.
Zaváhala jsem.
'Co bych měla dělat?'
Instinkt poslechla jsem,
rozhodla se útěku odolat.
Na pomoc jsem běžela.
Na nástrahy nemyslela.
Přede mnou mrtvá dívka ležela.
"Na ní!" zavelela.
Byla jsem v šoku.
To jsem nečekala.
Poslala na mě smečku buldoků.
Ta sborově zaštěkala.
Věděla jsem, že je po mně.
Neměla jsem sílu dál běžet.
O zeď domu opřela jsem se vědomě.
Od protější stěny začali se odrážet.
Začali vrčet, štěkat a kousat.
Neuvěřitelně krutě,
mi začali tělo drásat.
Na cucky byla jsem v minutě.
Křik mi k ničemu nepomohl.
Jenom to vše zhoršil.
Můj mozek se na nic nezmohl,
práci svou zrušil.
A tak v bolestech krutých
o život přišla jsem.
V částech těla pokousaných
bez hnutí ležela jsem.
Byla to smrt moje.
Konec mého krutého boje.
Bylo po mně.
Části těla po mně zbyly.
Jen kusy oděvu je kryly.
Zaplatila jsem za své hříchy
svým odporným životem.
Životem, jenž byl tichý
a zakončen byl jekotem.
A to byl konec můj.
Do svých služeb
sám ďábel mě přijmul
pro ukojení svých tužeb.
Autor básně: SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsem mrcha?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Jackelin Mandragor Jackelin Mandragor | E-mail | Web | 31. července 2013 v 15:56 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit aby si napsala nějaký komentář sem -> http://marrywolf.blog.cz/1307/konec-souteze#komentar108626459 ? Je to kamarádčin blog a chce ho zrušit.. Já tomu chci zabránit. Prosím podpoř ji a něco jí tam napiš. Budu moc vděčná a ona taky. Případně ti moc a moc děkuji.

2 Black_Rose Black_Rose | E-mail | Web | 31. července 2013 v 16:03 | Reagovat

wow, neskutočná báseň. ja mám tiež na blogu pár básní. sú iba amatérske.a pár sa ešte iba chystám zverejniť.
poslednú dobu ma chytilo písanie básni.

3 MarryWolf MarryWolf | 31. července 2013 v 19:07 | Reagovat

Wow :D Vidím, že nejsem jediná, kdo na tohle pomyslel, jakmile jsem to dočetla... :D Ale opravdu, bylo to zajímavé počtení a vážně překvapující. Chvilku jsem se ztrácela ve verších, ale později jsem se zase našla. Nejvíce epický byl konec, kdy se hrdinka zpytuje nad koncem svého života! :)
Jinak moc díky za komentář, vážně potěšil a líbil se mi ten citát. Děkuji. :)

4 Bonnie Bonnie | Web | 1. srpna 2013 v 23:23 | Reagovat

Pane Valo, To je NAPROSTO ÚŽASNÝ. tvůj blog se mi moc líbí. Určitě se zítre zastavím přečíst si některou povídku. :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama